Triko policistům, rozpolcený Kuka a pohár ve stromu
Slunečný den. Strahov. Závěr sezony 2001/02. Tehdy poprvé v desetileté historii Poháru ČMFS proti sobě nastoupily ve finále dva nejpopulárnější kluby v zemi. A Václav Petrák byl u toho. I když nechybělo moc, a výkop utkání málem nestihl...
„Začalo to fantasticky. Jel jsem na Strahov připravit věci, klasicky zadem, kde byl ale zákaz odbočení. Tak jsem to tam švihnul doleva, najednou houkačka, za mnou policajti. Vystoupil jsem si, začalo vysvětlování. Ale nakonec si dali říct, stálo mě to jedno tréninkové triko na památku pro ně. Dres jsem jim dát nechtěl,“ směje se Petrák. Tím ale lapálie neskončily.
Legendární kustod v kabině zjistil, že mu chybí vítězný žlutooranžový dres Radka Černého z posledního kola proti Žižkovu. „Tak jsem si to nastavil sám, byl jsem pověrčivý, chtěl jsem, aby brankáři chytali ve vítězném trikotu. Tak jsem zase sednul do auta a mazal jsem do Edenu. Visel tam v prádelně. Hrát třeba proti Baníku, tak to neřeším, ale tohle bylo derby. Kdybych to neudělal, sám bych se sebou nevydržel. Stihnul jsem to zpátky jen tak tak. Zákaz odbočení už jsem neriskoval, pokorně jsem to objel.“
Sparta titul nemá!
Sešívaní v ročníku 2001/2002 obsadili v Gambrinus lize páté místo, na vítězný Slovan Liberec ztratili 17 bodů. Nejlepším střelcem byl devítigólový Tomáš Došek. Finále poháru se hrálo týden po konci domácí soutěže.
„Měli jsme před finále pár hodně zajímavých ligových zápasů. V neděli jsme hráli s Viktorkou Žižkov, která hrála o titul. Kdyby uhráli bod, tak by to pro ně dopadlo, ale my jsme je porazili 1:0. V 85. minutě dával Pavel Kuka gól z přihrávky Lukáše Doška. Tím pádem spadli na třetí flek, Liberec si podržel titul a Sparta se posunula na druhé místo. Vlastně jsme jim tak pomohli do předkola. Měsíc předtím jsme je ale v derby taky okradli o body, když na titul potřebovali nutně vyhrát. Prohrávali jsme tam 1:0, ale v 85. minutě vyrovnával Ríša Dostálek. To finálové derby mělo návaznost na tyhle zápasy, Spartě jsme zaškodili, a nakonec jsme ještě doma s Libercem prohráli 1:3, což je připravilo o titul. Po Liberci řval celý stadion: „Sparta titul nemá!“ Takovou spokojenost po prohraném domácím zápase jsem nikdy nezažil. Ještě perlička k tomu, dva góly nám dával Nezmar,“ servíruje vyčerpávající přehled událostí, které finálovému pohárovému střetu předcházely.
SUPER úvod a zmar kanonýra
Jak to v pondělí na Serváce na Strahově vypadalo? Polojasno, příjemně. Ideální fotbalové počasí, navíc se hrálo na dobrém terénu. Navíc vždy prestižní střetnutí pražských "S". Ani taková konstelace do ochozů devatenáctitisícového stadionu ale očekávanou návštěvu nepřivedla. Turnikety prošlo 8 820 fanoušků.
„To bylo velice špatný. Byl to desátý ročník českého poháru a potvrdilo se, že na finále nikdy nepřišlo nad deset tisíc lidí. To pro mě bylo velké zklamání, pro kluky myslím taky.“
Slávisté měli snový vstup do utkání. Od druhé minuty vedli, po akci Pitáka pálil Tomáš Došek, skákavou střelu Čech zkrotit nedokázal. O čtvrthodiny později to bylo 2:0, opět zásluhou Tomáše Doška, nejlepšího střelce červenobílých v sezoně. Na Strahově propuklo nadšení, jeden ze slávistů byl ale euforie poměrně vzdálen. Pro Pavla Kuku skončilo finále po deseti minutách.
„Vedl jsem ho do kabiny, byl na ten zápas extrémně nabuzený. Dával gól o týden předtím, těšil se. Bohužel se mu tam obnovilo zranění, myslím, že to byl kotník. Už v páté minutě jsem viděl, jak blbě šlápl. Bylo mi jasné, že to nebude dobré, pak musel jít dolů. Byl z toho úplně hotový, bylo mi ho strašně líto.“
Pohár u Šilhavého v kuchyni
Do konce poločasu snížil Novotný, víc se za první pětačtyřicetiminutovku nestalo. „Nálada v kabině byla skvělá. Vyjma toho gólu jsme je k ničemu nepustili. Všichni to věděli. O půlce padlo klasické, držíme to, hrajeme svoji hru. Míra kladl důraz na to, aby zůstala obranná hra na úrovni prvního poločasu,“ vzpomíná Petrák na přestávkový proslov hlavního trenéra Miroslava Beránka.
Ráz druhé půle určila 73. minuta, tlak rivala se nekonal, ani nepřišel. Flachbart byl vyloučen, bylo rozhodnuto. „Spíš jsme mohli navýšit. Jednu věc tam Radek Černý chytal, zvládl to dobře. Vachoušek, který nahradil Kuku a pak spálil dvě neuvěřitelné loženky, si pak navedl balon, Flachbart tam byl pozdě a dostal na něj druhou žlutou. Od 73. minuty jsme hráli proti deseti. Pak už neměli nic. Konec utkání jsme si užívali. Věděli jsme, že to máme v kapse.“
Finálový duel skončil triumfem Slavie 2:1. K předání trofeje došlo tradičně na tribuně v prostorech VIP, kam se nahrnula řada fanoušků. Chtěli být u toho, tak přelezli plot. Pohár jako první převzal kapitán Richard Dostálek, o chvíli později s ním křepčil Pavel Kuka. Splín byl zapomenut, týmový úspěch osobní zklamání přebil.
A jak probíhaly pohárové oslavy, které si slávisté užili po třech letech?
„Protáhli jsme to po Praze, končili jsme ve Zlatém stromu na Starém Městě. S pohárem jsme šli přes Karlův most v pět ráno, akorát nádherně vycházelo slunce. Pohár jsem hlídal celou noc, pak jsme ho nesli a už se mi ho nechtělo tahat, tak jsem ho dal Tomovi Šilhavému, synovi Jardy. Bažant, nebylo o čem. Přijel s ním domů, pak ho vzal na druhý den zpátky na Slavii. Jarda Šilhavý mi pak vyprávěl, že ráno vstal, šel do kuchyně, kde ten pohár objevil. Stál tam na zemi,“ uzavírá se smíchem Petrák.
