Milan Černý o Sivassporu: Trenér je za boha
„Držím palce samozřejmě klukům ze Slavie, ale také Sivassporu. Zasloužili by si to za to, jak fotbal milují,“ vypráví bývalý reprezentační záložník a mistr ligy v sešívaném, který v současné době působí jako asistent trenéra slávistické U19.
Co vás jako první napadlo, když jste zjistil, že Slavia narazí v základní skupině UECL na Sivasspor?
„První myšlenky jsem měl takové, že tam chci letět a vidět ten zápas.“
Proč to neklaplo?
„Když jsem se dozvěděl termín, tak to bylo na mě moc rychlé. Zvlášť když máme zápasy s devatenáctkou. Nešlo to, protože už jsem přišel o začátek sezony kvůli dovolené. To mě trápilo, takže jsem si to dovolit nemohl, i když jsem měl možnost letět s týmem. Hodně bych se toho naučil. Doufám, že možnost letět s áčkem ještě bude a určitě se do Sivasu s manželkou a dětmi ještě někdy podíváme.“
Jak na své působení v Sivassporu vzpomínáte?
„Jen v dobrém. Vůbec se mi tam nechtělo, ale Slavia to tehdy potřebovala. Když to vezmu zpětně, tak jsem ale rád, že jsem tam byl, protože si tam člověk vydělá úplně jiné peníze, pozná jinou náturu lidí a fotbal je tam náboženství. Užil jsem si to.“
I díky českým parťákům, že? Kabinu jste sdílel s Navrátilem, Radou a Rajnochem.
„To bylo super. Podnikali jsme výlety, měli tam pejsky a grilovali jsme. Kdybych tam byl sám, tak by to bylo určitě složitější.“
Město jste si oblíbil?
„Upřímně, řekl bych, že město není z nejkrásnějších. Ale my jsme si to tam udělali hezké. Kolem jsou hory, takže dobré na procházky. A lidi byli úžasní, poznávali nás a fotili se s námi. Jsou to blázni, ale když jsou to naši fanoušci, tak v dobrém. Fanoušci soupeře zase na nás házeli zapalovače a mince. Prostě Turecko (smích).“
Najdete si čas, abyste sledoval jejich současné výkony? Vloni získali první trofej v historii klubu, když vyhráli turecký pohár.
„Sleduju výsledky, ale že bych koukal na sestavu a kdo dává góly, to úplně ne. Viděl jsem, kolikátí jsou v tabulce, s kým hrají. Finanční možnosti mají velké, takže by to měli zvládat lépe. Hráče mají kvalitní, kluky, co hráli ve Francii i Anglii. Znám tam dva hráče z defenzivy a trenéra, Rıza Çalımbay tam má obrovské jméno, je tam za boha.“
Jak se to projevovalo?
„Jakmile jsme někam přijeli, tak podpisy chtěli všichni hlavně od něj. Od legendy Besiktase. Je to náročný trenér hlavně na ofenzivu, defenzivu tolik neřeší, mohl by tam mít okénka, ale to asi vědí i naši trenéři.“
Lehce jste už zmínil fanoušky, jsou hodně nároční?
„Jsou to blázni, ale jsou do toho zapálení. Řvou na hráče, ať už pozitivně, nebo negativně. Soupeře nesnáší, těm jenom nadávají. Když rozhodčí něco neodpíská, hned mu to dají najevo. Je to peklo. I když v Česku máme taky skvělé fanoušky, tak se to nedá srovnat. Když jsme hráli proti Fenerbahce a fanoušci měli trest, tak to řešili tak, že můžou na stadion jenom děti a ženy a přišlo jich čtyřicet tisíc. Fanoušci jsou tam prostě skvělí. Tresty pro fanoušky tam byly každý měsíc. Něco tam zapalovali nebo se poprali. Jsou schopní zničit sedačky, řvát zakázané pokřiky a tak.“
Vy už jste nezažil nový stadion Sivas Yeni 4 Eylul Stadyumu. Jeho otevření musela být v roce 2016 pro klub i město obrovská událost, že?
„Já jsem to úplně nesledoval, ale musela to být pro ně velká radost. Všechno kolem fotbalu je tam velká událost a ten stadion musel být něco. Já hrál na tom starším stadionu, kam chodilo patnáct tisíc lidí. I když jsem stadion viděl na fotkách, tak ho určitě budu chtít vidět naživo. Myslím, že si každý zápas užívají.“
Koho ve čtvrtečním utkání favorizujete?
„Nechci, abychom se tím dostali pod tlak, ale favorité jsme my. Ať už doma nebo u nich, protože si myslím, že jsme zodpovědnější. Máme silnou ofenzivu a využijeme jejich okénka v defenzivě. Oba zápasy vyhrajeme.“
Komu byste přál postup?
„Přál bych to nám a Sivassporu, protože ty vzpomínky jsou úžasné a zasloužili by si to za to, jak ten fotbal milujou.“
