Bát se vyrovnání? To bych na hřišti neměl co dělat, říká Smejkal
1. 3. 2014, Redakce
PRAHA/EDEN – O takové premiéře v Edenu před vlastními fanoušky se mu mohlo jen zdát. Michal Smejkal vstřelil úvodní branku utkání a velkou měrou pomohl sešívaným k výhře nad Duklou 2:1. „Ten můj gól byla nadstavba, já jsem na hřišti od toho, abychom góly nedostávali,“ komentoval skromně stoper Michal Smejkal.
Dnes tři body zajistili góly noví hráči. Co na to říkáte?„Nevím, jestli jsme to zajistili my. Je to hlavně o týmu. Potřebujeme vyhrávat, získávat body a obzvlášť doma. Jsem rád, že to takhle dopadlo.“
Co se z vašeho pohledu změnilo oproti minulému zápasu v Olomouci?
„Byla na nás vidět větší agresivita, víc nasazení, větší jízda. Ve druhé půli jsme opět přišli o jednoho hráče, který byl vyloučen, a bylo to hodně těžké. Ale semkli jsme se a myslím, že to bylo vidět.“
Jak byste vůbec svůj první gól v sešívaném popsal?
„Každá standardka je specifická, je to mela. Dáváme si mezi sebou prostor, já jsem tam vyplul a snažil jsem se to trefit dolů. Zaplaťpánbůh to tam padlo.“
Vašemu gólu předcházela sporná situace, hosté si stěžovali, že měli kopat penaltu. Jak jste to viděl?
„Se Zbynďou je to těžký, v soubojích on je silný. My jsme se drželi navzájem, v jednu chvíli mi trošku odskočil, tak jsem si ho chytil. To, že to rozhodčí nepískl, je na něm.“
Poprvé v základní sestavě a hned gól. Myslel jste si, že vaše adaptace bude takhle rychlá, když jste do Slavie přišel na poslední chvíli?
„Je pravda, že vždycky trvá nějaký čas, než si zvyknete a sehrajete se. Trenér mě tam ale dal už na druhý poločas v Olomouci, což pro mě bylo důležité, protože jsem si nějakým způsobem zvykl na spoluhráče. V týdnu jsme trénovali společně, takže myslím, že návyky už budou dobré. Ten můj gól byla nadstavba, já jsem tam od toho, abychom góly nedostávali. Jeden jsme dostali, dva jsme dali. Je důležité, že jsem vyhráli.“
Myslíte si, že jste na tom byl psychicky lépe než spoluhráči, když jste neměl v hlavě ten první poločas v Olomouci?
„To si nemyslím. My jsme věděli, v čem jsme tam dělali chyby, jak jsme k tomu přistoupili. To jsme chtěli změnit a myslím, že to bylo vidět.“
Opět jste hráli dvacet minut o deseti hráčích. V příštím utkání by chtělo tento „zvyk“ už odstranit, že?
„Já doufám, že to zvykem rozhodně nebude. Bylo to těžké, obzvlášť s Duklou, která hraje opravdu dobře. My jsme pak museli zalézt, nakopávat dlouhé balony, řešit odražené míče. Jsem rád, že jsme vyhráli 2:1, že jsme to udrželi, a to je teď to nejdůležitější.“
Nebáli jste se, že Dukla ještě srovná?
„Kdyby se člověk bál, tak na hřiště nemůže. V hlavě se mi samozřejmě odehrávalo hodně myšlenek, ale je potřeba se koncentrovat, aby ten gól nepadl a dělat pro to všechno.“
