Ondřej Šourek: První zápas po zranění
9. 6. 2008, Redakce
PRAHA – Zatímco si jeho spoluhráči z A-týmu užívali dovolené, Ondřej Šourek doháněl tréninkové manko a připravoval se se slávistickou juniorkou. Pětadvacetiletý stoper totiž koncem dubna utrpěl při utkání v Karlových Varech zlomeninu čelisti.
PRAHA – Zatímco si jeho spoluhráči z A-týmu užívali dovolené, Ondřej Šourek doháněl tréninkové manko a připravoval se se slávistickou juniorkou. Pětadvacetiletý stoper totiž koncem dubna utrpěl při utkání v Karlových Varech zlomeninu čelisti. Nepříjemné zranění je už ale zapomenuto a Ondřej Šourek znovu stíhá útočníky soupeře. Stejně tomu bylo i při nedělním derby s B-týmem Sparty. „Pořádně běhat a trénovat jsem začal zhruba před čtrnácti dny. Jsem moc rád, že jsem se zase vrátil do hry,“ popisuje nedávné peripetie Ondřej Šourek.
Limituje vás nějak to nedávné zranění při hře?
„Vůbec ne, už je to v pořádku. Například při trénincích si to ještě hlídám, ale při zápase se na to snažím nemyslet a docela se mi to daří.“
Jak se vám to stalo?
„Dvacátého dubna jsme hráli s béčkem v Karlových Varech a dostal jsem úder loktem do obličeje. Zpočátku to nijak vážně nevypadalo, dokonce jsem zápas dohrál až do konce. Potom mi ale čelist začala otékat a když jsem přišel k lékaři, tak mi oznámil, že je zlomená.“
Takže zatímco byli vaši spoluhráči z A-týmu na dovolené, vy jste musel dohánět tréninkové manko...
„Bylo to nezbytné. Tři týdny jsem měl zadrátovanou čelist. Nemusel jsem sice ležet, ale trénovat jsem nemohl.“
To jste určitě nějaké to kilo shodil díky tekuté stravě...
„Právě že skoro vůbec. Sice jsem nemohl pořádně jíst,ale na druhou stranu jsem se zase nijak extra nehýbal, takže se to tak nějak vykompenzovalo.“
Před naším rozhovorem jste řekl, že nemůžete moc mluvit. Jak tedy křičíte na své spoluhráče v obraně?
„Tak to mi problémy nedělá.“ (směje se)
Jak moc je těžké připojit se k týmu pouze na zápas? Nemáte potom problém sehrát se s hráči v obraně?
„Za B-tým hraji docela často, takže kluky už docela znám. Teď před derby jsem s nimi navíc celý týden trénoval, tekže v tom problém určitě nevidím.“
V posledních zápasech se trápíte v koncovce. Myslíte si, že už je to hodně o psychice?
(Povzdychne si) „Asi ano. Už se na to moc soustředíme, v zakončení nám chybí větší uvolněnost, protože strašně chceme dát gól a na naší hře se to negativně projevuje. Do konce soutěže zbývají dvě kola, věřím, že nám to tam konečně spadne. Musíme tvrdě pracovat a jít za vítězstvím, nic jiného nám nezbývá. Jedině tak se zachráníme.“
Ke konci hry jste uklidňoval rozvášněné spoluhráče. Snažíte se jako starší a zkušenější na ně v tomto ohledu působit?
„Ano, beru to tak. Když nepočítám Michala Vorla, který dnes hrál, tak jsem tady vlastně nejstarší. Takže kdo jiný by měl kluky ve vypjatých situacích trochu uklidnit? Samozřejmě záleží na tom, jaký ten hráč je. Někdo je spíše vznětlivější, já jsem naopak klidnější typ.“
Platí to i v kabině?
„Tam má hlavní slovo trenér a taky kapitán. Já se klukům snažím spíše pomoci na hřišti.“
Nedávno jste se se stal otcem. Jak vám tato nová role jde?
„Dvanáctého května se nám narodila dcera Pavlínka. Je to naše první dítě, takže si to s přítelkyní vychutnáváme.“
Pomáháte doma?
„Pavlínka je moc hodná, tekže se v noci docela normálně vyspím. Samozřejmě že se snažím pomáhat, jak to jde. Jezdím s kočárkem a dokonce občas i v noci vstanu, když je potřeba.“
Jak jste to oslavil?
„Pavlínka se narodila, zrovna když jsem byl zraněný. Takže pořádnou oslavu jsem si mohl dovolit, protože jsem nemusel spěchat na trénink (směje se).“
