Náraz a tma. Díky všem, co mi pomohli se vrátit
15. září, domácí utkání s Ballkani v Evropské konferenční lize. Vítězství 3:2 a zisk tři bodů tehdy šly na druhou kolej. Fanoušky, spoluhráči i realizačním týmem cloumal strach o zdraví slovenského reprezentanta. Schranze v 80. minutě trefil kolenem do spánku Egzon Sinani, neúmyslně, dílem nešťastné náhody.
V nočních hodinách se podrobil CT mozku a krční páteře s nálezem praskliny spánkové kosti, očnice, šestého krčního obratle a zakrvácení. „Docela děsivá diagnóza, ale až s odstupem času jsem si začal uvědomovat, co se všechno mohlo stát,“ vrací se v čase devětadvacetiletý útočník.
Návrat do tréninkového procesu a plného zdraví mu zabral dlouhou dobu, v neděli přesně čtyři měsíce. Správný čas se k pohnuté události vrátit.
Je skvělé vás opět vidět v plné přípravě, užíváte si to?
„Moc. Mám velkou radost, že jsem s týmem a můžu být zase na hřišti. Moc mi to chybělo.“
Limity ještě nějaké cítíte?
„Ty začátky bývají dost o hlavě. Je potřeba si zvyknout. Nějaký malý blok tam je, ale myslím, že by to mohlo být všechno v pohodě. Absolvoval jsem více méně všechno kromě toho jednoho zápasu s Hradcem. Věřím, že všechno je v pořádku, jsem strašně rád, že tu jsem.“
Navíc jste zvládl i páteční zápasový test proti Servette...
„Ano, to bylo pro mě hodně důležité, další krok. Bylo to super, vyhráli jsme 3:0. Hodnotím to jen pozitivně.“
Vraťme se do minulosti. Na kolizi ze závěru duelu proti Ballkani si pamatujete?
„Vím, že tam na mě byl faul, ale potom si už nic nepamatuju. Vybavuji si až moment, kdy mě odnášeli na nosítkách, ale po zákroku jsem měl výpadek. Mám v hlavě, jak mě odnesli ze hřiště, kontrolovali mě doktoři. Pak jsem se vrátil na lavičku a byl jsem ještě chvíli na stadionu s rodinou. To jsem si myslel, že to bude ok, že to byla jen rána do hlavy. Pak se ukázalo, že to bylo trošku horší.“
Situace v opakovaných záběrech vypadala hodně ošklivě.
„Byl jsem trochu v šoku, moc jsem si to nepamatoval. Došlo mi, že jsem dostal ránu do hlavy, která mě docela dost bolela asi týden. V tom momentu jsem si to ale neuvědomil. Celkově jsem nad tím moc nepřemýšlel. Mluvil jsem s doktory a dělal s nimi nějaké testy. Pamatoval jsem si informace o sobě a dokázal jsem normálně komunikovat, takže jsem se vrátil na lavičku a dokoukal zápas. Zpětně si uvědomuju, že jsem jenom seděl, koukal a děj moc nevnímal (smích). Asi jsem byl trochu v šoku a až večer jsem si začal uvědomovat, že to může být vážné.“
Vyšetření ukázalo prasklinu spánkové kosti, očnice, šestého obratle a krvácení. Byl to šok?
„Je to děsivé asi až s odstupem času, jak to mohlo dopadnout. V tom momentě jsem si to neuvědomoval. Po vyšetření mě vzali do ambulance a dali mi krční límec. V tu chvíli jsem si uvědomil, že to není sranda mít takovou zlomeninu. Víc informací jsem ale neměl, převezli mě na noc na JIPku. Druhý den mi dali léky a bylo mi líp. Pak jsem šel na lůžkové oddělení asi na tři nebo čtyři dny. Druhý den mě přišlo navštívit spoustu lidí, pan Tvrdík, rodina, takže to bylo fajn. Měl jsem pocit, že na mně lidem záleží a bylo to povzbuzující.“
Potěšila vás reakce fanoušků, klubu, soupeřů?
„Určitě. Po tom zranění se mi ozvalo hodně fanoušků, kteří mi vyjádřili podporu. Za to jim moc děkuju. Našel jsem spoustu zpráv, videí. Dokonce fanoušci pro mě udělali video, kde mi přáli brzké uzdravení. To mě až dojalo a bylo to moc hezké. Moc jim za to děkuju. A obrovský dík patří našemu medical týmu a fyzioterapeutům, jak mi pomohli.“
Zmínil jste fixační límec, jak náročné bylo s ním fungovat?
„První týden byl docela složitý, ale pak to bylo už dobré. Šest týdnů je dlouho, ale dalo se to zvládnout. Kluci mi začali říkat korytnačka. Takže teď mi tak říkají pořád (smích).“
Cesta návratu vám zabrala čtyři měsíce, byl tam nějaký krizový okamžik, nebo uzdravení šlo podle plánu?
„Myslím, že šlo všechno podle plánu. Možná prvních deset dní bylo náročných, bolela mě hlava. Pak už bylo nutné dodržet nošení límce, což šlo. Podzim skončil dřív kvůli mistrovství. To mi pomohlo. Když jsem sundal límec, tak zbývala už jen dvě kola. Pak byla dlouhá pauza, kdy jsem to mohl docvičit a tělo zregenerovat. Časově to dobře vyšlo a nepřišel jsem o tak velkou část sezony. Všechno šlo podle plánu. Stačilo vydržet, dát tomu čas a už jsem tady.“
Byl jste častým účastníkem domácích zápasů. Kdy vás spoluhráči nejvíc potěšili?
„Určitě to bylo derby, které jsme zvládli fantasticky. Kluci podali skvělý výkon. Předtím se nám moc nedařilo v Evropě a o to víc cením, že jsme ukázali sílu. Vypadli nám nějací hráči, ale kluci to zvládli skvěle. Zápas nám neskutečně vyšel. Ze čtyř šancí jsme dali čtyři góly a zápas jsme uzavřeli už v prvním poločase. Měli jsme strašnou radost a já taky.“
Navíc jedním ze střelců byl váš blízký kamarád Jakub Hromada.
„Dal gól v derby, rozhodl zápas. Hrál výborně. Stále si ze sebe děláme legraci. Skvěle do toho naskočil, díky jeho výkonu a gólu jsme derby i závěr ligy zvládli výborně.“
Stinnou stránkou podzimní části bylo vypadnutí z Evropské konferenční ligy. Bylo těžké na vaši psychiku nemoci týmu pomoci, kor když se vám v této soutěži tak dařilo, střílel jste klíčové branky?
„Asi jsme si zvykli, že jsme se vždycky dostali do jara. To zklamání je o to větší, ale není to úplně samozřejmost i u jiných klubů. Teď nám to nevyšlo, ale jdeme dál. Máme před sebou dvě soutěže, na které se můžeme koncentrovat. Třeba budeme mít zase víc sil v lize. Bylo to vždycky super moct si zahrát zápasy v Evropě i na jaře. Ale je to šestý rok, kdy jsme se dostali do skupiny za sebou, tak se o to budoucí rok pokusíme znova.“
Do skupiny se Slavia dostala díky vašemu gólu proti Rakówu z poslední minuty. Je tohle ten dosavadní nejhezčí moment, který jste v klubu prožil?
„Určitě, asi díky emocím. První zápas jsme prohráli, nehráli jsme dobře. Něco jsme si pak pověděli. Doma byla atmosféra neskutečná, šli jsme za svým cílem a věřili jsme, že to tak dopadne. V poslední minutě se nám to podařilo a ten výbuch emocí s fanoušky byl geniální. Na to budu myslet do konce života.“
Zpět do Algarve, stanovil jste si pro třináctidenní kemp nějaký osobní cíl?
„Chci se co nejrychleji adaptovat na tréninkový proces. Doma jsem toho hodně odběhal, ale být tu s kluky na hřišti je něco trochu jiného. Chce to čas. Máme tu skvělé podmínky. Chci toho co nejvíc odtrénovat, dostat se do pohody a formy. To je můj osobní cíl.“
