Dvě branky Vaníka zařídily remízu
31. srpna 1921 se hrála Slavia mistrovské utkání se Slavojem Žižkov. Zápas skončil remízou 2:2, obě branky vstřelil Jan Vaník. Sestavu doplňovali: Beránek – Ráca, Nytl – Loos, Fichta, Čipera – Lutovský, Štapl, Čapek a Šoltys. Trenérem byl J. W. Madden.
Více
Benefiční zápas Slavie v Madridu s Realem
31. srpna 1976 sehrála Slavia benefiční zápas v Madridu s Realem. Zápas se konal při příležitosti rozlučky slavného středního útočníka Realu Ramóna Morena Grossa. Na Estadio Santiago Bernabéu se sice slávisté ujali vedení díky gólu kapitána Jebavého, ale domácí nejen vyrovnali, ale do přestávky získali jednobrankové vedení. Po změně stran pokračoval Real v rychlé kombinační hře a ta mu nakonec přinesla vítězství 4:1. Sestava Slavie: Stárek - Pauřík, Frydrych, Biroš, Cipro, Jebavý, Lubas, P. Herda, Veselý, Radolský, D. Herda. Trenér: Jaroslav Jareš. Na slavnostním banketu po skončení benefičního zápasu byl Slavii věnován benefiční pohár. Slavia dostala pozvání ke slavnosti prostřednictvím místopředsedy UEFA dr. Václava Jíry. Grosso vedl útok „bílého baletu“ v letech 1964 až 1976, vyhrál v jeho dresu Pohár mistrů 1966, španělskou ligu sedmkrát, španělský pohár třikrát. V Evropě je exemplářů tohoto poháru celkem čtrnáct. Pohár byl vždy věnován vybranému zahraničnímu soupeři při stejné benefici některého z nejslavnějších hráčů Realu. Takový pohár lze naleznout mezi trofejemi například v Celtic FC, Feyenoordu Rotterdam, Bayernu Mnichov, AS Monaco FC, Hamburger SV nebo FC Inter Milán.
Královský klub Real Madrid Slavii pozval k sehrání benefiční rozlučky svého úspěšného středního útočníka a reprezentanta Ramóna M. Grossa. Klub měl pravidla pro benefice svých zasloužilých hráčů. Pozval zahraničního soupeře, tomu věnoval pamětní skleněnou trofej v barvě královské modři (trofej je ve Slavia Museum). Soupeři kryl všechny výdaje a sám loučící se hráč obdržel vstupné ze „zápasu na rozloučenou“. V úterý 31. srpna 1976 přibyl do análů obou klubů výsledek Real Madrid – SK Slavia Praha 4:1.
Červenobílé v zápase vedl s kapitánskou páskou Josef Jebavý. Jak na to vzpomíná? „Pozvánka k zápasu od evropského klubu číslo jedna byla rozhodně svátkem. Všichni jsme se těšili. Stadion sám byl majestátní. Prohlídla Síně tradic s pěti Poháry mistrů se nedá zapomenout. Real byl kolos se čtyřmi stovkami zaměstnanců! Trávník? Pohádka. Rozhodčí před zápasem nabádali ke korektní a aktivní hře. Byli to domácí Španělé a mně všechno tlumočil náš lékař pan doktor Nápravník, už tehdy činný a známý ve strukturách FIFA. Jako kapitáni jsme byli přítomni oba hráči s číslem osm, já a německý internacionál Paul Breitner. Ten zápas měl zajímavost. Na trávník přiváděl mužstvo Realu toho dne čestný kapitán, tedy samotný Ramón Grosso, odchovanec a miláček davů. V hledišti měl celou rodinu a aplaus devadesáti tisíc diváků byl vskutku mohutný. Nám patřil úvod. V první desetiminutovce jsem dal gól a vedli jsme. Byl to nacvičený signál při rohu, který prováděl bezchybně Dušan Herda. Mohli jsme přidat i druhý gól, můj balon už patrně směřoval do odkryté části branky, jenže Radolský „dorážel“ tak nešťastně, že to dal vedle. A pak přišla moje nešťastná minuta. Prasklá achillovka a konec. Škoda, zrovna bylo po bělehradském triumfu a já byl v širším kádru reprezentace...
Musel jsem ze hřiště. Vedli jsme 1:0. Domácí se o mě chtěli postarat, ale doktora Nápravníka čekala smutná povinnost. Ten smutný povel z Prahy vyřčený před odjezdem. Nic takového nám nebylo povoleno odsouhlasit. Škoda. Léčba mě čekala až doma. Nakonec vyhráli domácí 4:1, když excelovala čerstvá posila. Dánský internacionál Henning Jensen nám dal dva výstavní góly.
Závěrečnou kapitolou byl banket pro šest set lidí! Bylo tam dvě stě číšníků a prvně jsme pozorovali, co to je catering. Prezident Santiago Barnabeu, slavní borci minula Gento, Puskás, všude lesk a sláva. Nakonec mám na ten zápas i trvalou památku. Tak jako náš klub dostal ten pohár z modrého, královského skla, i já za roli kapitána jsem byl obdarován. Švýcarské hodinky s emblémem Realu Madrid pořád ještě jdou. Jsou ještě natahovací, ale přesné.“
Ve svém souhrnu byl „královský klub“ šestým španělským soupeřem Slavie po Espaňolu i FC z Barcelony, Atleticu Bilbao, s Realem Union Irun Slavia hrála i pod jeho pozdějším (vydržel do dneška) názvem Santander a nakonec i s Valencií. Po zápase s Realem Madrid Slavii ještě potkaly navíc (kromě Valencie a FC Barcelony opakovaně) Villareal a FC Sevilla. Na španělské půdě hostovaly červenobílé barvy do té doby (1976) naposledy v roce 1934.
Více
