Po stopách našich zakladatelů

MUDr. Jaroslav Hausman

MUDr. Jaroslav Hausman se narodil dne 14. prosince 1872 v Sazené ve statku čp. 36. Ve dvou letech mu zemřela matka. Otec se později znovu oženil. Mladý Jaroslav byl poslán na studia do Prahy. Nechtělo se mu, neboť se těžko loučil s domovem. Na otcovy domluvy rezignovaně odpověděl: „Tak já tedy budu tím doktorem, když chcete, ale ne tím co mluví, ale tím co řeže.“

Od roku 1884 bydlel ve starém jednopatrovém domu u menší Malostranské věže. Původně holdoval sportovní střelbě. Cyklistiku zanesl do rodiny v roce 1891 jeho mladší bratr Heřman Hausman (1876 – 1946), který s ním později na Malé Straně bydlel. Heřman se stal po založení SK Slavia naším nejlepším cyklistickým závodníkem, později byl spoluzakladatelem Moravské Slavie, což byl první český sportovní klub v Brně, předsedou Slovanu Vídeň, prvním předsedou znovuobnoveného cyklistického odboru Slavie.

Jaroslav Hausman se po založení ACOS v roce 1892 stal zapisovatelem jeho prvního výboru. V příštím roce již byl jednatelem a úřadoval denně od 14 do 15 hodin v paláci barona Nádherného. Každé pondělí se navíc konaly od 19 hodin výborové schůze. Samozřejmě také nezanedbával cyklistiku a cvičil spolu s ostatními členy Slavie na Ohradě na Žižkově. Patřil mezi sedm nejlepších slávistických jezdců. Byl i jedním z osmi členů výboru České ústřední jednoty velocipedistů a dopisovatelem časopisu Cyklista.

Byl také členem výboru Spolku českých mediků a aktivně se zúčastňoval i vlastenecké činnosti literární a řečnické Slavie.

Po rozpuštění Literárního a řečnického spolku Slavia podepsal v roce 1895 spolu s MUDr. Josefem Srbou (nar. 1865) a Ing. Emilem Kopeckým (1871 – 1930) stanovy SK Slavia, které byly předloženy místodržitelství ke schválení. Brzy se také stal místopředsedou nově založeného slávistického sportovního klubu. Záhy zůstávalo řízení klubu v jeho rukou, neboť předseda Ing. Karel Ankrt (1867 – 1924) neměl rád schůze se spoustou jejich formalit, nechodil do nich, ale o to více navštěvoval závodní dráhu a hřiště.

Hlavní Hausmanovou zásluhou je, že ač byl sám cyklistou (i když již roku 1895 chodil hrát kopanou), plně postřehl význam tehdy mladého fotbalu. Slavia si dobyla významnou pozici cyklistickou a nerada a nikoliv bez vnitřních otřesů šla za Jaroslavem Hausmanem, jenž ji radikálně a prozíravě otočil na dráhu čistě fotbalovou.

Zastával též funkci místopředsedy České amatérské atletické unie, která byla založena v roce 1897, a řídila i soutěže v kopané. Od května roku 1900 stál v čele volného sdružení s názvem Český svaz fotbalistů (fotbalový). Na základě jeho návrhu vznikl 18. ledna 1900 pracovní výbor komitétu pro obeslání olympijských her v Paříži. Byly to první olympijské hry, kterých se čeští sportovci zúčastnili. Po odstoupení K. Ankrta, jenž byl přece jenom více cyklistou než fotbalistou, byl dr. Hausman dne 19. ledna 1900 zvolen v restauraci U Brejšky předsedou Slavie.

V polovině července roku 1900 se všech těchto sportovních funkcí vzdal, a to kvůli zaneprázdnění nesnadným a obtížným povoláním. Zůstal však dále velmi aktivním členem Slavie, a to až do roku 1923, kdy na protest proti smíru s DFC Prag členství ukončil.

Jako operatér a porodník si v Praze v Legerově ulici v domě čp. 1627 na samém počátku 20. století otevřel vlastní sanatorium. Po jeho smrti Borůvkovo sanatorium. Od roku 1953 do 1983 v něm byla umístěna klinika plastické chirurgie, oddělení pro léčení popálenin. Právě tam v roce 1969 zemřel Jan Palach. Mezi soukromé pacienty dr. Hausmana patřil například malíř Josef Lada.

V Jevanech si postavil velkou secesní vilu s ohromnou zahradou. Jelikož miloval lov, pronajal si revír a provozoval chovnou stanici plemena erdelteriér. Vlastnil třetí automobil v Praze.

Zemřel náhle dne 7. září 1923 ve věku 50 let ve svém sanatoriu (Nové Město pražské čp. 1627) na zánět plic, který si přivodil během jízdy automobilem k porodu. Urna s ostatky je uložena v rodinném hrobě u zdi hřbitova v Kostelci nad Černými Lesy.

Dr. Hausman měl dceru Olgu (nar. 1905), provdanou Kořánovou, jež byla známou překladatelkou z angličtiny, a syna Ing. Jaroslava Hausmana (nar. 1907), který byl automobilovým závodníkem, letcem a později šéfredaktorem Světa motorů. V roce 1938 uskutečnil lodní a leteckou cestu kolem světa.

MUC. Karel Freja

Karel Freja se narodil 17. listopadu 1877 na Starém Městě pražském v domě čp. 536. Dobu mezi lety 1888 až 1899 strávil gymnaziálním studiem. Navštěvoval Městskou střední školu, která byla umístěna v krásné budově v dnešní Hellichově (tehdy Novodvorské) ulici na Malé Straně.

Už jako gymnazista se Karel Freja zúčastňoval akcí pokrokářů. Působení v pokrokovém hnutí způsobovalo Frejovi vážné problémy ve škole. Národní listy o něm později po první světové válce napsaly: „byl už na gymnasiu na štýru s disciplinárním řádem pro činnost v pokrokovém hnutí.“

Mezi středoškoláky začala být velmi populární kopaná. Hráli ji žáci jak malostranského gymnázia, tak i reálky. Uskupení používala jména školy nebo oblasti, a tak vznikl studentský fotbalový Malostranský kroužek. Pod vedením Freji sehrál Malostranský kroužek celou řadu zápasů. 28. září 1895 dokonce porazil i Spartu na jejím tehdejším hřišti na Invalidovně.

Už v této době Freja požíval značného respektu. Byl nejen kapitánem, ale také jakýmsi trenérem. Při hře dirigoval celé mužstvo úsečnými povely jako lodní kapitán. Sám pak byl mužem, který útoku dával váhy. Měl velmi bystré oko pro posuzování talentu hráčů. Na všechna místa dovedl je vybrat, ale na místo středního útočníka, kterého hrál sám, se mu nikdy nikdo nehodil. Měl notes a jakmile ho po skončení zápasu či tréninku vytáhl, jmenoval dva tři, kteří museli branková břevna odnést z Letné do hostince v Dejvicích, kde je měli uschované.

Freja nehrál jen kopanou, ale pěstoval i jiné sporty, zejména byl cyklistickým závodníkem. Vzhledem k tomu, že byl cyklistou, pokrokářem a gymnasistou, nemohl asi ani zamířit jinam než do tehdy velocipedistické, pokrokářské a studentské Slavie. Do ní vstoupil už v roce 1895. Fotbalový oddíl vznikl až na valné hromadě Slavie konané 21. ledna 1896. Na ní byla také ustanovena předběžná komise pro práci nově založeného oddílu, jejímž členem se Freja také stal.

Na jaře 1896 vstoupil do fotbalového oddílu Slavie po jeho vzoru celý Malostranský kroužek a také studenti z reálného gymnázia v Křemencově ulici.

Freja se stal prvním kapitánem Slavie a také jejím prvním středním útočníkem. Hrál s velkou pravděpodobností patrně už v premiérovém utkání, jehož sestava se, bohužel, nedochovala. Nastoupil i v prvním utkání našeho národního mužstva ve Vídni dne 12. března 1899, které tam tehdy vyslala Česká atletická amatérská unie. Utkání skončilo nerozhodně 2:2.

Karel Freja byl již od samého počátku jako zástupce Slavie při zakládání České amatérské atletické unie (ČAAU), která řídila i soutěže v kopané. Při ní vznikla pětičlenná komise pro vydání fotbalových pravidel v českém jazyce, jejímž byl členem. Pravidla ještě roku 1897 vyšla jako samostatná brožura.

Josef Rössler-Ořovský později o něm napsal, že zavedl ve sportovní Slavii železnou disciplínu a pořádek. Nikdy žádný kapitán Slavie neměl totiž takovou kázeň v mužstvu jako Freja a jen tak bylo možné divokou hordu mladých studentů udržet na uzdě.

Na druhou stranu se kvůli své panovačné povaze dostával do problémů. Po sporech s některými hráči byl v červnu roku 1889 pro rušení klubové kázně a nehájení prospěchu klubu výborem Slavie ze seznamu členstva škrtnut.

Zkoušku z dospělosti nakonec složil 30. září 1899, ale už druhý den narukoval k pěšímu pluku do Berouna. Z osobních spisů K. Freji uložených ve Vojenském ústředním archivu se kromě dalších informací o něm uvedených v tomto článku dozvídáme, že měl modré oči, kulatý obličej, kaštanové vlasy i obočí a souměrná ústa i nos. Měřil 165 centimetrů a nosil boty číslo 10.

Poté, co se dr. Hausman vzdal v polovině červenci 1900 kvůli zaneprázdnění předsednictví volného sdružení s názvem Český svaz fotbalistů (fotbalový), přešlo vedení svazu do Frejových rukou. Nakonec došlo i k založení řádného Českého svazu fotbalového (ČSF). Na jeho ustanovující valné hromadě dne 19. října 1901 byl Karel Freja, tehdy čtyřiadvacetiletý medik, zvolen prvním předsedou.

Na doktora byl promován 24. ledna 1911. Poté odešel do Mladé Boleslavi, kde pracoval jako lékař v okresní nemocnice a působil i jako fotbalový rozhodčí.

Během balkánské války proti Turecku letech 1912 až 1913 působil dr. Freja jako dobrovolný člen Českého pomocného sboru lékařského na černohorském bojišti. Ihned po vyhlášení mobilizace v červenci 1914 odjel Freja do haličského pevnostního města Přemyšl. Následovalo zajetí, služba v kyjevské evakuační nemocnici, práce chirurga v polní nemocnici srbského dobrovolnického korpsu a další působiště. Ze soluňské fronty odcestoval koncem války do francouzského Cognacu, kdy byl zařazen k 23. československému střeleckému pluku jako jeho šéflékař. Do vlasti se s velitelstvím pluku vrátil 14. ledna 1919.

Po rozpuštění legií vstoupil do československé armády, 13. listopadu 1930 byl povýšen na plukovníka zdravotnictva. Za účast ve válečných konfliktech obdržel mnoho řádů, válečných křížů, vyznamenání a medailí. Svými veliteli byl hodnocen téměř výhradně kladně. Uvádí se, že byl přímé, otevřené a mužné povahy, velmi inteligentní a svědomitý důstojník, který měl dobrý vliv na podřízené a udržoval kázeň. Dále je charakterizován jako pilný lékař dobrého vzdělání v oboru zubních a chirurgických nemocí.

1. ledna 1935 byl dr. Freja přeložen do výslužby. Zasloužilého odpočinku si však dlouho neužil. Zemřel po dlouhé a těžké nemoci ve věku 59 let ve všeobecné nemocnici v Praze na cirhózu jater 30. dubna 1937. Jeho ostatky se nacházejí od první poloviny osmdesátých let minulého století na rozptylové louce na Hřbitově Malvazinky na Smíchově.