Býval jsem dobrý útočník! Zátěž i v únavě zvládám
467 dní. Tolik času dělí 300. derby, kdy Jan Bořil naposledy přetáhl přes hlavu sešívaný dres v soutěžním utkání, a přípravný duel proti druhému týmu švýcarské ligy. Se Servette (3:0) odehrál majitel čtyř mistrovských titulů a trojnásobný vítěz MOL Cupu poslední desetiminutovku.
Spoluhráči i realizační tým při jeho nástupu na plac aplaudovali, radost měli na dálku u přímého přenosu také fanoušci. A největší radost měl Bořil sám. „Skoro pět set dní je opravdu hodně,“ vypráví pohodlně usazený na gauči ve svém hotelovém pokoji.
Také jaké to bylo po tak dlouhé době zasáhnout do zápasu?
„Náročné. Cítil jsem se nervózně, skoro pět set dní bez fotbalu, zápasu, zátěže. I těch deset minut jsem si ale užil. Ale jak říkám, dál musím pracovat, mám před sebou hodně práce.“
Křičel jste na rozhodčího, dirigoval spoluhráče. Váš naturel nic nezmění, že?
„Kdepak, to nejde zapomenout (smích). Na druhou stranu nějaké herní návyky jsem si musel osvojit. Když jsem na hřiště přišel, nevěděl jsem moc, kde mám běhat. Ale nakonec jsem se dostal i do velké šance. Ale jak už jsem řekl, skoro 500 dnů je dlouhá doba, moc jsem nevěděl, která bije (smích). Ale to je asi logické.“
Šance, kterou jste zmínil, skončila na tyči, mrzelo to?
„Kdybych dal branku, tak bych na kluky určitě machroval, to je jasné. Ti by se mnou asi nevydrželi (smích). Ale jsem rád, že jsem se do toho zakončení vůbec dostal, i když jsem trefil levou tyčku. Škoda, ale ještě prostě není síla.“
Nastoupil jste na hrotu, což pro vás ale není úplně netradiční post, mám pravdu?
„Jako mladý kluk jsem útočníka hrál, dával jsem i docela dost gólů. Pak jsem ale poznal další trenéry, kteří ten fotbal viděli úplně jinak. Na útočníka jsem byl moc malý, začali mě dávat na kraj jako záložníka. A jednoho dne nebyli obránci, tam mě tam vyzkoušeli. A už jsem vzadu zůstal.“
S průběhem portugalského soustředění z vašeho pohledu kapitána panuje spokojenost?
„Myslím, že to všichni cítí, dělá se hodně práce a děláme ji všichni moc dobře. Mám z toho jen ty nejlepší pocity. Všichni makají na sto procent, je vidět, že někteří kluci se hrozně zvedli, je to hrozně znát. Když s nimi hraju, tak trošku nestíhám (smích). Všichni jsou zdraví, to je základ, a tréninkové jednotky jsou dobré. Náročné, ale takové prostě soustředění je. Všichni jedou na sto procent.“
Jak na tři týdny intenzivního tréninku reaguje vaše tělo?
„Musím říct, že docela dobře. Jsem unavený, ale jde to, čekal jsem, že se budu cítit hůř, že mě bude tělo víc bolet.“
Koleno drží?
„Drží, samozřejmě únavu v něm cítím, pořád tam mám šrouby a destičku. Všechny dávky ale polykám dobře. Každý den se to o procento zlepšuje, jdu krůček po krůčku. Jsem rád, že zdraví drží, snad se budu posouvat dál.“
