Návrat dle plánu, nohy v medu. A ještě dost práce
Po osmi měsících jste se vrátil na hřiště, naposledy jste hrál generálku. Jaký byl pocit znovu vyběhnout do zápasu?
„Byla to dlouhá doba, jsem rád, že jsem se stihl vrátit v docela dobrém čase. Zhruba na těch osm měsíců jsem si to nastavil. Nezáleželo, jestli nastoupím o týden dřív nebo později. Hlavní je, že se to povedlo. Měl jsem původně nastoupit jen na třicet minut, ale rovnou jsem odehrál poločas.“
Svůj výkon podpořený gólem hodnotíte jak?
„Jsem za to rád a vstřelený gól je třešnička na dortu k tomu. Ještě mě čeká spousta práce, zápasová kondice je něco jiného, měl jsem nohy v medu, trochu mě to tahalo. Pro začátek to nebylo špatné, ale musím dál makat.“
A koleno drží? Nedělá vám problémy?
„Je to super, koleno vůbec necítím. Musím to zaklepat. Cítil jsem akorát svaly, ale na tom ještě budeme pracovat. První zápasy a tréninky jsou náročné. Proto jsme zvolili i tu minutáž a nešel jsem od začátku utkání.“
Byl jste připravený delší dobu? Čekal jste na zelenou od lékařů?
„Naplno trénuji asi měsíc, možná měsíc a půl. V týmovém tréninku jsem byl tři týdny a teď jsme se domluvili, že pro první zápas bude lepší, když nastoupím maximálně na poločas.“
Jak se vám hrálo? Začal jste dokonce na stoperu, vypadal jste, že máte velkou chuť a po přesunu výš jste i skóroval…
„Rovnou o přestávce mi bylo řečeno, že to nebude těch třicet minut, že půjdu rovnou na poločas, tak jsem se šel rozcvičit. Bylo štěstí, že to bylo už za stavu 4:0 a soupeř byl v deseti, takže jsem na stoperu měl prostor i vyjíždět dopředu. Jednou jsem to dal pěkně do špeku, takže jsem musel valit nazpět. Po patnácti minutách jsem šel na desítku a nakonec jsem hrál i na šestce.“
.jpg)
Čím vším jste si musel projít za osm měsíců od zranění?
„Peklem. (smích) Ne, musím pochválit všechny na Slavii, fyzioterapeuty, maséry a všechny, co se o mě starali. Péče je tu opravdu na vysoké úrovni. Docházel jsem individuálně k panu Janouškovi, ale hlavně trávil spoustu času v Edenu. Musím poděkovat Ludvíkovi Maierovi, který se o mě pravidelně staral, trávili jsme spolu spoustu času. Jsem mu za to vděčný, svoji práci dělá fakt s láskou, je opravdu dobrý. V pozdější fázi se do toho zapojili kondičáci Martin Třasák s Alešem Pítou, kteří se mi věnují doteď.“
Jak těžké to bylo na hlavu?
„Před zraněním jsem měl asi nejlepší formu, co jsem od příchodu do Slavie měl, odhodil jsem počáteční stres, hrál s čistou hlavou, příprava vypadala dobře a do prvního kola jsem měl jít v základu. Bohužel člověk pak zjistí, že všechno se může ze vteřiny na vteřinu změnit a najednou je to všechno pryč. Važme si zdraví. Nejhorší bylo, když mi v nemocnici sdělili, že jsou to přetržené vazy. Čekání na operaci a první měsíc, kdy se v podstatě nemůžete hýbat, byl taky hodně složitý. Pak už je to lepší, dodávalo mi motivaci, že jsem chodil alespoň do posilovny a potkával kluky.“
A nejlepší moment byl teď návrat do zápasu?
„Určitě to bylo super. Už zkraje ledna jsem byl rád, že jsem jel na soustředění a začal trénovat s míčem, pak to jsou dva měsíce a rozdíl je enormní. Za ty tři týdny, co jsem teď trénoval s týmem, se vše hodně zrychlilo, ale pořád je spousta prostoru na práci.“
Jaké máte plány a ambice do zbytku sezony?
„Teď jsem odehrál první poločas, uvidíme, jak se to bude vyvíjet. Někdy je lepší míň než víc. Uvidíme příští týden v Plzni za béčko, jestli nepůjdu už od začátku třeba na 50-60 minut. Během dubna bych chtěl odehrát tři celé zápasy alespoň za béčko. Nedávám si velké cíle, protože to vypadá, že souboj o titul bude možná do posledního kola. Budu na sobě pracovat a když se naskytne šance nastoupit za áčko, tak budu šťastný, ale kdybych měl sezonu dohrát s béčkem, tak nebudu věšet hlavu. Hlavní cíl je být zdraví a připravený na soustředění. Na podzim nás čeká spousta zápasů.“
