Domovy Slavie

Z Císařské louky do Edenu

Více než 125 let existence. To je pořádně dlouhá historie, ve které sešívaní zaznamenali řadu velkých úspěchů. Ne vždy však byl jejich domovem Eden. Kde cesta Slavie začala? Na jakém stadionu patřila k nejlepším týmům Evropy? A kdy poprvé vyběhli slávisté v Edenu? Vydejme se na pomyslnou procházku minulostí červenobílé sešívané jedenáctky a projděme se po hřištích a stadionech, kde měla Slavia domácí, případně „domácí“ prostředí.

Císařská louka

Poprvé hráči Slavie vyběhli na trávník ke svému prvnímu zápasu na Císařské louce. Stalo se tak ve středu 25. března 1896 proti AC Praha, slávisté vyhráli 5:0 (v některých pramenech se udává 6:0). Šlo o první oficiální utkání v kopané v rámci soutěže Národní zápasy mužstev, kopaný míč cvičící, kterou vypsal Český Sculling Cercle.

Slavia nastoupila v sešívaných červenobílých košilích s červenou hvězdou v bílém poli.

Druhé utkání na Císařské louce sehrála Slavia o čtyři dny později (29. března) s AC Sparta Praha. První derby sice Sparta vyhrála 1:0, ale po zápase na základě námitek slávistů soudce dr. Josef Rössler-Ořovský branku odvolal.

Letenská pláň

Slávisté si začátkem roku 1897 pronajali na jihovýchodě Letenské pláně u „Vodárny“ pozemky, kde vybudovali dvě hřiště s dřevěnou boudou. Projektantem a vlastnoručním stavitelem byl centrhalv Hrabě.

Bouda měla dvě okenice a dveře na petlici. Šaty se odkládaly na hřebíky, v rohu byla konev s vodou na mytí. Hřiště bylo ohrazeno drátěnou sítí s dvířky pro vstup hráčů. Při utkáních dohlíželi na pořádek ze dvě zlatky dva strážníci.

První historický oficiální snímek mužstva SK Slavia (1898). V horní řadě uprostřed brankář Vosátka (ještě bez rozlišení dresu od hráčů v poli). Vedle něj obránci Stöckel (vlevo) a Strádal (vpravo). V prostřední řadě zleva záložníci Pressler, Hrabě a Krýž, dole zleva útočníci Moučka, Setzer, Freja (první kapitán mužstva), Kindl a Heuschneider.

Rok 1899 a první vstupenka na fotbalový zápas dochovaná v našich dějinách. Vstupné 5 zlatých bylo v té době drahé. Ale byl to první zápas Slavie s anglickým klubem a se sponzorskými příspěvky. Od 8. dubna 1900 byla už na hřišti Slavie číslovaná sedadla.

Začátkem roku 1901 dohlížel starosta JUDr. Práchenský na stavbu nového hřiště, které bylo 8. září otevřeno lehkoatletickými závody. Hřiště mělo na tu dobu přepychovou tribunu a v ní kabiny, klubovnu, byt správce a v patře lodžie. Hrací plocha o rozměrech 69 metrů krát 102 metry byla travnatá, kolem byla vybudována 4 metry široká a 350 metrů dlouhá atletická závodní dráha. Čtyři tenisové kurty nacházející se vedle už existovaly dříve. Za týden se na tomto hřišti hrálo první utkání v kopané s mužstvem Allemania Pforzheim, které Slavia vyhrála 15:2 (druhý den 8:0).

V průběhu roku 1904 se ke stávající tribuně přistavěla rozměry stejně velká druhá tribuna, kde byla restaurace „Bránického pivovaru“, kanceláře, šatny se sprchami ve zděném přízemí a v patře celkem 18 lodžií (verand). O rok později Slavia poráží známý londýnský klub Civil Service 4:0. Klečící slávisté zleva: E. Benda, Veselý, Fiering, Kotouč, Jeník. Sedící zleva: Vosátka, J. Benda, Setzer, Vaněk, Starý a Malý.

V roce 1921 se stadion SK Slavia na Letné rozšířil o ohromnou patrovou dřevěnou tribunu, která navazovala na stávající tribuny směrem k letenské pláni.

Jeden z nejlepších brankářů své doby František Plánička se nechal zvěčnit se svým automobilem před branami letenského stadionu Slavie.

V průběhu jara 1932 se ke stávajícím tribunám přistavěl směrem k vodárně rohový ochoz pro 4 000 diváků, který se 2. prosince 1934 při ligovém utkání s Židenicemi zřítil. Vážná zranění utrpělo třicet diváků, čtyřicet jich bylo zraněno lehce. Nehodu vyšetřovala policie.

Hřiště s uvedenými tribunami se používalo do 6. května 1945, kdy při Pražském povstání byl stadion v devět hodin večer vypálen německými vojsky. Škoda se vyšplhala na 2 828 000 korun. Na fotografii je mužstvo Slavie dva roky před vypálením stadionu. Hráči stojící zleva: Bican, Luka, Říha, Hemele, Finek, Průcha, Kopecký. Hráči sedící zleva: Holman, Jezbera, Vycpálek, A. Bradáč.

Po dobu tří let pomohla se hřištěm Sparta a ve čtvrtek 7. dubna 1948 se na nově vybudovaném stadionu Slavie hrál opět fotbal s SK Čelákovice (11:1). Diváci mohli obdivovat novou moderní dřevěnou tribunu za 3 a půl milionu korun.

V posledním kole Celostátního mistrovství s OD Praha (bývalá Čechie Karlín) 3. prosince 1950 nikdo z diváků ani hráčů netušil, že se hraje na hřišti Slavie na Letné naposledy Na Letenské pláni se měl postavit Stalinův pomník a hřiště DS překáželo.

Následovalo nemilosrdné vystěhování kabin, restaurace a byt správce, rozmontovala se dřevěná tribuna a zbouraly se okolní přístavby. Současně bagry začaly srovnávat se zemí okolní ochozy a hrací plochu. Vyčíslená škoda představovala 16 a půl milionu korun. Jako náhradu klub obdržel 600 000 korun a příslib nového stadionu ve Vršovicích do konce roku 1951. Po dobu necelých tří let využívali slávisté stadiony Bohemians, strahovský „Armádní stadion“ a stadion Spartaku Sokolovo (Sparty) na Letné.

Starý Eden

První utkání v Edenu sehrála Slavia (nuceně přejmenovaná na Dobrovolnou Sportovní Organizaci Dynamo) v neděli 27. září 1953. Primátor Prahy dr. Vacek otevíral slavnostně stadion s kapacitou 38 000 diváků v utkání Přeboru republiky s Křídly vlasti Olomouc.

Hrací plocha měla rozměry 105 krát 70 metrů a atletickou dráhu 400 metrů dlouhou. Hlavní tribuna byla po nuceném odchodu z Letné rozebrána a ve stejném směru od severu k jihu postavena v Edenu.

Diváci ale zažili šok, když domácí hráči vyběhli na hřiště sice v sešívaných dresech, ale v jiném složení barev, místo bílé byla na dresech barva tmavomodrá. V průběhu utkání ale dávali diváci svoji nelibost hlasitě najevo a tak do druhého poločasu nastoupili slávisté v tradičních červenobílých dresech.

První branku na novém stadionu vstřelil Pepi Bican, utkání nakonec skončilo remízou 1:1. První sestava hráčů v Edenu byla následující: Kabíček – Kocourek, Hampejz, Kettner – Moravec, Štádler – M. Urban, Trubač, Huml, Andrejkovič a Bican.

Stadion v Edenu se využíval 38 let, postupem času se ale stal nevyhovující. První etapa prací – demolice starých východních ochozů pro stojící diváky – byla zahájena v roce 1989.

Závady se vyskytovaly na sociálním zařízení elektrice a vodě, a tak slávisté svá domácí ligová utkání začali hrát od podzimu 1991 na stadionu Bohemians, kanceláře se přestěhovaly do Perucké ulice na Vinohradech.

V létě 1992 za éry Borise Korbela opustili slávisté vršovický Ďolíček a přešli na Strahov. Po Korbelově odchodu o rok později neměl nový výbor finance a tak nezbylo nic jiného než se vrátit do vlastního stánku v Edenu.

Poslední utkání v Edenu se hrálo 13. května 2000 s Českými Budějovicemi, které slávisté vyhráli 4:1. Do zápasu nastoupili v sestavě: Černý – Rada – Koller, Kozel – Lerch, Ulich, Dostálek, Kuchař, Skála – Zelenka a Vágner. Na hřiště se ještě dostali střídající hráči Lukáš a Tomáš Doškovi a Horváth.

Ve starém Edenu slavili hráči Slavie v roce 1996 titul mistra ligy, čtyřikrát tady uhráli třetí místo. Kromě první ligy se na tamním hřišti odehrály i zápasy druhé ligy, utkání UEFA i PVP.

Strahov

Na Strahově působila Slavia od srpna 2000, kromě hráčského zázemí se sem přestěhovaly i kanceláře. Slavia na Strahově sehrála několik památných duelů, vrcholem byl postup do základní skupiny Ligy mistrů UEFA po domácím vítězství nad Ajaxem Amsterdam 2:1 (29. srpna 2007).

Eden

7. května 2008 se po dlouhých letech čekání slavnostně otevřely brány do ráje každého slávistického fanouška – do nového Edenu. V historicky prvním utkání na novém trávníku porazila Slavia svého soupeře Oxford University Association Football Club 5:0. Slavia zahájila utkání v této sestavě: v horní řadě zleva stojí Krajčík, Suchý, Brabec, L. Jarolím, Kuka, Vaniak, v dolní řadě zleva klečí Berger, Šmicer, Šenkeřík, Hubáček a Švento.