Soupeř z kolébky kopané poprvé v Praze
28. března 1899 sehrála Slavia na Letné přátelský zápas s anglickým týmem Oxford University Association Football Club. Šlo o prvního anglického soupeře, se kterým se Slavia utkala. A vůbec o prvního soupeře z kolébky kopané, který do hlavního města zemí Koruny české zavítal. Na pozvání Slavie reagoval Oxford telegramem s tímto textem: „ANO STOP ČTYŘICET LIBER STOP JAMESON.” Soupeři tedy musela Slavia vyplatit startovné ve výši 40 liber šterlinků.
Na úhradě závratně vysokého startovného se poprvé podíleli i významné tuzemské osobnosti, výrobci, hoteliéři a významní čestní hosté. Pořádajícímu klubu bylo také dovoleno vybírat vstupné. Své neohrazené hřiště musela Slavia opatřit lavicemi a židlemi pro diváky a hosty. Neměla totiž ještě vlastní tribunu. První pořadatelskou službou byla setnina vyslaná samotným policejním ředitelem. Finančně pomohl také ředitel Malostranské záložny, pivovar Prazdroj a Josef Rössler-Ořovský. Hřiště bylo ohraničeno drátem od firmy Roth, fima Gottwald půjčila 200 židlí, veslařský klub Blesk vlajkoslávu, konsul Pistor půjčil anglickou vlajku.
Zápas byl velkou událostí pro celou Prahu. Čtyři tisíce diváků v ochozech, to byla návštěva nevídaná. Přišli se tehdy podívat například zemský maršálek kníže Lobkowicz nebo pražský arcibiskup hrabě Schönborg, který hosty přivítal v angličtině, primátor Prahy Podlipný ve francouzštině.
Sestava Slavie: K. Vosátka – Strádal, Stöckel – Pressler, Hrabě, Kindl, Baumruk, Setzer-Bloomer, Havel, Zámsotný a Kryž.
Slavia sice prohrála, ale za výsledek se nemusela stydět. Angličané měli výkop a slavisté se poprvé dotkli míče, až když jej lovili ze své sítě. Druhá branka přišla po pěti minutách, a i když se slávisté vyprovokovali k tuhému odporu, padla do poločasu i třetí. Slavia se ve druhém poločasu soustředila hlavně na defenzivu, ale přesto se jí několikrát podařilo proniknout až k anglické brance. V závěru se Slavia ještě dostala k několika útokům, ale všechny střely pochytal brankář Oxfordu. Čistý zisk z utkání činil 20 zlatých.
„Ráno dne 28. března v 7 hodin 25 minut přijdou studenti university oxfordské vlakem společnosti státní dráhy z Londýna přes Podmokly do Prahy, kdež v nádraží českými sportsmany budou uvítáni. Odtud odeberou se do hotelu U Černého koně a věnují dopoledne odpočinku, potřebnému po tak dlouhé, namáhavé cestě. Oxfordští přijíždějí totiž z Londýna přímo až do Prahy. Odpoledne ve 4 hodiny odbude se tak památný zápas českých studentů-sportsmanů proti anglickým studentům university oxfordské. Hřiště Slavie jest v bezvadném stavu, branky budou opatřeny sítěmi. Místa pro diváky budou dvojí. Místa k stání, sedadla a místa vyhrazená. Oxfordští hrají v úboru modrobílém, Češi v úboru červenobílém,“ psal tehdejší tisk.
Narodil se spisovatel a slávista Bohumil Hrabal
28. března 1914 se narodil český prozaik Bohumil Hrabal. Jeden z nejvýznamnějších a nejosobitějších spisovatelů druhé poloviny 20. století byl také věrným příznivcem červenobílých barev a řádným a přispívajícím členem Odboru přátel. Mezi jeho blízké přátele patřil například bývalý hráč Slavie a mistr ligy z roku 1947 Josef Pajkrt, se kterým Bohumil Hrabal chodíval na fotbal. Bohumil Hrabal podporoval Slavii i finančně – vzdal se například honorářů za veřejná vystupování ve prospěch Slavie.
Legendárního kanonýra Josefa Bicana charakterizoval Bohumil Hrabal těmito slovy: „Lidé chodí na fotbal pro krásu, tak jako chodí do galérie. Přihrávka, druhá přihrávka, sprint s míčem a střela. Labužníci tohle všechno vychutnávají. Ne vždycky se každá přihrávka povede, ne každá klička. Často by mohla být pěkná přihrávka ještě přesnější, klička ještě geometricky krásnější, střela ještě umístěnější. Ale někdy se fotbalová nebesa dokonalosti nad trávníkem otevřou a bleskem propojí ten fotbalový ideál s děním na hřišti. Nejčastěji tohle propojení ideálního fotbalu s děním na hřišti způsoboval Josef Bican.“
Bohumil Hrabal se stal nejpřekládanějším českým autorem 20. století. Je autorem nezapomenutelných děl jako Perlička na dně, Pábitelé, Taneční hodiny pro starší a pokročilé, Ostře sledované vlaky, Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet, Automat Svět, Slavnosti sněženek, Něžný barbar, Obsluhoval jsem anglického krále a spousta dalších. Řada jeho děl byla i úspěšně převedena na filmové plátno. Bohumil Hrabal se narodil v Brně-Židenicích, v dětství se s matkou a nevlastním otcem přestěhovali do Nymburka. Po maturitě na reálce, kterou s obtížemi dokončil, studoval Bohumil Hrabal na právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, navštěvoval ale také přednášky z dějin literatury, umění a filosofie. Během války pracoval jako železniční dělník a výpravčí, což se odrazilo i v jeho literární tvorbě. Vystřídal i profese jako pojišťovací agent, obchodní cestující, brigádník v kladenských ocelárnách a po těžkém úrazu pracoval ve sběrných surovinách jako balič starého papíru. Spisovatelem z povolání se stal teprve v roce 1963. O dva roky později se stal členem Svazu československých spisovatelů a redakční rady Literárních novin.
Bohumil Hrabal zemřel 3. února 1997. V sezoně 2018/2019 byl portrét Bohumila Hrabala vyobrazen na jedné z permanentních vstupenek SK Slavia Praha v rámci kampaně Spolu píšeme historii.
Všechny články tento den
