Jaroslavu Černému se přání splnilo
PRAHA – Věděl, že utkání s Českými Budějovicemi bude pro něj specifické. Ještě před nedělním zápasem prohlásil, že by si přál dát soupeři gól. Jaroslav Černý ukázal, že je mužem činu.
V 84. minutě poslal míč do českobudějovické branky a Slavii zajistil tři body. „Trošku jsem měl strach. Viděl jsem před sebou odkrytou bránu a to, že někdo z budějovických kluků přebíhá od druhé tyče po brankové čáře. Bál jsme se, aby mi to nějak špatně neskočilo, protože jsem mu to chtěl trefit do protipohybu. Naštěstí to dopadlo tak, jak jsem si přál,“ mohl si po zápase oddychnout levonohý záložník.
Jaroslav Č e r n ý
Jak vám bylo bezprostředně poté, co jste vstřelil tuto hodně důležitou branku?
„Určitě jsem cítil obrovskou radost, protože to byl hodně důležitý gól. Musím Budějovice pochválit, protože hrály výborně dozadu a agresivně, což na nás platilo. Vytvořili jsme si šance, škoda, že Goce v první půli tu svou neproměnil, byli bychom určitě klidnější a soupeř by byl nucen více otevřít hru. Naštěstí to tam padlo těsně před koncem. Pro nás jsou to moc důležité tři body.“
Ve čtvrtek proti Tottenhamu, v neděli proti Českým Budějovicím. Který zápas byl podle vás těžší?
„S Tottenhamem to byl úplně jiný zápas. Oni sem přijeli hrát fotbal, Budějovice zase bránit, hrát ze zajištěné obrany a spoléhat na brejky. Tottenham hrál s námi otevřenou partii a my jsme se do těch šancí a brejků mohli dostávat. Proti Budějovicím se nám hrálo těžko, protože sem přijely bránit.“
Vaši bývalí spoluhráči vám za ten gól asi nepoděkovali...
„Tak samozřejmě že jsou kluci naštvaní, protože prohráli. Na druhou stranu je musím pochválit, protože hráli opravdu dobře.“
Proběhlo nějaké hecování nebo popichování?
„Znám tam téměř všechny kluky, jsou to kamarádi, takže jsme se spolu bavili. Ale že bychom se nějak zvlášť hecovali, to ne. Pozdravili jsme se a popřáli si štěstí do dalších zápasů.“
Oslavil jste ten gól?
„Samozřejmě, to by bylo špatné, kdybych ho neslavil, protože ten gól nám pomohl k hrozně důležitým třem bodům. Tím jsme si Spartu zase udrželi za sebou na rozdíl pěti bodů. Určitě je mi kluků líto, že prohráli. Ale já jim přeji, ať se jim daří v dalších zápasech.“
Bude v kabině nějaké zápisné?
„Slíbil jsem klukům kuřata, když se Budějovice podaří porazit. Jsem rád, že se to povedlo a že je můžu přinést (směje se). A do kasy za ten gól asi taky něco bude, pokladník mě určitě skasíruje...“
Jak vám bylo při té obrovské šanci soupeře, kdy Stráský přestřelil branku?
„Hrozně ve mně zatrnulo, protože Budějovice si moc gólových šancí nevytvořily. Ta střela Martina Vozábala, která tomu předcházela, byla taky tutovka. Takže když se Tomáš Stráský dostal k vyraženému balonu, tak jsem se jen klepal, aby to netrefil. Naštěstí to přestřelil.“
Cítil jste s přibývajícím časem i větší tlak?
„Určitě. Ale na hřišti se člověk snaží si to moc nepřipouštět. My jsme věděli, že musíme získat tři body a vyhrát, takže jsme se do toho snažili dát všechno.“
Co bylo náročnější? Dát Budějovicím gól, nebo uhájit číslo dvacet šest před Martinem Abrahamem?
„My jsme si to s Martinem vyříkali. V ten den, kdy podepisoval smlouvu ve Slavii, tak mi telefonoval a ptal se mě, jestli bych mu to číslo nenechal. Ale on sám moc dobře věděl, že jsem s šestadvacítkou hrával v Opavě, v Brně i v Budějovicích, takže na mě nijak netlačil. Martin si vzal nakonec dvaadvacítku. To je datum, kdy se mu narodila holčička. Doufám, že mu to přinese štěstí.“
A co šestadvacítka znamená pro vás?
„Je to den, kdy jsem se narodil.“
Martin A b r a h a m
Jaký byl váš první zápas v dresu Slavie?
„Abych se přiznal, měl jsme z něj trochu obavy. Ale pomohla mi rodina, kluci v kabině i trenér Jarolím. Jsem moc rád, že po půl roce jsem si mohl zahrát soutěžní utkání a že bylo vítězné.“
Fyzicky jste se cítil v pohodě?
„Já jsem musel ještě v pátek absolvovat kromě zdravotní prohlídky i kondiční testy, to bylo nařízení trenéra Jarolíma. Věděl jsem, že ta kondice tam je, ale přece jen to bylo dva dny před zápasem. Vyhnal jsem to z hlavy a jsem moc rád, že celých devadesát minut jsme vydrželi presovat soupeře a že jsme nakonec vyhráli.“
Neměl jste strach z toho, jak na vás budou reagovat fanoušci?
„Já své angažmá ve Slavii beru jako práci, ve které chci odvádět ty nejlepší výkony. Takže na nějaké hodnocení, jak mě přijali fanoušci, je podle mě ještě moc krátká doba. Ale musím říci, že atmosféra na stadionu byla pozitivní.“
Takže jste se nebál případných negativních reakcí?
„Já to nikdy moc nevnímám. Když je plno lidí a bouřlivá atmosféra, tak vás to samozřejmě vyhecuje. Já jsem si říkal, že toto není můj boj. Já si můžu lidi na svou stranu získat jedině výkony.“
Jaké máte pocity z vaší premiéry?
„O mně nemá cenu se bavit, byla tam řada dalších hráčů. Celý tým makal naplno, není to jen o jedenácti hráčích. Je to o všech hráčích, kteří jsou tady v týmu. I ten osmadvacátý vám může rozhodnout utkání. A toho bychom se měli držet.“
Nezlobíte se na Jaroslava Černého, že vám nechtěl dát šestadvacítku?
„Když se mu bude dál s tou šestadvacítkou dařit jako dnes, tak to bude jedině dobře. Já jsem si vzal dvaadvacítku, což je narození mé dcery. Dnes jsem hrál ještě mimořádně s jiným číslem, ale od příště už budu mít dvaadvacítku.“
Čekal jste, že vás trenér Jarolím hned postaví do základní sestavy?
„Trochu to bylo pro mě překvapení. Trenér Jarolím si mě hodinu a půl před zápasem zavolal do kabiny a zeptal se mě, jestli jsem připraven naskočit alespoň na chvíli. Já jsem mu odpověděl, že ano. A on mi na to řekl: Tak tam půjdeš od začátku... Takže na nějakou nervozitu nebyl čas. Myslím si, že už jsem dost zkušený, abych to zvládl.“
Hra Slavie vám vyhovuje?
„Určitě je neustále co zlepšovat, ale věřím, že ten styl trenéra Jarolíma a spol. mi bude sedět. S Karlem Jarolímem se známe z Uherského Hradiště, kde jsme spolu pracovali a tam mi jeho herní styl seděl.“
Soňa Hamalová
