David Kalivoda: Propadl jsem euforii
PRAHA – V jeden moment obrovská euforie, kterou vystřídal nemenší smutek. David Kalivoda se stal nejprve hvězdou zápasu, o pár vteřin později jeho smutným hrdinou. V osmapadesáté minutě dostal míč z levého křídla od Belaida, předskočil nedůsledně bránícího Kadlece a střelou z první skóroval.
Po vstřeleném gólu ale svlékl dres a bez něj se proběhl po tartanové dráze před kotlem radujících se slávistických fanoušků. Rozhodčí mu udělil druhou žlutou kartu, po které následovala červená.
První žlutou kartu už totiž viděl za protesty. Po zápase přišel David K a l i v o d a mezi novináře se sklopenou hlavou. „Samozřejmě mě to strašně mrzí. Udělal jsem hloupost. V euforii, která mě po vstřeleném gólu zaplavila, jsem si neuvědomil důsledky a dopadlo to tak, jak to dopadlo,“ hledal jen těžko slova pětadvacetiletý záložník.
Můžete popsat gól, který jste vstřelil?
„Byl tam centr ze strany. Trenér Jarolím nás nabádal, abychom se pokusili dostat přes krajní obránce. Naběhl jsem si tam a když se ke mně dostal míč, tak jsem ho trefil. To co následovalo, už bohužel vrátit nemůžu. Omlouvám se klukům za to, že jsem je oslabil a že třicet minut museli odehrát v deseti. Opravdu se mi jen těžko hledají slova.“
Kdy vám to došlo?
„Došlo mi to ve chvíli, kdy jsem si ten dres oblékl.“
Co vám řekli hráči v kabině?
„Nikdo mi zatím nic neřekl. Sám vím, jakou hloupost jsem udělal. Musím se s tím vyrovnat sám. Nedá se popsat to, jak mě to mrzí. Ale když jsem viděl jásající fanoušky, euforie byla silnější než vědomí, že už jednu žlutou kartu mám.“
Jak jste strávil zbytek zápasu?
„To bylo hodně nepříjemné. Byl jsem sám v kabině a jen jsem chodil nervózně sem a tam.“
Slyšel jste ten vyrovnávací gól?
„Bohužel slyšel.“
Martin V a n i a k
Je remíza pro Slavii úspěchem nebo ztrátou?
„Remíza řeší jen to, že máme dva body náskok. Bude se tedy bojovat až do posledního kola. Já jsem smutný, že jsme remizovali, protože jsme vedli 1:0. Průběh zápasu pak samozřejmě ovlivnilo vyloučení Davida Kalivody, které bylo dost nešťastné. A také to, co se chvílemi dělo ve fanouškovských sektorech za bránami.“
Červená karta byla pro Slavii hodně nešťastná...
„Jakmile si David sundával dres, tak jsem okamžitě věděl, že je zle. Na druhou stranu on je ve Slavii od žáčků, takže když dal gól Spartě, tak ho přepadla obrovská euforie. Zkrátka ho to vyhecovalo k tomu, co nakonec udělal.“
Co jste říkal tomu, co se chvílemi odehrávalo v kotli obou táborů?
„Bylo to nepříjmené v tom, že jsem slyšel jen obrovský hluk. Strach jsem neměl, to určitě ne. Přece jen jsem byl od nich poměrně daleko. Chvíli byl klid a pak se ozvaly najednou strašlivé rány. V tom to bylo nepříjemné.“
Mohl jste v tom hluku vůbec dirigovat spoluhráče v obraně?
„Když jsou hráči od mě tři až pět metrů, tak se to dá. Pokud jsou dále, tak je to už velký problém.“
Bylo těžké koncentrovat se v takovém hluku?
„Docela ano. Dozadu se dívat nemůžete, protože sledujete soupeře, takže slyšítě jen ten hluk. Potom kolem vás najednou proběhne nějaký člověk s rohovým praporkem. Takže si říkáte, co se tak ještě může stát...“
Zažil jste v Řecku něco podobného?
„Já si myslím, že to byla taková špička, protože těch dělbuchů bylo už opravdu hodně. Přece jen už jsem starší člověk, který má rád svůj klid...“ (usměje se)
