Stibůrka překvapilo, kolik dostal přležitostí
19. 5. 2002, Redakce
Bezmála deset minut si zahrál Stibůrek ve finále Poháru ČMFS a statistika tedy zaznamenala i jeho jméno. „Pocit je to pěkný, radost jsem samozřejmě měl. Ale jiný zážitek mají určitě kluci, kteří odkopali mnohem víc než já,“ říká. „Ne, na hřišti jsem nervózní nebyl. Neklidný jsme na lavičce nebo v hledišti. Když nastoupím, spadne to ze mě,“ dodává ke svému prvnímu derby.
S podrobnostmi z oslav se třiadvacetiletý středopolař příliš dělit nechtěl. „Abych na někoho něco neprozradil. Ale ne, bylo to v pohodě. Šli jsme do jedné hospůdky, žádné výstřednosti se neděly. A ještě teď ve čtvrtek jsme jeli do Hustopečí na Moravě na nějaký přátelák,“ svěřuje se. Sestava byla silně kombinovaná. „Zahráli si i řidič našeho autobusu, fyzioterapeut Eda Uhlík a asistent Pavel Trávník. Vyhráli jsme 9:3,“ hlásí další úspěch červenobílých borců.
Pak zvážní a pustí se do hodnocení skončeného ročníku. „Zkazili jsme podzim. Ale říká se: konec dobrý, všechno dobré. Jsme v Evropě a to byl jarní cíl. V klíčovém duelu se podařilo porazit Spartu, takže snad jsou lidé spokojení,“ přemítá Stibůrek, který v prvním mužstvu debutoval ve 23. kole na Synotu a od kouče dostal ještě několik příležitostí. „Upřímně řečeno, nečekal jsem, že si zahraju tolikrát. Spíš jsem myslel, že si Gedeon odsedí karty a vrátím se do béčka nebo budu jen střídat,“ pochvaluje si.
Šance prosadit se do kádru i pro další měsíce je podle Stibůrka otevřená. „Na začátku přípravy se nás sejde hodně, spousta fotbalistů je na hostování. Pak se to začíná tříbit. Záleží taky na zdraví. Ale snad dopadu dobře,“ přeje si.
