Zemřel Jaroslav Šálek, novinář a slávista
25. 1. 2010, Redakce
PRAHA – Ve věku 78 let zemřel v pondělí novinář Jaroslav Šálek, jehož články si jistě řada našich fanoušků vybaví z dřívější Mladé fronty a pozdější MF Dnes. Jaroslav Šálek byl vynikajícím fotbalovým reportérem, jeho články byly už v období totality ostrůvkem ryzího profesionalismu.
PRAHA – Ve věku 78 let zemřel v pondělí novinář Jaroslav Šálek, jehož články si jistě řada našich fanoušků vybaví z dřívější Mladé fronty a pozdější MF Dnes. Jaroslav Šálek byl vynikajícím fotbalovým reportérem, jeho články byly už v období totality ostrůvkem ryzího profesionalismu. Řada fanoušků si Mladou frontu kupovala jen kvůli jeho reportážím z ligy i ze zápasů reprezentačního mužstva. Jaroslav Šálek se netajil tím, že jeho nejoblíbenějším klubem byla Slavia, na její zápasy chodil společně se svým bratrem dvojčetem také do nového Edenu, kde utkání sledoval v sektoru s našimi bývalými internacionály. Byl jedním z řečníků na pietním aktu po úmrtí legendárního Josefa Bicana. Pohřeb se koná v pátek 29. ledna od 10.15 hodin v obřadní síni pražského krematoria Motol.Vzpomínka redaktora Jana Švéda z MF Dnes na Jaroslava Šálka (převzato se souhlasem autora)
Jsou věci, které člověk řekne jedinkrát za život. Tak tedy: jako dospívající kluk jsem občas kradl sousedům noviny. Přišlo mi zbytečné vyhazovat peníze za tehdejší Mladou frontu. Mě v ní zajímaly jen články Jaroslava Šálka o fotbale.
Vytáhl jsem noviny z kaslíku, prolistoval osm stránek (dnes by to bylo složitější...), a jakmile mě něco u jména Šálek zaujalo, mazal jsem domů s novinami pod tričkem.
Něco takového se už opakovat nemůže. V sobotu Jaroslav Šálek zemřel ve věku 78 let.
Odešla legenda sportovní žurnalistiky.
Bývalý kolega a šéf sportovní redakce, který v Mladé frontě, později Mladé frontě DNES, dělal téměř půl století až do roku 1999.
Jarda měl nezaměnitelný styl psaní.
Libozvučnou češtinou vystihl každý detail. Neotřele, bez přehánění.
Stačilo mu pár řádků i slov, aby jimi řekl vše. "Pád říše římské," dal do titulku, když na fotbalovém mistrovství světa 1978 vypadli Italové, neprostupní obranáři, s Nizozemci.
Podobně trefných přirovnání vytvořil nespočet. Byl vynikající vypravěč a báječný společník.
Každý ho rád zval, bylo s ním veselo.
Sázel historky počínaje Bicanem přes Kvašňáka s Panenkou a konče Poborským. O bělehradském zlatu i dalších památných turnajích.
Všechny prožil, každého fotbalistu znal.
Neuměl nic odmítnout. Ať šlo o práci nebo zábavu. Jednou, to jsem v MF DNES začínal, jsem ho přemluvil, aby s námi po vyhlášení Gólu roku zůstal. Večírek se protáhl, tancovalo se na diskotéce. Jarda, o generace starší než ostatní, zůstal až do půl osmé ráno. Jeho příhody nebraly konce.
"Pánové, příště mám utrum, Věra mě nepustí," stěžoval si, jak dostal doma vyhubováno od manželky.
Paní Věra, s níž se znal z novin, mu příště stejně propustku dala. Věděla, jak ho ostatní mají rádi.
Uměl stárnout. Všichni jezdili po světě s notebookem, ale Jarda si vzal blok, propisku. A zvládl to.
Jméno Šálek nikdy nezmizí. Zůstane po něm několik knih: Fotbal bez masky, Nezapomenutelné góly nebo dva díly Slavných nohou, které tvořil s bratrem Zdeňkem. Dvojčetem téměř k nerozeznání.
Ve sportu měl Jarda velkou lásku ve Slavii. Když končil v redakci, dostal od nás všech doživotní vstupenku na její fotbalové zápasy. "Kluci, moc děkuju," pravil nejprve.
Pak ale složil dlaně na temeno hlavy a vytrvalými pohyby si sčesával vlasy do čela. To byl jeho typický projev zmaru. "Co já tam budu dělat? Hrajou mizerně, nemají stadion a 50 let zase nic nevyhrajou." Slavia ho překvapila. Stadion postavila a slavila na něm dva tituly.
Jarda neodešel smutně.
