Stanislav Vlček oslavil narozeniny gólem
26. 2. 2005, Redakce
PRAHA - Slávističtí fotbalisté měli po střetnutí s Olomoucí důvod k radosti. „Sešly se dva výborné týmy. Byl to pěkný zápas, divákům se musel líbit,“ řekl záložník Martin Latka. Divoký průběh ani výsledek žádnému z hráčů nevadil...
PRAHA - Slávističtí fotbalisté měli po střetnutí s Olomoucí důvod k radosti. „Sešly se dva výborné týmy. Byl to pěkný zápas, divákům se musel líbit,“ řekl záložník Martin Latka. Divoký průběh ani výsledek žádnému z hráčů nevadil. „Je úplně jedno, kolik padlo gólů. Podstatné jsou body, a ty zůstaly na naší straně,“ pochvaloval si Lumír Sedláček. „Vítězství je důležité, protože jsme se dokázali odpoutat od našich soupeřů,“ podotkl Stanislav Vlček.
Zápas začal pro Slavii dobře a už po dvaceti minutách hry se ujala vedení. Vlastní branku si vstřelil Roman Hubník. „Centroval jsem na zadní tyč a povedlo se to. Obránce toho moc dělat nemohl, stejně tam dobíhali naši hráči,“ okomentoval situaci Sedláček. S blížícím se závěrem poločasu však přišla pro slávisty pohroma, když střelou, kterou nechtěně tečoval Zbončák, vyrovnal olomoucký Pavel Zbožínek. „Šel jsem po tom, ale na změnu směru už jsem zareagovat nedokázal,“ mrzelo svědomitého gólmana Matúše Kozáčika.
Přesto slávisté odcházeli o přestávce do kabin jako vedoucí mužstvo. Minutu před koncem prvního dějství se parádně trefil Stanislav Vlček a stylově tak oslavil své devětadvacáté narozeniny. „V Olomouci jsem navíc dlouho hrál a mám tam hodně kamarádů. Moc jsem si přál vstřelit branku,“ prohlásil Vlček. Trefa to byla parádní - v pádu přes hlavu obloučkem k tyči. „Takový gól jsem opravdu ještě nedal. Balón tam letěl asi dvě hodiny, pořád jsem se ohlížel, naštěstí to do sítě spadlo,“ přiznal nervozitu šťastný střelec. Do týmové kasy tentokrát nic platit nebude. „Bude spíš nějaké šampáňo,“ usmíval se.
To však nebyl zdaleka konec, také druhá půle přinesla plno dramatických okamžiků. Nejhůře slávistům bylo, když po chybě Bejbla vyrovnal Michal Hubník. „Vyběhl jsem proti němu, ale dal mi to kolem nohy,“ řekl gólman Kozáčik, který ještě den před zápasem bojoval s horečkou. „Ani teď nejsem úplně zdravý, po utkání jdu zase zalehnout do postele a léčit se,“ prozradil.
Stejně jako první poločas měl i ten druhý šťastný konec. A o výhře červenobílých nerozhodl nikdo jiný než nejzkušenější fotbalista na hřišti Pavel Kuka, i když musel kvůli penaltě vytrpět velmi tvrdý souboj se slovinským obráncem Pečnikem. „Šel jsem do vápna za míčem a nejednou jsem ucítil ránu do hlavy. Pak už to bylo na rozhodčím,“ přiblížil Kuka. Soudce nakonec ukázal správně na značku pokutového kopu a z ní už Miroslav Holeňák jen v pohodě podtrhl svou pověst nemilosrdného exekutora.
