Čtvrtý z rodu Veselých Daniel: Chtěl bych dokázat něco jako děda nebo táta
PRAHA/EDEN - Je to česká, československá a dost možná i světová rarita. Za áčko Slavie nastoupil po svém pradědovi, dědovi a tátovi čtvrtý člen fotbalového rodu Veselých. Zatímco všichni předchůdci hráli zprava, Daniel Veselý nastupuje na levé straně.
Proti Pardubicím jste nastoupil poprvé za áčko Slavie. Jak jste to prožíval?
„Určitě jsem rád, že jsem dostal šanci zahrát si se zkušenými hráči, kteří jsou v áčku. Ukázalo mi to, na čem musím ještě pracovat. Bylo to těžké, protože v neděli jsem hrál celý zápas za béčko, teď to pro mě byl velký skok do dospělého fotbalu. Není to jednoduché, ale jsem za tu šanci moc rád.“
Trénoval jste s áčkem?
Jen dvakrát.
Čekal jste, že vás trenér postaví do základní sestavy?
„Když jsem přišel do kabiny, tak jsem viděl, že je nás málo. Tušil jsem, že nastoupím od začátku, chtěl jsem se na to pořádně připravit. Jsem moc rád, že jsem si mohl zahrát s takovými hráči.“
Jak jste zápas podle vás zvládnul?
„Byly tam situace, které jsem mohl vyřešit lépe. Některé věci se mi povedly, některé ne. Ukázalo mi to hlavně rychlost dospělého fotbalu.“
Táta a hlavně děda toho dokázali hodně
Po pradědovi, dědovi a otci jste čtvrtým Veselým v řadě, který nastoupil za áčko Slavie. Slavii jste měl tedy, jak se říká, ve vínku…
„Celá moje rodina hrála fotbal za Slavii. I já jsem byl takhle odmalička vedený, že půjdu touto cestou. Není to úplně jednoduchý, když máte za sebou takové hráče, jako byl děda nebo táta. Každý se s tím musí poprat, může mi to pomoct, ale také nemusí. Já udělám všechno pro to, abych dokázal něco jako oni. Já mam i bráchu Lukáše, který hraje v A žácích, to je další Veselý, který má šanci ve Slavii něco dokázat.“
Je pro vás velkou motivací dokázat to co táta a hlavně děda?
„Samozřejmě, ale to, co oni dokázali, je opravdu velké. Nebudu to mít snadný, budu muset hodně pracovat, abych se dostal někam, kam se dostali oni. Je to samozřejmě o štěstí a píli. Když budu mít to štěstí, tak si třeba zahraju i ligu…“
Jak je pro vás těžké s takovým příjmením trenérům dokazovat, že na to máte?
„Každý trenér na to má odlišné názory. Určitě ode mě čekali, že já ten tým povedu, že budu ten lepší hráč. Někdy se mi stalo, že i když jsem hrál dobře a dařilo se mi, tak mě trenér třeba nepostavil. Každý to má jinak.“
Byl a jste tedy pod velkým tlakem, jak se s tím vyrovnáváte?
„No, musím. Samozřejmě se na mě kouká trochu jinak než na ostatní hráče, kteří neměli takové otce a dědy ve Slavii jako já. Nebylo to vždy jednoduché.“
Hraju na křídle, ale teď mi vyhovuje střed zálohy
Děda i otec hráli na křídle. Jaký post nejvíce vyhovuje vám?
„Trenér Petrouš mě v béčku staví spíše do středu zálohy, kde mám víc míč u nohy a jsem více ve hře, docela mi to vyhovuje. Jinak jsem byl vždy spíše levý křídelní útočník. Dnes jsem hrál zase křídlo, ale v současnosti mi to asi více sedí ve středu.“
Slavia se snaží teď dávat hodně šance mladým odchovanců. Cítíte, že máte větší příležitost se v áčku udržet?
„Přesně tak, dříve mladí šanci skoro vůbec nedostávali. Teď se to otočilo, což je určitě pro nás hodně dobře. Je vidět, že když se maká, tak má hráč šanci dostat se nahoru. Hráči se teď moc nenakupují, takže šance je. Musí se vám ale také dařit, musíte se ukázat.“
