Loučení Dušana Šventa: O titulu jsem ani na vteřinu nepochyboval | SK Slavia Praha
Více

Loučení Dušana Šventa: O titulu jsem ani na vteřinu nepochyboval

Málokterý hráč vyvolává v novodobé historii Slavie ve fanoušcích tak pozitivní emoce. A to i přesto, že také kvůli svým častým zraněním možná ve Slavii končí dřív, než všichni původně mysleli - Dušan Švento.
Společně s Vladimírem Šmicerem jediný žijící slávista, který s klubem získal tři tituly. „Mám pocit hrdosti, že jsem tu mohl být součástí něčeho velkého v historii novodobé Slavie, byla to v podstatě nejúspěšnější klubová éra,“ říká v rozhovoru. Teď ho čeká půlroční pauza a v létě možná konec kariéry. Dámy a pánové, tohle je MISTR!

Kontrakt se Slavií byl po vzájemné dohodě ukončen. Blíží se konec vaší aktivní kariéry?

„Vypadá to, že ano. Kontrakt, který byl platný do konce června, je po vzájemné dohodě ukončený. Taková je aktuálně situace. Samozřejmě jsem to měl naplánované jinak, ale plánovat se moc nevyplácí, hlavně ve fotbale (úsměv). Měl jsem naplánovanou ještě i reprezentaci, v létě je mistrovství světa a pak jsem chtěl ukončit kariéru, ale nekvalifikovali jsme se. Původně jsem chtěl ukončit kariéru po sezoně ve Slavii. Mám v sobě smíšené pocity, protože jsem chtěl skončit na hřišti. Tím, že tam byly i zdravotní problémy a také s ohledem perspektivy pro nový realizační tým a další plánování, jsem se tomu přizpůsobil. Teď už jsem ve stadiu, že se doladil kontrakt a čeká mě rozlučka. Jak jsem říkal, pocity to jsou smíšené, do léta si chci vzít čas na promyšlení, ale víceméně jsem rozhodnutý, že kariéru ukončím. Budu se chtít odrazit jiným směrem."

V neděli jste se rozloučil se Slavií, možná i s kariérou. Jaké se ve vás míchají pocity?

„Jako první mě napadne, že celá moje kariéra vlastně proběhla hrozně rychle. Samozřejmě si k tomu člověk promítá v hlavě i to, co mohl udělat lépe nebo co se mu nepovedlo a co chtěl ještě splnit. Připomínám si ty pěkné věci. I kvůli tomu to jsou pocity takové smíšené. I teď, kdy jsem určitou dobu netrénoval, respektive trénoval individuálně, se mi trochu změnil život. Doteď jsem byl celou kariéru profesionálního fotbalisty navyklý na určitý režim, ten se prakticky ze dne na den změní. Člověk to musí akceptovat. Pocity jsou pozitivní i negativní, ty se ve mně perou. Chce to jen čas, aby to člověk vstřebal a akceptoval.“

Říkáte, že jste mohl něco udělat lépe. Kariéru jste měl ale krásnou…

„Měl jsem fantastickou kariéru a můžu být nesmírně rád, hrdý a šťastný na to, co se podařilo. Prožil jsem v podstatě nejkrásnější a nejúspěšnější éru v novodobé Slavii, stejně tak v Salcburku. Splnil jsem si sen tím, že jsem si zahrál jednu z nejlepších lig, německou Bundesligu. Byl jsem na mistrovství Evropy i v národním týmu. Jediné, co se mi nepodařilo, je dostat se na trávník v Lize mistrů, protože jsem si tehdy utrhl vaz. Když jsem se po letech vrátil do Slavie, tak bylo mým největším cílem vyhrát ještě třetí titul a dostat se právě do Ligy mistrů. Investoval jsem do toho všechny síly, ale ta situace se vykreslila tak, že jsem v létě nehrál, nedostal jsem důvěru. I když jsem se cítil během letní přípravy fantasticky, tak už to bylo asi nachystané tak, že to nevyjde. To bych asi nechtěl více rozebírat, samozřejmě je tam více věcí, moje kariéra byla hodně ovlivněna zraněními. Když jsem měl jít ze Slavie do anglické Premier League, tak jsem si poprvé zranil koleno. V době postupu do Ligy mistrů jsem byl také zraněný.“



Myslíte, že kdyby těch zranění bylo méně, tak se s vámi teď neloučíme?

„Těch operací bylo hodně, ale následná práce vždy přinesla svoje ovoce. Nikdy jsem se tím netrápil. V kariéře bylo strašně moc pozitivních věcí stejně jako pádů v podobě zranění. Úspěšnější období jsem si nemohl přát, tím myslím všechny štace, ve kterých jsem byl, ať už Slavia, Salcburk nebo Kolín. Všechny týmy mi strašně moc daly, nesmím také zapomenout na Ružomberok, protože to je kolébka, ze které jsem se dostal nahoru. Lidé z klubu mohou za to, kam jsem se dostal a co se mi povedlo. Na to nesmím zapomenout, odehrál jsem tam v podstatě největší část juniorské kariéry. V seniorské jsem tam začal, pak jsem přestoupil do Slavie. Jediné negativní je, že to strašně rychle uteče a člověk se musí pomalu ubírat jiným směrem a nemůže si to vzhledem ke zdraví užít až do padesáti let. To by bylo skvělé, ale má to své plusy a minusy. Viděl jsem s fotbalem kus světa, zažil jsem neskutečné momenty. Do toho jsem si vytvořil také nějaký finanční základ do budoucnosti, což je samozřejmě také velmi důležité, aby se rodina cítila bezpečně a zajištěně. To vše se mi podařilo, není důvod hledat něco negativního. Akorát to, že si člověk představuje trochu jiný konec, spíše na hřišti, ale v dnešním světě a fotbalovém byznyse se musí člověk přizpůsobit a aklimatizovat na danou situaci, takže jsem tomu otevřený a neberu to nějak negativně, že by se zhroutil svět. Beru to tak, jak to je.“

Už jste mluvil o Lize mistrů. Bude tím dalším momentem, který vás mrzí, neúčast na mistrovství světa?
„To samozřejmě ano. O jedno jsem přišel tím, že tam nebyl dobře nastavený vztah s tehdejším trenérem Weissem. To je ale taky jedna z věcí, kterou musí člověk ve fotbale akceptovat, protože vztah trenér-hráč je daný. Trenér má na starost třicet hráčů v týmu, musí se nějak rozhodnout. V tom jeho rozhodnutí jsem nebyl na mistrovství světa plánovaný. Mrzí mě to o to více, protože jsem tehdy zažil jednu ze svých nejlepších sezon v Salcburku, a pak jsem přišel o tu třešničku na dortu, že jsem nebyl v konečné nominaci. Současným nepostupem na MS do Ruska jsem o ni přišel také, ale naopak jsem zažil skvělé momenty na mistrovství Evropy. To je něco nepopsatelného. Nesmírně mě těší, že jsem si tam zahrál, všichni jsme si to užili. Člověk zase nemůže chtít všechno. Musí být spokojený s tím, co je.“

Když se vrátíte k vaší neúčasti v Lize mistrů. Ve Slavii jste o ni přišel kvůli zranění, v rozjetém Salcburku jste se do ní nikdy nedostali…

„V Salcburku to bylo bohužel dané tím, že mužstvo nebylo zralé na Ligu mistrů, i když tam někdo mluvil o prokletí. Mužstvo sice bylo velice kvalitní, v posledních sezonách jsme měli fantastický tým, který dokázal konkurovat i evropské špičce, ale nikdy ten poslední krok, který byl nejdůležitější, nevyšel. Udělala se tam nějaká chyba nebo měl soupeř lepší den. Vždy to bylo 2x90 minut na domácí zápas a odvetu, nikdy se ale ten poslední krok nedokázal udělat, což mě nesmírně mrzelo, protože Evropskou ligu jsem potom už neměl skoro ani chuť hrát. Hrál jsem ji asi sedmkrát za sebou, což na konci už bylo dost frustrující. Vždy se to ale nějak nastavilo a zlepšilo tím, že tým byl připravený šlapat v domácí i Evropské lize. V Salcburku mám dobrého kamaráda Christopha Leitgeba, který tam je jedenáct sezon. On zažil úplně první i poslední nepostup, takže se klidně můžu zeptat i jeho, jak se cítí. U mě to není tolik frustrující, ale u některých kluků, kteří tam jsou nesmírně dlouhou dobu, to je teprve síla. Jak jsem říkal, to mužstvo je tam nastavené tak, že bude skoro každou sezonu vyhrávat titul. Věřím tomu, že se Liga mistrů jednou podaří, otázka je kdy.“



Liga mistrů vám nevyšla, ale mistrovské tituly jste sbíral ve Slavii i v Rakousku. Jak moc vás těší, že jste spolu s Vladimírem Šmicerem jediným žijícím hráčem, který má se Slavií tři tituly?

„Je to pro mě neskutečný pocit a pocta. Dává mi to pocit hrdosti, že jsem tu mohl být součástí něčeho velkého v historii novodobé Slavie, byla to v podstatě nejúspěšnější klubová éra. Za Karla Jarolíma jsme byli třetí, pak druzí a pak dvakrát první. Před rokem a půl jsem se vrátil s cílem, že vyhrajeme titul. Ani jednu sekundu jsem nepochyboval o tom, že to tak nebude. Ani na podzim. Říkal jsem to i v magazínu Poločas, když jsem sem přišel. Svým způsobem mě ten třetí titul nepřekvapil, protože to bylo mým cílem, který se v podstatě musel splnit. Věděl jsem, že to tak bude, protože mužstvo bylo skvělé. Pro mě je to velká pocta navíc ještě v tom, že to je spolu se Šmícou, mám ho strašně rád a velmi dobře spolu vycházíme. O to více mě to těší.“

Který z těch sešívaných titulů jste si nejvíce užil? Byl to ten druhý, kdy jste byl nejvíce na hřišti?
„Asi ano. Za Karla Jarolíma jsem tu prožil čtyři sezony, za které se mužstvo až tolik neměnilo, tam byl vidět absolutní progres v tom, že jsme byli třetí, druzí a první. Před Ligou mistrů se tým trochu změnil, tam už bylo třeba to trochu obnovit, respektive mít tým nastavený tak, aby byl zvyklý na evropské poháry, a také přišlo několik zahraničních hráčů s trochu jinými zkušenostmi. Tehdy se to trošku změnilo. Oproti současnosti byly tehdy problémy s financemi. Peníze se někdy nedostávaly i třeba tři měsíce. Tam jsem si to užil i trochu jinak, ale každý titul byl skvělý v tom, že jsem ho viděl jako výsledek práce, která se odvedla nejen v tréninku, ale i mimo. S tím kolektivem byl člověk sžitý, takže každý titul byl specifický, ale nedá se vypíchnout jeden. Všechny byly skvělé.“

Jsou takové úspěchy pro hráčů důležité i v tom, že v kabině je většinou výborná parta a vám tak vznikají přátelství na celý život?

„Je to tak. Nemusí to být ani s ohledem na titul, může se hrát i o záchranu, ale podaří se záchrana a kolektiv je stmelený. Člověk si najde spoustu přátel do budoucnosti. Dalšími přestupy a pohyby ve fotbale vám ale třeba sejdou přátelé z očí a následně i z mysli. Se změnou působiště potkává člověk pořád další a další lidi, ti starší možná trochu sejdou z mysli, ale vzpomínky, které člověk má, mu nikdo nevezme. Když chcete být s těmi lidmi, se kterými jste něco zažili, a chcete si něco připomenout, tak stále můžete, pořád jste v kontaktu. Jsem nesmírně vděčný za všechny lidi, které jsem poznal. Navštívil jsem fantastická místa, takže fotbal mi dal v podstatě vše.“



Naznačil jste, že se budete do léta rozmýšlet, co dál. Kde budete to období trávit?

„Do léta mám ještě dost organizačních povinností, které chci vyřešit, a neměl jsem na ně během kariéry čas. Fotbalu jsem se snažil dávat vše a nechtěl jsem rozbíhat nic jiného. Chtěl jsem dovést druhou etapu do konce. Teď je to tak, že si chci zorganizovat základní věci, ať už jde o rodinu nebo bydlení, jde to jedno s druhým. Do léta budu určitě v Praze, malý tu chodí do školky. Budu pendlovat mezi Salcburkem a Slovenskem. Budu si chtít najít trochu času pro sebe a rodinu, abych věděl, zda mi fotbal chybí. Uvidím, jak se budu cítit zdravotně. Budu na sobě také makat individuálně, abych se udržel fit a abych koleno dotáhl do co nejlepšího stavu.“

Navíc vás v létě čeká možná poslední přestup v životě. Jak se těšíte na svatbu?
„Je to pravda, celé bychom to měli v létě završit svatbou. Určitě se těšíme. Uvidím, zda budu mít chuť a motivaci pak dále řešit i fotbal. Jedna z možností je, že si už teď začnu dělat trenérskou licenci. Uvidíme, co mi čas přinese, strašně rychle letí. Když si člověk řekne, že si do léta vezme pauzu, tak je to strašně krátká doba.“

Berete to jako výhodu, že máte čas se rozhodnout? Nikdo vás netlačí do klíčového rozhodnutí…
„Beru, na to jsem v podstatě celou kariéru dřel, abych ten čas měl. Můžu se v klidu rozhodnout, co a kde budeme dělat, co mě nebo nás jako rodinu bude bavit. Má to jednu nevýhodu, že má člověk v podstatě zničená kolena, ale na druhou stranu bych si bez fotbalu nedokázal život představit. To, co jsem odvedl, k tomu patřilo.“

Je možné vaše další působení ve Slavii?
„Jsem všemu otevřený, konkrétně jsem se ohledně nějakého působení zatím s nikým nebavil. Říkal jsem jen, že když nebudu v plánech pro jarní část, tak to beru, ale bude férové, abychom to nějak formálně ukončili a pak se můžeme bavit o další budoucnosti. Pro mě bylo prvořadé, abych to uzavřel a měl čistou hlavu. Můžu se teď odrazit jiným směrem. To, zda budu od léta ve Slavii, Salcburku nebo někde na Slovensku a možná tak mimo fotbal, je otevřené.“



Co byste vzkázal fanouškům? Kdykoliv jste po svém návratu přišel na hřiště, tribuny ožily. Měl jste jejich velkou podporu.

„Pro mě to byla nesmírná energetická bomba. Dodalo mi to hodně sebevědomí do další práce, protože člověk byl za něco obdarovaný, v podstatě za to, co předvedl předtím. Já si toho nesmírně vážím. Pro mě to byl obrovský impuls pokaždé, když jsem nastoupil. Měl jsem fázi, že jsem se cítil dobře, ale nehrál jsem dostatečně. Nebo i když jsem se necítil dobře a nastoupil jsem, tak to byl velký impuls do další práce. Zaobíral jsem se v hlavě myšlenkou konce kariéry už po mistrovství Evropy, ještě před příchodem do Slavie. Kontakt byl ale tak intenzivní, všechny vzpomínky se mi vracely. Když jsem si to v hlavě složil, co se může ještě dosáhnout, tak jsem byl rozhodnutý, že to musím udělat. Teď toho rozhodnutí určitě nelituju. Prožil jsem tady skvělé období. Velice fanouškům děkuji za vše, dali mi pocit důležitosti a toho, že jsem se mohl ve Slavii cítit jako doma. Mohl jsem být součástí něčeho velkého, co jsem tu zažil. Určitě mi bude líto, když tu budu naposledy. Možná to pro mě bude i trochu emotivní. Doufám, že se na to dobře připravím. Patří jim samozřejmě velké díky, Slavia má jedny z nejlepších fanoušků, kteří jsou samozřejmě specifičtí, ale takový je každý fanoušek, který od svého týmu čeká jen to nejlepší. Děkuji všem, kteří se nějak přičinili o to, že jsem tu mohl být. Oni jsou jedni z těch nejdůležitějších, protože se chodí dívat na fotbal. Oni nám fandí i kritizují a podporují. Díky, slávisti!“

Aktuálně

Závěr základní části, v sobotu proti Pardubicím v Horních Měcholupech

27. 3. 2024
Slávistky jedou v letošní sezoně spanilou jízdu, v základní části ani jednou neprohrály a tabulky vedou s pětibodovým náskokem. V sobotu 30. března se od 14:00 postaví na domácí půdě v Horních Měcholupech Pardubicím.

Výhra s Brnem, řádila pětigólová Nekesa

26. 3. 2024
Fotbalistky Slavie pokračují ve spanilé jízdě, na hřišti Lokomotivy Brno vyhrály vysoko 11:0, pět branek dala útočnice Marjolen Nekesa, která se vyhoupla do čela ligových střelkyň. Poprvé v letošní sezoně chytala Tereza Fuchsová.

Informace pro fanoušky do Plzně

26. 3. 2024
Ve 28. kole bude hrát Slavia v Plzni. Zápas se hraje 14. dubna od 18:00. Přečtěte si bližší informace v článku.

Další články