Dva roky na horské dráze emocí. Byl jsem naměkko
První start v základu téměř po dvou letech, co k němu říci?
„Velmi jsem ho prožíval, po tak dlouhé pauze jsem byl nervózní. Soustředil jsem se, abych nám nezkazil zápas, nakoukal jsem i hodně videí. Trenéři i kluci mi ohromně pomohli, moc si jejich důvěry vážím.“
Věřil jste, že se ještě někdy vrátíte?
„Začátky byly náročné, nikdo se mnou nepočítal. Na mou osobu padala nehezká slova, já si z nich ale nic nedělal a tvrdě makal. Trenéři mi věřili, dali mi možnost nastoupit a já jim za to moc děkuji. Stejně tak vedení, které mi prodloužilo smlouvu.“
Zápas jste zvládl bez problémů, můžeme vás tedy přivítat zpět na nejvyšší úrovni?
„Už to jsou dva roky. Dva roky na horské dráze emocí. Slýchal jsem, že už na vrcholový fotbal nebudu mít, že jsem pomalý, starý… Já se ale kousl, řekl jsem si, že do toho dám všechno. Takže ano, jsem zpět a budu bojovat i nadále.“
Kdo vám v nejtěžších chvílích pomohl?
„Rodina, hlavně moje žena s dcerou. Vozily mě na fyzioterapii, když jsem nemohl ani řídit. Bylo to náročné období – o hlavě, o vůli. Člověk hrozně chtěl, ale ono to prostě nešlo. Ani tak jsem se ale nevzdával, byl jsem rozhodnutý, že všechno dobře dopadne. Děkuji všem, kteří mi na cestě k návratu pomáhali.“
Dokážete vybrat moment, kdy vám bylo nejhůře?
„Nejtěžší chvíle přišla, když jsem se dozvěděl diagnózu. Navštívil jsem hodně doktorů, většina se jich shodla, že už nikdy nekopnu do míče. Tenkrát mi upadla i slza. Potom jsem dostal tip na jednoho experta v Německu, který měl s podobnými zraněními zkušenosti. Řekl mi, že není problém a po pár měsících se můžu vrátit na profesionální úroveň. Jsem nesmírně vděčný, že se operace podařila a že můžu být konečně zpět. Touha ukázat všem, že na to mám, se ukázala jako rozhodující hnací motor. Je to pro mě něco neuvěřitelného. Děkuji i fanouškům, kteří vyvolávali mé jméno. Dodali mi ještě větší sílu.“
Páska na ruce, hecování všech kolem. Některé věci se nikdy nemění…
„Neskutečně jsem s fanoušky celé utkání prožíval, ostatně jako vždy – něco takového se nezapomíná. Hlavně mě těší, že jsme to zvládli za tři body.“
Co jste prožíval, když fanoušci vyvolávali vaše jméno?
„Byl jsem naměkko, uznávám. Ani od slz nebylo daleko. Jsem rád, že přišli a já je konečně mohl potěšit na hřišti.“
Moc nechybělo a přišel i gólový bonus.
„Trenéři nám říkají, ať z podobných pozic střílíme, takže jsem je poslechl. Pěkně mi sedla, škoda že nezaplavala trošku níž.“
Čisté konto, automatizmy stále fungují.
„S Ondrou Kolářem často říkáme, že i když nehrajeme dobře, tak aspoň ta nula vzadu se cení. Víme, že když neinkasujeme, sami vždycky branku dáme, což se znovu potvrdilo. V obou poločasech jsme měli několik tutovek a jedna z nich tam naštěstí spadla. Máme tři body, to je nejdůležitější.“
Tři body zajistil Muhamed Tijani. Pro tým jedině dobře, že se dostává do střelecké formy, souhlasíte?
„Určitě. Každý den na sobě pracuje, stejně jako všichni ostatní. Na tréninku, v kabině, při zápase. Stojíme za sebou, podporujeme se, šlapeme jako tým. Víme, že nastoupit může kdokoliv a kdykoliv, což se znovu ukázalo. I když trenéři protočili sestavu, stejně jsme dokázali zvítězit.“
Zaregistroval jste předzápasové choreo?
„Po očku jsem se na něj při nástupu podíval, bylo naprosto báječné. Skandování fanoušků miluju, hrozně jsem si ho užíval. Před vyprodaným stadionem se zkrátka hraje samo.“
Plné tribuny můžeme očekávat i ve čtvrtek proti Zoryji.
„Chtěl bych tímto všechny fanoušky pozvat do Edenu. Máme před sebou důležité kvalifikační utkání, které musíme bezpodmínečně zvládnout. Všem ukážeme, že do Evropské ligy patříme.“
