Tomáš Hašler věnoval gól svému dědečkovi
21. 3. 2004, Redakce
Rok a čtyři měsíce je ve Slavii útočník Tomáš Hašler. Student pražské FTVS přišel do klubu z divizního Štětí. V áčku si zahrál už na podzim, nyní se mu podařilo vstřelit první branku. Hašlerův gól v Ostravě nebyl pouze pojistkou vítězství, ale v případě rovnosti bodů s Baníkem nám zajišťuje lepší vzájemnou bilanci...
Rok a čtyři měsíce je ve Slavii útočník Tomáš Hašler. Student pražské FTVS přišel do klubu z divizního Štětí. V áčku si zahrál už na podzim, nyní se mu podařilo vstřelit první branku. Hašlerův gól v Ostravě nebyl pouze pojistkou vítězství, ale v případě rovnosti bodů s Baníkem nám zajišťuje lepší vzájemnou bilanci.
„Byl to můj sedmý zápas za A-mužstvo. Jsem moc rád, že jsem dal gól,“ řekl Hašler. „Karel Piták mi poslal balón za stopera. Trochu jsem zaváhal, naštěstí tam spadlo,“ pokračoval. „Zápisné budu muset stoprocentně zaplatit. Musím se zeptat kapitána, kolik mne to bude stát,“ dodal fotbalista, jenž do střetnutí naskočil v 84. minutě.
„Moje první myšlenka po vstřelení branky patřila mému dědovi, který minulý týden zemřel. Moc mi v mé kariéře fandil, rád bych mu svůj gól věnoval.“
„Celý týden jsme se na Ostravu poctivě připravovali, jeli jsme na Baník vyhrát. Trenér vymyslel účinnou taktiku - hrát aktivně, nedávat soupeři prostor, dostávat balóny do stran a centrovat z křídelních prostorů,“ vysvětloval mladý útočník, který si pochvaloval fantastickou atmosféru na stadionu na Bazalech. „Trochu nervózní jsem byl, ale prostředí mě nesvazovalo. Naopak bylo motivující.“
Hašler začínal v B-mužstvu, ve kterém se loni na podzim stal jedním z klíčových hráčů a dopomohl mu po první polovině ČFL k senzační druhé příčce. I když se Hašler cítí nejlépe v útoku, během působení v juniorce si vyzkoušel hru také v záloze a dokonce i na postu stopera. V zimní přestávce trápila Hašlera zraněná záda, a tak skoro celé přípravné období vynechal. Odehrál pouze tři přátelské zápasy. O to větším překvapením bylo, když si ho před derby do kádru áčka vytáhl kouč Josef Csaplár. „Na béčko nemůžu zanevřít. Díky jemu jsem teď tam, kde jsem,“ uzavírá Hašler.
