Řeč Josefa Vinkláře při odhalení pomníku Pepi Bicana
28. 10. 2002, Redakce
Je tomu už 65 let, co fandím Slavii a děkuji za to svému otci, který mě poprvé v životě vzal na derby Sparta – Slavia. Předpokládal, že ze mne vyroste sparťan určitě železný, jakým byl on.
Ale na hřiště vyběhla mužstva a já jsem věděl, že budu fandit celý život tomu mužstvu, které má i dodnes nejkrásnější dresy na světě. Později, když už jsem trochu rozumu bral, bylo to za války, jsem viděl poprvé, a potom snad v každém utkání, pana Josefa Bicana.
Nejsem fotbalový odborník, ale určitě jsem milovníkem této krásné hry. Pan Josef Bican byl podle mého názoru největší fotbalista, jakého svět měl. A to jsem viděl Pelého, Charltona i Beckenbauera. Pan Bican by to uměl i dnes, protože vždycky věděl jak. Rychleji, tak rychleji. Tvrději, tak tvrději. Ale umět dávat góly, to uměl a uměl by to i dnes. Proč?
Já vím, že se pro oblast sportu toto slovo možná nehodí, ale je to chyba. Jsou géniové v umění, ve vědě a filosofii. Pan Josef Bican byl géniem českého a světového fotbalu. Jen ďábel s knírkem a válka zabránili, aby se to dozvěděl svět. Pan Bican je tady na Slavíně správně, mezi velikány našeho národa. Dovolte mi proto smeknout alespoň metaforicky můj duchovní klobouk a v pokoře a úctě se sklonit před velikým sportovcem a člověkem, panem Josefem Bicanem. On si to zaslouží, odpočívat právě tady na tomto slavném místě zvaném Slavín.
