Jak Kuka s Jinochem přebírali první trofej
17. 12. 2004, Redakce
Na první ročník Memoriálu Josefa Bicana pamatuje i několik současných slávistů. „Bylo mi asi šestnáct let, hrál jsem tam s Pepou Jinochem a Luďkem Klusáčkem,“ zavzpomínal útočník Pavel Kuka. Turnajem prošli tenkrát mladí fotbalisté suverénně. V semifinále porazili Spartu a ve finále mužstvo Bohemians. Pavel Kuka se stal nejlepším hráčem. „Ještě mám doma diplom,“ pochlubil se s úsměvem nyní již šestatřicetiletý forvard.
Na první ročník Memoriálu Josefa Bicana pamatuje i několik současných slávistů. „Bylo mi asi šestnáct let, hrál jsem tam s Pepou Jinochem a Luďkem Klusáčkem,“ zavzpomínal útočník Pavel Kuka. Turnajem prošli tenkrát mladí fotbalisté suverénně. V semifinále porazili Spartu a ve finále mužstvo Bohemians. Pavel Kuka se stal nejlepším hráčem. „Ještě mám doma diplom,“ pochlubil se s úsměvem nyní již šestatřicetiletý forvard.
Na turnaj vzpomíná Kuka rád. „V zimě si člověk radši zahraje vevnitř. V hale byla navíc skvělá atmosféra, byla zaplněna tak z osmdesáti procent.“ Upozorňuje však, že halový fotbal se od klasického výrazně liší. „Rozdíl je obrovský. Na všechno je méně času i prostoru, plocha je perfektní, nedá se na nic vymlouvat,“ podotkl Kuka. Mladým fotbalistům ale radit nebude. „Já myslím, že kluci už uměj fotbal tak dobře, že si poradí sami. A hlavně žádná rada nikomu nepomůže, každý na všechno musí přijít sám.“
Jak vidí Kuka šance slávistů na vítězství? „Úspěchy mládežnických mančaftů ve Slavii samozřejmě sleduju, ale nemám až takový přehled, abychom mohl tipovat. Důležité je, aby to klukům něco dalo a něco se naučili,“ vysvětlil bývalý reprezentant.
Na účast v turnaji vzpomíná s oblibou i manažer Josef Jinoch. „Chtěli jsme se zapsat jako první vítěz do kroniky. Nenapadlo nás však, že turnaj bude mít tolik pokračování. V tu dobu jsme měli v mužstvu trénovaném Stanislavem Havelkou samé výborné hráče. Hodně nám pomohli také rodiče, kteří skvěle fandili,“ řekl Jinoch.
Po dobu celého turnaje byl přítomen i jeho patron Pepi Bican se svou paní. „Jako kapitán Slavie jsem před finálovým utkáním předával této dámě květinu. Když jsem šel přes halu, tak jsem byl hodně nervózní. Ale paní Bicanová se na mě usmála a všechno proběhlo v pořádku,“ pousmál se Jinoch. „Největší zážitek pro mě pak byl, když jsem po vítězném finálovém zápase mohl převzít pohár z rukou nejslavnějšího slávisty – pana Bicana.“
