Historický den, rozplýval se František Veselý
15. 12. 2003, Redakce
Hrací plocha v Edenu sportoviště v pondělí nepřipomínala. Brankové konstrukce byly odstraněny a na zasněženém trávníku stály dva zeminou naložené nákladní vozy. A jeden stožár s osvětlením drželo chapadlo obrovského jeřábu. Začínala demolice starého stadiónu. Trhnutím provazu přivázaném ke konstrukci stožáru, který se krátce na to skácel na hřiště, ji symbolicky zahájil František Veselý, legenda slávistické kopané. „Je to pro mě historický den. Začíná se něco dít,“ svěřil se náš bývalý fotbalista.
Hrací plocha v Edenu sportoviště v pondělí nepřipomínala. Brankové konstrukce byly odstraněny a na zasněženém trávníku stály dva zeminou naložené nákladní vozy. A jeden stožár s osvětlením drželo chapadlo obrovského jeřábu. Začínala demolice starého stadiónu. Trhnutím provazu přivázaném ke konstrukci stožáru, který se krátce na to skácel na hřiště, ji symbolicky zahájil František Veselý, legenda slávistické kopané. „Je to pro mě historický den. Začíná se něco dít,“ svěřil se náš bývalý fotbalista.
Pro Veselého je začátek první etapy stavby symbolický. „Pamatuju, jak jsem byl v dvaapadesátém v Edenu jako žáček, když se stavěl první stadión,“ svěřil se. „Je to nostalgie. Po letech se snad dočkám a uvidím třeba vnoučka, jak tady hraje ligu,“ přeje si čerstvý šedesátník Veselý. „Stojíme na prahu nové slávistické slávy,“ řekl viditelně dojatý Miroslav Ondříček, předseda představenstva akciové společnosti a známý kameraman Formanových filmů.
V Edenu nechyběla ani manželka Josefa Bicana. „O stadión na Letné jsme přišli vinou velké nenávisti komunistického režimu, který nám ani nedovolil hrát ve vlastních dresech. Dnešek znamená jiskru naděje. A bez naděje se nedá žít,“ prohlásila paní Bicanová.
