Akropole nedobyta! Aneb 21 let starý boj o Ligu mistrů
Píše se 8. srpen 2001 a sešívaní vstupují do boje o premiérovou účast v základní skupině milionářské soutěže. K vysněnému cíli je měl přiblížit dvojzápas s řeckým soupeřem, který na přelomu milénia změnil vedení i trenéra a sebevědomě kráčel fotbalovou Evropou.
Slavia – Panathinaikos 8. 8. 2001 (1:2)
První zápas sehrála mužstva na zaplněném Stadionu Evžena Rošického, jenž hosty přivítal atmosférou, za kterou by se nemusela stydět ani legendární fanouškovská základna Panathinaikosu – Gate 13.
Začátek utkání se nesl ve znamení tuhého boje. Červenobílé hradby však ve 25. minutě prolomil Liberopoulos, který z velkého úhlu překonal brankáře Černého. Svěřenci trenéra Pešiceho se snažili zápas rychle zkorigovat, brzdila je však řada nepřesností. Hon za zvratem utnul krátce po poločase Karagounis a sen o Lize mistrů se začal pomalu vzdalovat. Jiskřičku naděje vykřesal kapitán Kuka, který v 68. minutě zmírnil rozdíl ve skóre na jediný gól.
Nejzajímavější moment zápasu přišel v 86. minutě, kdy pronikajícího Olisadebeho podrazil Černý, který za svůj zákrok vzápětí viděl červenou kartu. Slávisté už však vyčerpali všechna střídání, proti penaltě se tak postavil Richard Dostálek. Podařilo se mu vystihnout stranu a se zbytkem stadionu mohl sledovat, jak míč míjí branku.
Závěr utkání už další šance nepřinesl a kromě Dostálkovy vychytané nuly tak sešívaní jen těžko hledali pozitiva. Do Řecka vyrážela Slavia s nepříznivým výsledkem 1:2.
Panathinaikos – Slavia 22. 8. 2001 (1:0)
V odvetě čekal sešívané nelehký úkol – zvítězit na horké půdě v Athénách. Značně obměněná červenobílá jedenáctka začala srdnatě, ale šance nepřicházely. Naopak rychlými náběhy hrozil křídelník Kollka a následně si pro spornou penaltu po zákroku Kozla došel Henriksen. Pokutový kop si vzal na starost stejně jako v Praze Basinas a tentokrát trefil přesně. Dvougólové manko mohl snížit Došek, který však místo střely do odkryté branky hledal Kuchaře, jehož střelu obránci s trojlístkem na prsou odvrátili.
V závěru utkání chyběla slávistům stejně jako v celém dvojzápase přesnost ve finální fázi, a vypadnutí z boje o Ligu mistrů tak odvrátit nedokázala. „Panathinaikos postoupil, protože byl celkově lepším a fotbalovějším týmem. I dnes potvrdil, že má mužstvo evropské úrovně. Podali jsme lepší výkon než v Praze, v poli i v obraně, ale bohužel jsme se neprosadili v útoku,“ konstatoval po utkání zklamaný trenér Pešice.
Po nezdarech z let 1996 a 2000 tedy sešívaní ani napotřetí nezvládli projít branami Ligy mistrů, které se jim otevřely až o šest let později po památném zápase proti Ajaxu Amsterdam. Cesta Panathinaikosu skončila ve čtvrtfinále hlavní soutěže, kdy po senzační domácí výhře nakonec podlehl slavné Barceloně celkovým skóre 2:3.
