Štěpán Koreš: Konečně mi sundají sádru
PRAHA/PÍSEK - Štěpán Koreš už netrpělivě vyhlíží začátek března. Důvodem není předpovídané jarní počasí ale to, že mu lékaři sundají z operovaného kotníku sádru, která jeho nohu „zdobí“ od začátku ledna. „Je psychicky těžké na kluky jen koukat, aniž bych jim mohl pomoct,“ uvedl v rozhovoru pro slavia.cz Štěpán Koreš.
Štěpáne, jak to s vámi v současné době vypadá?
„Fáze se sádrou se blíží ke konci, tento pátek mi to sundají, snad mě to nebude bolet a začnu pomalu s rehabilitací. Budu tu nohu rozhýbávat a potom se uvidí, co dál. Jestli budu trénovat za tři nebo za čtyři týdny, to ještě nejsem schopný říct, ale doufám, že to bude co nejdříve, protože už chci být na hřišti. Koukat se na to z tribuny mě už nebaví, je to psychicky vyčerpávající.“
Zasáhnete ještě během jara do zápasů, nebo až v letní přípravě?
„To bude asi záležet na mně a na mých pocitech, jestli to bude bolet. Uvidím, jak budu trénovat, jak se do toho budu rychle dostávat. Já si myslím, že když mě to nebude bolet, tak za ty čtyři týdny to rozhýbám, trošku potrénuji a nohu posílím, což je potřeba a potom uvidíme.“
Jak se během rekonvalescence udržujete v kondici? Máte nějakou fyzickou aktivitu?
„Je mi 23 let, takže už vím, co moje tělo potřebuje. Snažím se, cvičím denně horní část těla, nějaké to břicho, ruce, záda. Zacvičím si sám, dostal jsem volnou ruku. Mám za úkol se doma připravovat sám, s klukama začnu trénovat, až mi sundají sádru. Potom se do toho vrhnu rovnýma nohama, snad to bude dobré.“
Jaké pro vás je koukat se na zápasy jen v pozici diváka?
„Musím se přiznat, že to nemám rád. Teď už trpím hodně dlouho, je to psychicky hodně špatné, když jenom koukáte a nemůžete klukům pomoct. Nejhorší je, když má zrovna soupeř tlak, když vidíte, že to „smrdí“, a modlíte se, aby to tam nespadlo. Já doufám a věřím, že jim pomůžu. Myslím si, že v záloze máme hodně mladých kluků, možná by jim neuškodil na hřišti jeden zkušený mazák jako já (smích).“
