Máme před sebou ještě dlouhou cestu, ví Jiří Bílek
23. 10. 2016, Redakce
EDEN - S kapitánskou páskou dovedl svůj tým k dalšímu vítězství. Obránce Jiří Bílek se svými spoluhráči dokráčel k šesté ligové výhře po sobě, z toho popáté bez inkasované branky.
„Možná to vypadá lehce, ale každý zápas je strašně těžký. Soupeři se na nás víc a víc připravují. Ve středu hrajeme pohár, v neděli nás čeká Jablonec, musíme na to navázat,“ má jasno kapitán sešívaných. Bylo to podle vás nejtěžší vítězství v řadě?
„Pro mě určitě. Teď jsme hráli hodně zápasů po sobě a už to bylo znát, cítili jsme to. Slovácko bylo kvalitní soupeř, byli na nás dobře připravení, těžko se nám dostávalo do jejich zahuštěného prostoru.“
Slovácko také nebezpečně zahrozilo...
„Jednu šanci tam měli, tu hlavičku, ale Jirka nás podržel.“
Napadlo by vás po prohře v Plzni, že uděláte takovou sérii?
„To je fotbal. Jednou jste dole, jednou nahoře. My jsme rádi, že se daří a užíváme si to, ale s respektem a pokorou.“
Brno jste venku porazili 4:1, Hradec 3:0, ale doma s Karvinou a Slováckem jste vyhráli „pouze“ 1:0. Čím si to vysvětlujete?
„To přece stačí, ne? (smích). Já si myslím, že k nám jezdí soupeři a trošičku zalezou, vezměte si třeba Slovácko, které hrálo dobře dozadu, bránili v podstatě v devíti lidech. Ono se vždycky lépe boří než tvoří, a pro nás je to potom těžší se proti takovému soupeři prosadit.“
Nemůže to být třeba i z toho důvodu, že soupeři začínají mít ze Slavie větší respekt? Že je pro ně těžké udržet se Slavií herně krok, tak proto se uchýlí k takové taktice?
„Je pravda, že teď cítíme, že... Ne to nebudu raději nahlas říkat... Narůstá nám zkrátka sebevědomí a myslím si, že je to na hřišti vidět.“
Těší vás pohled na tabulku? Minimálně do neděle druhé místo...
„Je to samozřejmě krásné, druhý flek, na takovém místě jsme hodně dlouho nebyli, ale pořád jsme jenom ve třetině soutěže. Ještě je před námi dlouhá cesta, abychom byli tam, kde chceme být.“
A co to pro vás znamená? Máte na mysli první místo?
„To jsem já neřekl (smích). Prostě tam, kam Slavie patří...“
