Poslední rozhovor Petera Olayinky: Bylo mi ctí! | SK Slavia Praha
Více

Poslední rozhovor Petera Olayinky: Bylo mi ctí!

Pět let v červenobílém dresu, 50 branek a 26 asistencí, sedm trofejí. A rovněž desítky rozhovorů, delších i kratších... Tohle je ten vůbec poslední. Slávisti, užijte si ho! Peter Olayinka na vás nikdy nezapomene. Stejně jako vy na něj.

Na začátku měl dvě přání. Stát se platným hráčem. Zkusit vrátit důvěru, kterou do něj Slavia v rámci svého historicky nejdražšího přestupu vložila. Povedlo se, ba co víc, realita jeho sny předčila. Vícenásobně. „Bůh to tak chtěl! A já mu za to jsem vděčný,“ přemítá Peter Olayinka. V sobotu se nigerijský křídelník rozloučil s Edenem. Po pětiletce, která nemá obdoby.

V červenci 2018 poprvé na tribuně v Edenu zapózoval v červenobílém dresu, na zádech číslo devět. V sobotu proti Slovácku v rámci posledního kola Skupiny o titul ligového ročníku 2022/23 naposledy zamával fanouškům. Vždy byl synonymem emocí, vášně. Nespoutanosti… „Takovou mám povahu, nezměním se. Nechci. Někdy to bylo asi až moc, ale hrál jsem srdcem,“ vysvětluje, byť ani nemusí.

Do pěti let dokázal vměstnat sedm trofejí. Zahrát si Ligu mistrů, vyválčit další tři evropská čtvrtfinále. A nastřílet 50 branek, 26 jich pak připravit pro své spoluhráče. A byť se označení „legenda“ v celém rozhovoru snažně brání, nelze jinak. Slavii opouští její nejlepší střelec v evropských pohárech.

Peter Olayinka. Olie. Legenda! Děkujeme za vše.

Když jste před pěti lety přicházel, jaké jste měl sny?
„Když jsem přišel, tak jsem říkal, že můj cíl je hlavně být součástí týmu, být prospěšný. Stál jsem hodně peněz (smích), musel jsem to splatit. A taky jsem chtěl slavit úspěchy. Abych tu něco zanechal, aby se o mně po odchodu mluvilo mezi lidmi hezky.“

Dokázal jste to…
„Ano, vím to. A vděčím Bohu, že se mi to povedlo, mám opravdu velkou radost.“

Odcházíte se sedmi trofejemi celkem, jako trojnásobný ligový šampion, trojnásobný vítěz českého poháru.
„Zní to dobře (smích). Je to úžasné, všechno šlapalo skvěle, doteď se nám dařilo. Slavia se řadí mezi velké evropské týmy. V pohárech jsme skvěle reprezentovali nejen Slavii, ale celé Česko. Jsem na to hrdý. Dali jsme spoustě lidem možnost, aby na nás byli pyšní.“

Vzpomenete si ještě na ten první okamžik, když jste nad hlavu zvedl tu vůbec první?
„Samozřejmě. Bylo to fantastické. Hned v mojí první sezoně jsme vyhráli double. Úžasné vzpomínky, mám videa z oslav ve vlaku, když jsme se s pohárem vraceli do Prahy. Třeba vám je někdy ukážu. I když asi raději ne… (smích). Všichni si to užívali, zapili jsme to. Však si to dokážete představit.“

Měsíc staré finále MOL Cupu na Letné jste prožíval jak?
„Cítil jsem vděk, radost. Nemohl jsem rád, ale byl jsem šťastný za kluky. Dokázali jsme to, alespoň jednu trofej jsme ještě získali. To je dobré, loňský rok tak úspěšný nebyl. A co na to bylo super, že jsme ji získali na jejich hřišti. To byl sakra skvělý pocit (smích). Užil jsem si to.“

Navíc slávističtí fanoušci před i během finále vytvořili něco nezapomenutelného.
„To teda, stoprocentní pravda. Před zápasem jsem seděl vedle Masa na střídačce a jen jsme nevěřícně koukali na tribuny. Vždycky má co říct, teď neměl (smích). Bylo to opravdu něco úžasného. Neuvěřitelný zážitek, polovina stadionu byla naše. Vyhráli jsme na hřišti, vyhráli jsme i v hledišti. Senzační den.“

Odkaz, který jsem chtěl zanechat

Přesuňme se do Edenu. Atmosféru, která tu panuje, budete postrádat?
„Rozhodně. Bezpochyby jsou tu nejlepší fanoušci v Česku. Každý zápas jsou jich plné tribuny, vždycky nás hlasitě podporují. Jezdili za námi po všech možných i nemožných místech. Bylo mi ctí pro ně hrát. Stejně tak za celý klub.“

Proč myslíte, že si vás tak oblíbili?
„Asi proto, že vždycky na hřišti nechám všechno. Bojuji o každý míč, nikdy se nevzdám. Byl jsem emotivní, snažil jsem se rvát. Snad takové fotbalisty mají lidé rádi.“

Kam ve vzpomínkách řadíte moment, když jste poprvé vedl spoluhráče jako kapitán?
„Abych pravdu řekl, tak jsem to vůbec nečekal. Jarda Köstl mi před Fenerbahce prostě řekl, že to tak bude. Měl jsem radost, ale nelekl jsem se. To ne. Byl jsem tu už nějakou dobu, vždycky jsem makal pro tým. Bylo to pro mě i gesto uznání, že jsem lídr týmu. Je to něco speciálního, naplnilo mě to hrdostí.“

Musím se zeptat i na evropské zápasy, v 55 jste se trefil třináctkrát, to nikdy jiný ve Slavii nedokázal. Svědčilo vám evropské jeviště?
„Maximálně. V Evropě je to úplně jiný fotbal, hrajete s různými týmy z různých zemí. Celkově jsou to otevřenější zápasy, které nejsou tak soubojové jako v české lize. Týmy vás tolik neznají, což se hodí, můžete se ukázat, pomoct týmu. Byla to velká zábava.“

Status nejlepšího střelce vás hřeje?
„Ano. Je to přesně ten odkaz, který jsem tu chtěl zanechat. Týmové úspěchy ční nad vším, je to fotbal, týmový sport. Ale tohle je taky moc fajn. To mi nikdo nevezme.“

Máte nějakou evropskou bitvu, o které budete jednou vyprávět své dceři, dalším potomkům?
„Můžu říct tři?“

Samozřejmě.
„První je zápas proti Barceloně na Camp Nou, po utkání mě hodně lidí ocenilo. Nedal jsem gól, ale uhráli jsme remízu, já osobně dostal velký kredit od lidí po utkání. Pak určitě můj první gól v Evropě na hřišti Interu, to bylo senzační, navíc se zase neprohrálo. A pak domácí zápas s Leverkusenem, kde jsem si při rozhodujícím gólu zlomil nos.“

Na to se nedá zapomenout…
„Pamatuji si, že jsem pak vůbec nemohl spát (smích). Těžko se mi dýchalo, bylo to složité, měl jsem pocit, že mi praskne hlava (smích). Ale měl jsem velkou radost, to všechno přebilo.“

Celkem jste v červenobílém dresu skóroval padesátkrát, krásná cifra, že?
„Je to skvělá meta, jsem rád, že to takhle pěkně vyšlo.“

Na vůbec první gól si ještě vzpomenete?
„Pamatuji si to, jako by to bylo včera (smích). Bylo to proti týmu, co měl žluté dresy myslím. Opavě! Šel jsem z lavičky a chvíli na to jsem dával na 3:1. Nastartovalo mě to, a pak přibývaly další.“

Byla to senzační jízda

Od léta se stanete hráčem Crvené Zvezdy, co od toho očekáváte?
„Stejná motivace, stejný cíl. Jdu tam dělat to, co umím nejlíp.“

Rvát se, vítězit?
„Ano, Zvezda zase získala mistrovský titul, dominovala. Čeká nás Liga mistrů, přímo základní skupina, na to se hodně těším. Chci být pro nový tým prospěšný. Taková je moje DNA.“

Na život v Bělehradě se taky těšíte?
„Je to podobné město jako Praha, historické, kolem milionu obyvatel. Snad se nám tam bude dařit dobře.“

Co byste na rozloučení vzkázal vašim spoluhráčům a realizačnímu týmu?
„Byli úžasní. Byl jsem tu s nimi dlouhou dobu. Ani nevím, jak to pořádně popsat, jsou prostě až moc dobří (smích).“

Zkuste to…
„Perfektní, skvělí kluci. Starali se o mě, sdíleli jsme spolu všechno, jsou to moji kamarádi. Tohle spojení bylo speciální, dodávalo mi to sebevědomí, protože jsem se tu od první chvíle cítil vítaný. Chci všem moc poděkovat za ty krásné časy, co jsme tu společně zažili. Byla to jízda. Trenérům a managementu bych chtěl moc poděkovat, udělali všechno pro to, abych přišel do Slavie, věřili mi, opravdu mi budou chybět. Vždycky mě podporovali.“

Závěr bych rád věnoval fanouškům.
„Fanoušci si zaslouží absolutorium, cestovali s námi všude. Není to pro ně jednoduché. Od srdce vám všem chci poděkovat, obrovsky si vážím každé chvíle, kterou jsme společně strávili. Znamenají pro mě opravdu hodně, navždy je budu mít v srdci. Přeji jim navždy jen to nejlepší.“


Aktuálně

U16 míří do Emirátů. Utká se mimo jiné s Chelsea a Sportingem

29. 3. 2024
Slávisté z kategorie U16 míří na mezinárodní turnaj do Spojených Arabských Emirátů. Na turnaji je čeká pět utkání mimo jiné s Chelsea a Sportingem Lisabon.

Informace pro fanoušky na Slovácko

29. 3. 2024
Zápas v Uherském Hradišti se hraje v sobotu 30. března od 18:00. Co k výjezdu potřebujete vědět?

Sbírka na nový vozík pro slávistu Jakuba

28. 3. 2024
Slávista Jakub Vybíral trpící dětskou mozkovou obrnou, se na fanoušky obrací s prosbou o pomoc. Přispějete Jakubovi ve sbírce na potřebný nový elektrický vozík?

Další články