Fenerbahce Istanbul: Hvězdy, tituly i hledání zašlé slávy

14. 2. 2022, Redakce

Vznik a první léta klubu

Fenerbahce Istanbul, jeden z nejpopulárnějších a nejúspěšnějších celků turecké historie, byl založen už v roce 1907. Vznik klubu byl utajený, protože tehdejší osmanská říše vznik fotbalových klubů jako ‚anglickou módu´ nepodporovala. Nedlouho po svém vzniku, na konci roku 1909, začali hráči klubu nosit dresy v současných barvách, tmavě modré a žluté, díky které získali přezdívku Sarı Kanaryalar (Žlutí kanárci). Po legalizaci a oficiální registraci klubu se Fenerbahce zapojilo do Istanbulské fotbalové ligy, kterou už v sezoně 1911-12 ovládlo a dosáhlo tak na svůj historicky první velký úspěch. Vítězství klub zopakoval i o dva a tři roky později, dvakrát ovládl i později vytvořenou ‚Páteční ligu´.

Na celostátní úrovni se Fenerbahce začalo prosazovat ve 30. letech, kdy hned třikrát zvítězilo v Turecké fotbalové soutěži, která byla prvním předchůdcem dnešní Superligy. Úspěchy zopakovalo i v posléze vzniklé Národní divizi, kterou během let 1937-1950 ovládlo hned šestkrát. I nadále klub pokračoval také ve sbírání úspěchů v Istanbulské fotbalové lize, ve které během její existence triumfoval celkem šestnáctkrát. Kanárci zkrátka vyhrávali trofej za trofejí.

Poprvé se Slavia s Fenerbahce střetla v roce 1923, při druhém setkání o dva roky později vznikla i tato fotka; Foto: Fenerbahce SK

Fenerbahce je, spolu s rivaly Galatasarayem a Besiktasem, jedním ze tří klubů, které nikdy nesestoupily ze Süper lig, první a stále fungující profesionální turecké soutěže založené v roce 1959. Do nově ustanovené ligy vstupovali kanárci už jako věhlasný a úspěšný klub. Své kvality potvrdili hned v prvním ročníku, ve kterém po jasném ovládnutí tabulky porazili ve finále odvěkého istanbulského rivala Galatasaray 4:1.

I přes dlouhodobou dominanci na domácí scéně nemají modrožlutí na kontě výraznější úspěchy na mezinárodním poli. Navzdory tomu, že se dlouhá léta pravidelně objevují v evropských pohárech, do pokročilejší fáze jakékoliv ze soutěží UEFA se Fenerbahce podařilo probojovat pouze třikrát. Poprvé v roce 1963-64, kdy ve čtvrtfinále Poháru vítězů pohárů vypadlo s MTK Budapešť. Další podobný výsledek klub zopakoval až v sezoně 2007-08, kdy se probojoval mezi nejlepší osmičku Ligy mistrů, ztroskotal ale na silné Chelsea. O pět let později, v roce 2013, postoupil istanbulský celek dokonce do semifinále Evropské ligy, kde těsně nestačil na portugalskou Benficu. 

Dlouhé čekání na jubilejní titul

Od vzniku Süper ligy opanovalo Fenerbahçe nejvyšší domácí soutěž celkem devatenáctkrát, naposledy v sezoně 2013-14. V recentních letech přišel mírný útlum, na jubilejní dvacátý triumf klub čeká už osm let a zřejmě na něj nedosáhne ani v letošní sezoně. V současné době kanárkům v tabulce patří průběžná šestá příčka s propastnou dvacetibodovou ztrátou na vedoucí Trabzonspor. Fenerbahce do ligové sezony sice vstoupilo třemi výhrami, po remíze se Sivassporem ale přišla porážka s městským rivalem Başakşehirem. Následovala další tři vítězství a tři porážky, výsledky jako na houpačce pokračovaly i v dalších zápasech. Od začátku listopadu nastoupil istanbulský celek celkem do čtrnácti ligových zápasů, ze kterých hned šestkrát vybojoval pouze remízu a z dalších tří utkání odešel poražen. Světlým bodem nepříliš úspěšné části sezony byla pro kanárky výhra v derby, na hřišti taktéž trápící se Galatasaraye zvítězilo Fenerbahce těsně 2:1.

Oslavy titulu v sezoně 2013-14; Foto: Fenerbahce SK

Neuspokojivé výsledky klubu přinesly změnu na postu trenéra, dlouho se spekulovalo o návratu bývalého trenéra německé reprezentace Joachima Löwa. Nakonec však, alespoň do konce probíhajícího ročníku, nahradil odvolaného Vítora Pereiru Ismail Kartal, zkušený kouč, který už na lavičce kanárků v různých rolích několikrát působil. Ani pod jeho vedením se ale výsledky týmu nijak neustálily, na šňůru alespoň dvou ligových vítězství v řadě čeká klub už od začátku října. V posledním odehraném duelu před čtvrtečním střetnutím se Slavií však Fenerbahce zvítězilo, v tabulce šestnáctý Giresunspor porazilo 2:1.

Tureckému celku se letos příliš nedaří ani na evropském poli. V základní skupině Evropské ligy vybojovali kanárci jediné vítězství nad Antverpami, které jim v kombinaci s remízou ve druhém zápase s Belgičany a dvěma smírnými výsledky s německým Frankfurtem zajistilo alespoň třetí příčku za druhým Olympiakosem. Ta pro Turky znamená postup do jarní části Evropské konferenční ligy, ve které Fenerbahce přisoudil los právě Slavii.

Dávní kanonýři i hvězdy na sklonku kariér

Jako každý klub s dlouhou historií, i Fenerbahce má řadu fotbalových legend, které dodnes zůstávají v paměti klubu i fanoušků. Nejlepším kanonýrem kanárků až do současnosti zůstává Zeki Riza Sporel, který za istanbulský celek hrál mezi lety 1915-1934, během kterých podle záznamů nastřílel fantastických 470 gólů ve 352 zápasech. Mezi velké hvězdy historie je řazen i levý křídelník či útočník Lefter Küçükandonyadis. Fotbalista s řeckým původem, který v kariéře nastupoval i v evropských klubech jako Fiorentina a Nice, nastřílel celkem za kanárky 423 gólů. O něco později za klub nastoupoval i Can Bartu, kanonýr a nevídaný sportovní obojživelník, který kromě fotbalu hrával za Fenerbahce i basketbal a dokonce v obou sportech Turecko reprezentoval.

Z novějších legend klubu můžeme jmenovat brankáře Rüştü Reçbera, který byl fotbalovou federací FIFA vyhlášen jako nejlepší gólman světa v roce 2003. Mezi dalšími jmény vyčnívá zejména nejúspěšnější zahraniční hráč kanárků a kapitán jak Fenerbahce, tak brazilské reprezentace Sandro. V moderní éře tureckého fotbalu, která se vyznačuje zejména nákupem hvězdných posil na sklonku kariéry, za kanárky nastupovala celá řada světových fotbalových ikon. Jmenovat můžeme například dlouholetou oporu bílého baletu Roberta Carlose, zaujmou i jména jako Nicolas Anelka, Dirk Kuyt či kanonýr Robin van Persie. V současném kádru tuto úlohu zastává bývalý záložník Arsenalu Mesut Özil nebo brazilec Luis Gustavo.

Zapomenout nesmíme ani na hráče, který nastupoval jak za Fenerbahce, tak i za Slavii. Nejedná se samozřejmě o nikoho jiného než záložníka Miroslava Stocha. Slovenský kanonýr strávil v tureckém celku s přestávkami celých sedm let a v roce 2012 zde získal Puskásovu cenu FIFA za nekrásnější gól roku.

Mesut Özil v dresu Fenerbahce; Foto: Fenerbahce SK

Zahraniční opory, frenetičtí fanoušci i česká stopa

Kde kanárci v současnosti sází na mládí, je prostor mezi třemi tyčemi. Porci zápasů si v probíhající sezoně mezi sebe dělí zejména třiadvacetiletý a téměř dva metry vysoký Altay Bayindir a o dva roky mladší Berke Özer. Dvě utkání má na kontě i teprve devatenáctiletý Berke Osman Çetin.

Mezi další výrazné postavy kádru patří kanonýr Enner Valencia, dlouholetá opora ekvádorské reprezentace, která má v současné sezoně na kontě deset vstřelených branek. Obranné řady se spoléhají na um legionářů Attila Szalaie a Min-Jae Kima, post defenzivního záložníka má na starosti velezkušený argentinský světoběžník Jose Sosa. Českou stopou v klubu je obránce Filip Novák, který ale v posledních třech zápasech neobjevil ani v sestavě, ani na lavici náhradníků.

Proslulí jsou i fanoušci klubu, kteří umí vytvořit skutečně ohlušující atmosféru. Klub podporují z tribun více než padesátitisícového Şükrü Saracoğlu Stadium, který byl otevřen už v roce 1908, tedy pouhý rok po založení klubu. Svatostánek kanárků prošel během let několika renovacemi, poslední z nich proběhla v roce 2006. Sešívaní se mohou těšit na skvělou kulisu danou jak hlasitostí příznivců klubu, tak i akustikou stadionu.

Şükrü Saracoğlu Stadium; Foto: Fenerbahce SK