Narodil se legendární trenér Emil Seifert
28. dubna 1900 se narodil obránce a pozdější trenér Slavie Emil Seifert. Zapsal se nesmazatelným písmem do historie našeho klubu. Mistrovské trofeje vyhrál jako hráč, trenér A-mužstva i trenér slávistické mládeže. Během svého působení ve Slavii získal celkem 25 trofejí. To se zatím nikomu před ním ani po něm nepodařilo. Ve Slavii působil neuvěřitelných 38 let a 3 měsíce.
Emil Seifert hráč
Už jako patnáctiletý se objevil v sestavě prvního mužstva Viktorie Žižkov. Mladý fotbalista byl nadaný nejen sportovně, ale i jazykově (otec byl pražský Němec, matka Češka). První trofej získal v žižkovském dresu už jako sedmnáctiletý (1917 Charity Cup). Ještě před příchodem do Slavie si připsal v letech 1919 a 1920 starty v reprezentaci, startoval i na na olympijských hrách 1920 i 1924. Sice ještě trvala éra „železné Sparty“, ale trenér J. W. Madden už pracoval na rychlejší a dynamičtější příští jedenáctce Slavie.
Všestranný zadák, který hrál na levém kraji zálohy i obrany a byl ochoten zaskočit kdekoliv (i v brance) se mu hodil. Emil Seifert navíc „uměl“ oběma nohama. Byl mezi prvními, co obdrželi v klubu k 1. lednu 1925 profesionální smlouvu. Neměl strach z odpovědnosti a věřil si. To dokládá i vzpomínka na 49. derby se Spartou. Šlo o kvalifikační zápas pro II. ročník Středoevropského poháru (23. června 1928). Za stavu 0:0 odpískal sudí Dlabač penaltu. Ani jeden z obvyklých střelců se na ni ale necítil. Kopnout ji nechtěl ani Svoboda, Puč, Šoltys nebo Kratochvíl. Trenér Madden se divil, ale situaci zvládl. Zavelel: „Emil, go on!“ Seifert napálil míč prudce k tyči, brankář Hochman sice směr vystihl, dokonce si snad i „sáhl“ na míč, ale to bylo všechno. Díky této brance se Slavia rozjela a nakonec vyhrála 4:1. Sparta byla ze Středoevropského poháru vyřazena a těžce nesla, že tuto slavnou trofej, kterou hned v úvodním ročníku vyhrála, nemůže obhájit.
Když se prodlužovaly smlouvy k 1. lednu 1930, byl si Emil Seifert jist sám sebou. Dokonce už Maddenovi začal dost mluvit do přípravy i zápasů. Jenže u „Dědka“ narazil. Madden řekl funkcionářům kategorické „no“ a sám to Seifertovi zdůvodnil. Dokonce mu nabídl trenérské působení v klubu. Neshodli se. Emil Seifert chtěl ještě hrát. Okamžitě ho „podepsala“ Bohemka a tak ligu, kterou Slavia vyhrála bez ztráty jediného bodu, dohrál u Botiče.
Emil Seifert trenér A-týmu
Zpočátku se Emil Seifert trenérsky dost „protloukal“. Trénoval amatérský SK Žižkov, Viktorii Žižkov (vrátil ji zpátky do první ligy), SK Kladno nebo Bohemians. Psal se rok 1939 a přišly nové časy. V naší republice i v prvním mužstvu Slavie. Josef Bican byl ve Slavii už třetím rokem. Slavia sice vyhrála Středoevropský pohár 1938, ale v lize vévodila Sparta. Mužstvo se začalo rozpadat. Odešli Fiala a Nožíř, Slováci „tlačí“ na návrat Daučíka. Předseda Valoušek se radil s ostatními funkcionáři a dlouho nemohli najít recept. Shodli se, že změnit se musí trenér. Jan Reichardt nechal Bicana trénovat jen podle jeho přání, tedy individuálně. Mužstvo včetně opor bylo rozladěno. Tip na trenéra zněl: Seifert nebo Sobotka. Oba nedávní hráči Slavie. Do diskuze vstoupil legendární Madden, který byl jasně pro návrat Seiferta. Po deseti letech si tak znovu Madden se Seifertem podali ruce: „Emil, teď je tvoje čas. Ty ten pravý.“
Emil Seifert se hodně v debatách věnoval právě Bicanovi. Použil Maddenův údaj, že dva góly ze tří dává Bican z přihrávek Kopeckého. Právě Seifert udělá z dvojice Bican-Kopecký i duo přátel. I když Bican nadále straní těm mladším a nadaným, co k němu vzhlížejí s úctou jako Vycpálek a Hemele. Fanoušci jsou nadšeni: Konečně zase drtíme Spartu! Slavia se Seifertem vyhrává čtyřikrát za sebou ligu! A nejen v lize končí měření sil pro Spartu debaklem 7:0 a 8:1, v Českém poháru 6:3 a v Poháru Středočeské župy 8:4. Spartu Slavia přehrává i v Poháru Osvobození 4:3 a trofej věnovanou prezidentem Benešem získává Slavia do trvalého držení. Ukazuje se, že Emil Seifert byl skutečně tím pravým a „svůj čas“ využil.
Emil Seifert trenér mládeže
Po skončení války si Emil Seifert dohodl od ligy „pohov“ a přijal nabídku na trénování dorostu. Vydržel až do konce roku 1951. Ohromně pomohl s organizací a provázaností práce s mládeží červenobílých barev vůbec. Byl na výsost systematický. Volání o pomoc z prvního mužstva přišlo znovu. Takzvaným Novoborským případem (šlo o vykonstruovaná obviněním řady hráčů) byl Slavii (Dynamu) zcela zlikvidován ligový kádr a poprvé v historii musela sestoupit. Emil Seifert se proto znovu ujal první garnitury a do I. ligy ji okamžitě vrátil. Na začátku roku 1953 se mohl vrátit do Slavie zase Josef Bican. Jeho „brigádnická mise“ ve Vítkovicích i Hradci skončila bez fanfár. Emil Seifert mu sám nabídl post hrajícího trenéra a sám odešel k žákům. Zadarmo. Ujal se těch nejmenších a vypiplal z žáčků borce i pro červenobílý dres. Jeho výchovou prošli Karel Nepomucký, František Veselý, Bedřich Tesař, Václav Kamír, Ivan Kopecký, ale také hokejista Zbyněk Zavadil nebo házenkář Petr Pína.
K velkému sváru mezi Emilem Seifertem a funkcionáři došlo v roce 1959. Šlo o další směřování červenobílého fotbalu. Někteří noví muži s funkcemi chtěli řídit všechno. To Emil Seifert nemohl strávit. Neplodné debaty se mu příčily. A když pozdější dlouholetý funkcionář aparátu ČSTV Milan Šenkapoul řekl Seifertovi do očí, že: „ten Franta Veselý je neperspektivní a hraje jen proto, že vy jste s jeho tátou kamarád,“ bylo rozhodnuto. Po Seifertovi „sáhla“ Dukla a on si k jejím mládežnickým borcům mohl „přibalit“ i toho neperspektivního Frantu Veselého.
V roce 1964 spojil Emil Seifert své služby opět se Slavií. Vrátil se rád, ale s jedinou podmínkou. Bude působit jen u mládeže. Dodržel to do puntíku. V Edenu mu byl přidělen ligový dorost. Když první jedenáctka slavila návrat do nejvyšší soutěže a Karel Krautgartner ji se svým orchestrem vedl na trávník, špalír jim dělal právě ligový dorost. Hrál se předzápas. Dorost Slavie porazil Duklu neuvěřitelně 6:0! Kučera v brance se překonával, obranu dirigoval s přehledem Votava, záložní duo Hošek a Švejda mělo nápady i výdrž, univerzál Svoboda (později dosáhl víc v hokejové Slavii) odehrál spolehlivě každý zápas, Zachariáš na hrotu byl spolehlivým střelcem a tvořiví útočníci Petržílka, Růt nebo Hrázský dávali vzpomenout klasickým slávistickým genům „po předcích“. Dorost Slavie se stal mistrem republiky a nikdo neřekl, že neprávem.
S přibývajícím věkem odstoupil Emil Seifert ze špičkového fotbalu a ujal se těch nejmenších. S Františkem Bartáčkem (otec jednoho z jeho malých svěřenců) vytvořili nezapomenutelnou dvojici trenér a vedoucí mužstva. Ve Slavii založili „přípravku“ těch nejmenších, Olympiádu dovedností mladších žáků a spolu s Pražským fotbalovým svazem i celopražský turnaj. Ten byl po jeho smrti přejmenovaný na Memoriál Emila Seiferta. Legendární trenér zemřel 20. října 1973.
Trofeje, které získal jako hráč:
- Mistr ligy 1925 (vůbec první ročník ligy), 1928/1929 a 1932/33
- Mistr Středočeské župy fotbalové 1924 (před založením ligy)
- Vítěz Poháru Středočeské župy 1922, 1926, 1927, 1928 (finále se Spartou se hrálo celkem třikrát: 1:1, 1:1 a 3:2)
- Vítěz Poháru Československého Červeného kříže 1926 (přejímal jako kapitán)
- Vítěz Velikonočních pohárů 1924, 1925, 1929
Trofeje, které získal jako trenér:
- Mistr ligy 1939/1940, 1940/1941, 1941/1942, 1942/1943
- Vítěz Českého poháru 1941, 1942 a 1945 (odehrán jako Pohár osvobození)
- Vítěz Poháru Středočeské župy 1941, 1943, 1944
- Vítěz Zimního turnaje profesionálů 1941 (trofej Poledního listu), 1943 (trofej primátora hlavního města Prahy)
- Mistr republiky dorostenců 1965/1966
Emil Seifert a jeho působení ve Slavii:
- Jako hráč 1. ledna 1922 až 31 prosince 1929 plus ohraničená smlouva na 15 utkání v ročníku 1932/1933
- Trenér ligového mužstva: 1. července 1939 až 30. června 1946 a 1. ledna 1952 až 31. března 1953
- Trenér dorostenců: 1. října 1946 až 31. prosince 1951
- Trenér mládežnické základny: 1. dubna 1953 až 31. prosince 1959
- Trenér ligového dorostu 1. ledna 1965 až 31. prosince 1966
- Trenér mladších žáků (včetně založení „přípravky“) 1. ledna 1967 až 30. června 1973
Nedohrálo se derby Středočeské župy
28. dubna 1928 se nedohrálo pohárové utkání Středočeské župy se Spartou. Za stavu 0:0 ve 33. minutě kapitán Sparty Káďa zabavil míč a nedovolil provést pokutový kop. V utkání nastoupili Plánička – Černický, Seifert – Jalovec, Pleticha, Čipera – Bobor, Šoltys, Svoboda, Puč a Kratochvíl. Trenérem byl J. W. Madden.
Více
