Nicolae Stanciu: Rozhodlo se v den svatby
„Jak se zrodil můj přestup do Edenu? Pamatuju si to, jako by to bylo včera. Moje agentka mi řekla o zájmu Slavie, já jsem na to nebyl úplně připravený. Váhal jsem, hodně jsem o tom mluvil se svojí manželkou. Byl jsem si tím trochu nejistý, protože jsem nevěděl, jestli to bude dobré nebo ne.
Na zásadní debatu došlo i v den svatby, byla asi dva týdny před mým příchodem do Slavie. Nakonec jsme se shodli, že tu výzvu musíme přijmout. Oba jsme pak byli šťastní, ulevilo se mi. Společně s dcerou je manželka můj největší fanoušek.
Potom jsem mluvil s trenérem Trpišovským, napsali jsme si pár zpráv a pak už jsem si byl jistý, že Slavia je pro mě ta nejlepší možnost. To on mě přesvědčil, abych přišel. Bylo to to nejlepší rozhodnutí, které jsem kdy udělal. Ty zprávy od něj už bohužel nemám, ale představil se mi a řekl mi, že opravdu chce, abych pod ním nastupoval. Že se mu líbím jako hráč i jako člověk, že by se mnou rád pracoval. Ty pocity byly vzájemné, byl jsem taky nadšený, když jsem tohle slyšel. Časem jsem trenéra poznal lépe, jaký je jako člověk, proto je pro mě nejlepší. Zaprvé je to dobrý chlap a taky excelentní kouč. Vztah, který jsme měli, a vize, jak vidí fotbal, z něj dělá nejlepšího trenéra, kterého jsem kdy měl.
Velké téma samozřejmě byli i fanoušci. Jak mě přijmou, co na to budou říkat. Trochu jsme se se ženou obávali, ne ani tolik kvůli fanouškům Slavie, protože jsem věděl, že pokud pomůžu týmu na hřišti k trofejím, že si mě oblíbí. Hned po příchodu jsme se kvalifikovali do Ligy mistrů a nikdy jsem s fanoušky Slavie neměl problém. Dostali jsme ale spoustu výhružných zpráv od fanoušků toho druhého týmu, hlavně moje žena, ale nakonec to bylo dobré.
Hned jsem se v Edenu cítil, jako bych byl doma, protože mi pomohli hráči i trenéři. Když hrajete dobře a máte výsledky, tak to jde skvěle. Hned jsme se dostali do Ligy mistrů a všechno bylo perfektní. S mojí rodinou jsme v Praze okamžitě našli domov. Je to něco, na co nikdy nezapomenu. Vzpomínky, co jsem zažil ve Slavii, se mnou budou do konce života.
Slavia se stala nejdůležitějším klubem v mojí kariéře a podle mě i největším, kde jsem hrál. Je to pro mě domov, i když jsem vyhrával trofeje v Rumunsku, v mojí zemi. Ve Slavii jsem se já i se svojí rodinou cítil nejlépe. V Praze se mi narodila dcera. Jsem vděčný, že jsem pomohl přinést do klubu úspěch.
Jsem hrdý, že moje jméno je napsáno na stěně s ostatními, kteří se Slavií vítězili. Jsem na to moc pyšný, stejně jako na to, že jsem mohl spolupracovat s lidmi ve Slavii, obzvlášť s trenérem Trpišovským. Myslím, že posunul Slavii na jinou úroveň a doufám, že se klub bude dál posouvat, vyhrávat trofeje a hrát každý rok v Evropě.“
