Sláma: šance je, musím se o ni prát
12. 6. 2002, Redakce
ZAČÁTKY A PŘESTUP K SEŠÍVANÝM
V jakých týmech jste zatím působil?
„V šesti jsem začal v Havlíčkově Brodě, kde jsem zůstal až do starších žáků. Pak jsem přestoupil do pardubického dorostu. Po dvou letech si mě vybrala Jihlava. Ještě rok jsem působil v dorostu a pak nastupoval za chlapy.“
Jaké posty jste vystřídal?
„Zálohu a útok, v dorostu občas obranu. V dospělé kategorii jsem se posunul na pravý kraj zálohy.“
Měl jste a máte nějaký vzor?
„Dřív se mi hodně líbil Maradona, teď asi nejvíc Beckham.“
Kdy vás poprvé napadlo, že se budete živit fotbalem?
„To je vždy souhra spousta okolností, došlo mi to v Jihlavě, když jsem dostal první smlouvu. Říkal jsem si, že kdyby to takhle šlo dál, nebylo by to špatné.“
Fotbal je pro vás spíš zábava nebo práce? „Obojí! Největší koníček se stal zároveň mým zaměstnáním.“
Vzpomenete si ještě na váš ostrý start mezi dospělými?
„Samozřejmě, poprvé od začátku jsem nastoupil ještě ve třetí lize proti tehdy postupujícím Ratíškovicím, uhráli jsme plichtu 0:0. Bylo mi devatenáct.“
Který kouč vám dal nejvíc?
„Dva jihlavští – Machálek a Kolečko. Ale určitě jsem si od každého trenéra vzal něco.“
A teď ke Slavii, napadlo vás, že přijde laso?
„Nečekal jsem ho, věděl jsem, že se o mě nějaké kluby zajímají. Netušil jsem, že je mezi nimi i Slavia. Překvapilo mě, že si mě pozvali na testy už před Vánoci. A ještě víc mě překvapilo, že jsme se hned po Novém roce dohodli na přestupu. Jestli jsem se rozhodoval? Ne, bylo mi jasné hned, že půjdu.“
Překvapení to tedy bylo příjemné…
„Jasně, a hlavně velká radost. Kterou pak rázem vystřídalo obrovské zklamání…“
ZRANĚNÍ
Jak k tomu všemu došlo?
„Ve Františkových Lázních jsem absolvoval celé lednové soustředění. Pak jsme se vrátili, pamatuju si, že byla sobota. V neděli bylo volno, v pondělí jsem šel na testy do Všeobecné fakultní nemocnice ve Střešovicích. No a v úterý se hrálo v Nymburce s Libercem, protihráč mi spadl na koleno, přetočil mi ho a bylo hotovo.“
Co vás v tu chvíli napadlo?
„Že mě nečeká nic jednoduchého. Noha byla volná a nestabilní, navíc se přidala hrozná bolest. I doktor Fousek potvrdil, že to bude na dlouho. Měl jsem potrhané postranní a křížové vazy. Prostě velké zklamání.“
A jak jste to zvládal?
„Hned druhý den jsem šel pod nůž. Ze začátku jsem se necítil vůbec dobře, kluci odjížděli do Portugalska, kam jsem se těšil. Musel jsem se s tím srovnávat.“
Kdy vám bylo nejhůř?
„Bolest by šla překousnout, ale dlouhé ležení a nicnedělání bylo chvilkama opravdu ubíjející.“
Jaký byl další průběh?
„V půlce března jsem byl na druhé operaci, po které si mě nechali ještě týden v nemocnici. Potom čtyři týdny doma, 16. dubna jsem odjel na rehabilitaci do Luže, odkud jsem se vrátil osmého května. Pak jsem začal pomalu vyklusávat.“
Co vám pomáhalo vyrovnat se se zraněním psychicky? „Chuť vrátit se a něco ve Slavii dokázat. Jinak mě hodně podporovali rodiče. Volal mi i trenér Beránek.“
Čím jste si krátil dlouhou chvíli?
„Čtením, televizí – i když s tou je to těžké, nic tam nedávají. A muzikou.“
Co jste četl?
„Poezii nebo Kunderu. A všechno, co se mi dostalo pod ruku.“
Když to šlo, sledoval jste, jak si vedou spoluhráči?
„Pokud jsem se mohl hýbat, na Strahově jsem v hledišti nechyběl. Takže jsem viděl i finále poháru, kluci hráli pěkně.“
A Jihlava?
„Až teď v posledních dvou střetnutích. Skončili ve druhé lize sedmí, takže jsou celkem spokojení. Do pěti let by ale chtěli zkusit postoupit.“
Stíháte čtvrteční zahájení přípravy?
„Naplno asi ještě ne, do balónu kopat nejspíš nebudu. Uvidíme, co mi povolí doktor. Ale v Edenu se hlásit budu.“
Jak vlastně vypadá den rekonvalescenta?
„Dopoledne koukám na mistrovství světa (smích). Odpoledne si jdu zaběhat, večer střídám posilovnu s plaváním a vyjížďkami na kole. Jestli jsem byl někde na dovolené? To fakt ne, už jsem ji měl dost dlouhou, přijde mi už zbytečné někde se válet.“
ŽIVOT FOTBALISTY
Pracoval jste někde bez míče?
„Ne, dostal jsem smlouvu hned po maturitě.“
Co máte za školu?
„Strojárnu.“
Hrál jste už při studiu?
„Ano, za vydatné pomoci všech lidí okolo, kteří mi to umožnili.“
Změnil vám fotbal hodně život? „Určitě ho hodně ovlivnil a nasměroval. Bez něj bych žil úplně jinak.“
Co koníčky? Jaké jsou a je na ně čas?
„Je, protože tréninky jsou jednou až dvakrát denně. Nemám rodinu, takže volna mám docela dost. Mám rád různé sporty, taky film a hudbu.“
A co zajímavého jste v poslední době viděl nebo slyšel?
„Zaujal mě Pianista od Polanského. V kině jsem byla na Amores Peros. Jinak mám rád výpravné filmy a thrillery. V hudbě se mi líbí všechno, Nohavica, funky, elektronická hudba.“
Když už jsme u zálib, zmínil jste mistrovství světa.
„Nedívám se na všechno od první do poslední minuty, ale šampionát sleduju. Zatím vypadají slibně Brazilci, titul bych jim přál. Když zvítězí někdo, kdo hraje líp, tak taky dobře. Francouzi? Ukázalo se, že papírové statistiky nejsou všechno.“
PŘÍŠTÍ MESÍCE
Vaše nejbližší plány?
„Moc se těším na balón, pauza je už dlouhá. Takže po zranění někde pravidelně hrát, buď ve Slavii, nebo někde na hostování.“
Budete se stěhovat z Havlíčkova Brodu do Prahy?
„Mám už v Praze byt, doma jsem byl jen po dobu zranění.“
Myslíte, že se můžete prosadit do sestavy?
„Šance je vždycky. Bude záležet na tom, jak se ji zhostím. Trenér mi říkal, že kluci nasadili laťku hodně vysoko. Budu se muset prát. Konkurence je veliká, což je jedině dobře.“
Vizitka Radka Slámy
* 30.1. 1980
1986 – 1994 Havlíčkův Brod
1994 – 1999 Pardubice
1999 – 2001 Jihlava
2002 - ? Slavia
S Radkem Slámou rozmlouval Saša Kliment.
