Černý a Střihavka: Vzpomínky na poslední pohárové jaro
Slávisté se na podzim 2007 dostali do vysněné UEFA Champions League. A co víc, se ziskem pěti bodů obsadili třetí místo ve skupině a postoupili do jarní fáze tehdejšího Poháru UEFA, kde je čekal hvězdami nabitý Tottenham Hotspur. Jen málokdo v úspěšném týmu si tehdy asi uměl představit, že se sešívaní v jarní části evropských pohárů představují na dalších jedenáct let naposledy. Tehdejší útočník sešívaných David Střihavka a gólman Tottenhamu Radek Černý zavzpomínali na vzájemné zápasy pro poslední vydání magazínu Poločas.
Na Tottenham se Slavia připravovala i s novým mužem v sestavě – útočníkem Davidem Střihavkou, který po návratu z půlročního angažmá v Anglii přišel na hostování z Baníku Ostrava. „Pro mě to bylo trošku pikantní, protože jsem se vracel z Anglie, z angažmá v Norwichi, a hned nám vylosovali takhle silného soupeře. Z mého pohledu to ale byla obrovská motivace,“ vzpomíná dnes na Tottenham Střihavka, který na domácí půdě na Strahově vstřelil jediný gól sešívaných.
„Ten dvojzápas se nám nakonec v podstatě povedl a do poslední chvíle jsme hráli o prodloužení. Hodně jsme to Tottenhamu zkomplikovali. V té době to byl skvělý tým a pro nás pro všechny – i pro mě osobně – to byl obrovský zážitek. Jednalo se o jeden z vrcholů mojí kariéry,“ pokračuje Střihavka.
V úvodním zápase Slavia rychle prohrávala, když už ve 4. minutě poslal hosty do vedení Dimitar Berbatov (o jehož formě svědčí to, že po sezoně přestoupil do týmu úřadujícího vítěze UEFA Champions League Manchesteru United). Ještě do poločasu stačil na 2:0 zvýšit irský reprezentant Robbie Keane, a to sešívané podržel několika skvělými zákroky Martin Vaniak. V 69. minutě ale dokázal právě Střihavka dostat míč za záda exslávistického gólmana Radka Černého.
„Na ten gól jsem nezapomněl, vždyť byl jeden z nejdůležitějších v mojí kariéře. Navíc hodně šťastný. Dohrával jsem situaci s Radkem, na kterého letěl dlouhý centr, míč šel trochu za něj, vypadl mu z ruky a mně se ještě se stopery povedlo dostat míč do branky. Dostali jsme se zpátky do zápasu a Brába (Erich Brabec – pozn. red.) nakonec dával ještě břevno,“ vzpomíná na důležitý okamžik David Střihavka.
I gólman Radek Černý, který se v roce 2008 na druhé straně postavil do brány v dresu kohoutů, vzpomíná na utkání na Strahově pozitivně. „Slavia to brala hodně prestižně, Tottenham prostě jako jedno z dalších utkání, které v Evropě odehrál. Paradoxně jsem tu za stavu 2:0 dostal hloupý gól, ale nakonec jsme vyhráli, odvetu hráli 1:1, a to Tottenhamu stačilo k postupu. To utkání jsme zvládli a myslím, že až na ten gól jsme venku hráli lépe,“ hodnotí dnešní šéftrenér brankářů Slavie.
S výsledkem 1:2 odjeli sešívaní k odvetě do Londýna, kde na dnes již neexistujícím stadionu White Hart Lane stáli před velmi těžkým úkolem. A nakonec – po první brance O’Hary a Krajčíkově vyrovnání – sahali po obrovském překvapení. „Sice jsme dali rychlý gól, ale Slavia vyrovnala a do posledních minut jsme se báli, aby se nešlo do prodloužení. Ze Slavie to venku spadlo, doma mi přišla nervózní, nevěděla, co od toho očekávat. Nebyla to prostě ona,“ vzpomíná Radek Černý, který se přes Queens Park Rangers nakonec v roce 2013 vrátil do Edenu.
Slavia byla prodloužení v Londýně blízko, což vnímal i David Střihavka. „Na Tottenhamu jsme hráli do poslední minuty. Milan Ivana měl dvě tutovky, mně se podařilo po jednom z centrů poslat míč přes hlavu levačkou do tyče snad pět minut před koncem. Věřím, že v prodloužení bychom to domácím ještě hodně zkomplikovali, popisuje Střihavka, který si později zahrál v Nizozemí, Libanonu, na Slovensku nebo v Itálii a dnes působí jako asistent trenéra slávistické juniorky.
A jaké to před jedenácti lety pro Radka Černého bylo, postavit se proti Slavii? „Chytal jsem proti Slavii už dvakrát, jednou za Cheb, to bylo v ročníku, kdy získala titul. To byl zvláštní zápas, ve kterém byly čtyři penalty a ani jedna nebyla proměněná. Je to samozřejmě zvláštní tím, že jsem tu byl – a teď jsem – dlouho. Ten zápas byl ale propíraný hlavně ze strany českých médií. Ta anglická podle mě ani nevěděla, kam jsme jeli,“ vysvětluje Černý.
„Byl to můj poslední půlrok v Tottenhamu a byl jsem domluvený, že půjdu do Queens Park Rangers. Přebudovával se tým, Robinson chvíli chytal, chvíli ne. Nebyli s ním spokojení a vědělo se, že budou hledat novou jedničku. Takže jsem dostával prostor. V Tottenhamu se víc hledělo až na čtvrtfinále nebo semifinále, ale když si vzpomenu na pohárová jara, která jsme hráli se Slavií, tak už tam byly atraktivní týmy a přejít přes jakéhokoli soupeře byl vesměs zázrak. Dostat se do jara není jednoduché, většinou to přijde za nějakých zvláštních okolností, po vydařeném podzimu. Průměrný výkon k tomu určitě nestačí,“ vzpomíná člen současného realizačního týmu slávistického áčka.
