Vlasta Kopecký

14. října 1912 - 30. července 1967

Kluby: Rapid Vinohrady, Slavia Praha (1932-51)
Reprezentace: 23 zápasů, 5 branek

Charakteristika hráče: Jeden z nejtechničtějších fotbalistů naší historie. Ač menší postavy, vynikající hlavičkář. Excelentní střelec i nahrávač. Hrál na postech levé spojky, ale i krajního záložníka či obránce. Pro jeho fotbalové i charakterové vlastnosti se stal nezapomenutelnou osobností Slavie.

Biografie

Vlastimil Kopecký fotbalově vyrůstal v Rapidu Vinohrady (podobně jako F. Svoboda). Jako první nabízela přestup Sparta, jenže otec Kopecký - velký slávista - na poslední chvíli zasáhl. A pak už se ozval i druhý letenský klub. Do Slavie přišel v roce 1932 a v dubnu nastoupil k prvnímu ligovému utkání v sešívaném dresu proti Viktorii Plzeň. Přestup se odehrával trochu ve stínu slavného a drahého transferu V. Bradáče. Po tomto posílení hrála ofenzíva ve složení: Junek, V. Bradáč, Svoboda, Kopecký, Puč. Řekněme si přímo, že co jméno to fotbalový pojem!

Hned si ale přiznejme, že v tomto složení se „milionovému útoku“ moc nedařilo. Ve zmíněné Plzni byli hráči rádi za remízu. Vlastimil Kopecký se ale v sestavě rychle zabydlel a brzy se stal členem reprezentace. Ani zde však nemůže na premiérové dubnové utkání stejného roku proti Švýcarsku vzpomínat v dobrém. Při prohře 1:5 se naplno projevilo tápání v hledání optimální sestavy. Na MS 1934 v Itálii patřil mezi náhradníky, na MS 1938 už byl v základní sestavě.

Přestože byl na hřišti povoláním levou spojkou, často svým stylem imitoval záložníka a vytvářel útoku podpůrný tandem spolu s Nožířem. Vůbec tehdejší herní systém do jisté míry funkčně působil spíš jako známý 4-2-4 než papírově psaný a v té době užívaný 2 (obrana) - 3 (záloha) - 5 (útok).

Ale zpět na hřiště. Kopecký se rychle prosadil do základní sestavy a stal se z něho vynikající střelec. Vlastně až do Bicanova příchodu nejlepší. Když v roce 1937 přišel Bican, vyhlášený ostrostřelec, musel se Vlastimil Kopecký uskrovnit. Přenechat mu slavný post a stáhnout se do pozice neméně důležité, ale méně oslavované - nahrávače. Tento přerod chvíli trval. Vzdát se poct není vůbec jednoduché. Ale Kopecký to zvládl. A po letech kanonýrských prokázal svou druhou parádní stránku umění - nahrávat. Josefu Bicanovi pomohl ke stovkám gólů.

Jiří Trnka o V. Kopeckém:
„Vlasta Kopecký měl malou postavu, ale byl to velký hráč a velký slávista. A skvělý přítel. Nám, svým spoluhráčům, pomáhal všude - na place i mimo hřiště. Když jsme seděli po zápase v restauraci U Sojků, mluvil jeden přes druhého a bylo slyšet i všelijaké výtky, že tenhle zkazil přihrávku a tamten že zahodil vyloženou šanci. Kopecký si počkal, až se hlasy křiklounů zklidní, a pak řekl tichým hlasem své. A vždycky začínal tím, co zkazil a zahodil on. Už je to dávno, co nás Vlasta opustil, ale nikdy nezapomeneme na jeho skromnost a noblesu.“
(citace z knihy Slavné postavy Slavie a Sparty od Vízslava Hotěušky)

Jak vzpomínal na Vlastimila Kopeckého Josef Bican:
"Byl to ideální spoluhráč. Říkalo se o nás, že máme nacvičenou celou řadu signálů, ale většinou to byla jenom improvizace. Jeden jsme znali druhého tak dokonale, že jsme současně odhadovali, co je v dané chvíli nejúčelnější. Vlasta byl nejlepší kamarád na hřišti v životě. Jenom v jenom byl nespolehlivý - nikdy nikam nepřišel včas. Co jsem se na něho načekal, když jsme si řekli, že ráno pojedeme na ryby. Ale co bych za to dal, kdybych na něho mohl ještě dnes čekat!"
(citace z knihy Slavné postavy Slavie a Sparty, autor: Vítězslav Houška)

Po léta spolu tito dva tvořili velmi harmonickou, organickou dvojici. Jeden neúnavný driblér a nepřekonatelný technik, druhý zakončovatel, završitel počaté geniální fotbalové myšlenky. Navíc Pepi Bican uměl ocenit přihrávky svého kolegy. O to rychleji se mohly ledy hnout a z těch dvou se stali nejlepší přátelé na hřišti i mimo ně. Umění Bicana na druhou stranu viděl i sám Kopecký a s úctou a úsměvem říkával: „Když jsem měl na velkém vápně míč, mohl z toho být gól tak na šedesát procent. Když jsem ho šoupnul Pepimu, byla branka téměř stoprocentní.“

Kopeckého můžeme jakkoliv vyvyšovat jako nahrávače a připomínat si jej jako muže, který svým způsobem „udělal Bicana“, ale nesmíme zapomenout ani na jeho kanonýrské umění. Vždyť i v této disciplíně patří na absolutní špičku. Vstřelil 252 ligových branek. Lepší v celé naší ligové historii už je jen jeden hráč. V jehož stínu, zároveň však při spolupráci s ním, prožil nejlepší roky ve Slavii…

S touto střeleckou bilancí je samozřejmě členem Klubu ligových kanonýrů. Můžeme jen podotknout, že na vstřelení prvního sta branek mu stačilo pět a půl roku, neb už v říjnu 1937 tuto metu pokořil. Svůj ligový účet ve Slavii uzavřel až v září 1950. V klubu tak prožil devatenáct fotbalových let. Prožil dobu slavných mistrovských titulů (5x), vítězství ve Středoevropském poháru. S reprezentací byl u stříbrného úspěchu v Itálii, bojoval o čtyři roky později na MS ve Francii. Když ve zmíněném roce 1950 odcházel ze Slavie, bylo mu 38 let. Vlastně polovinu života prožil v sešívaném dresu.

A v dresu, v němž strávil celou ligovou kariéru a dosáhl slávy, mu bylo přáno i zemřít. Srdeční infarkt na hřišti v Hlinsku při utkání Staré gardy Slavie mu byl osudný.

 
This text will be replaced

Copyright © 2011-2017 SK Slavia Praha & eSports.cz, s.r.o. • Webdesign tellinger.cz • RSS kanál

Veškerý obsah stránek chráněn podle autorského zákona a jeho přejímaní bez výslovného souhlasu redakce je zakázáno.
Povolena je citace částí materiálů zde zveřejněných s uvedením zdroje www.slavia.cz