Jsem hrdý na kluky i celý realizační tým
„Jednalo se o fakt těžký zápas. Soupeř byl dobře připravený, i když my, myslím, také. Začátek byl v režii Fenerbahce, my ale chtěli hrát takový chytrý fotbal a k tomu jsme se propracovali. Myslím si, že relativně rozhodla i kondice a taktika. Gól Ibry nás uklidnil, pak jsme ale bohužel dostali branku. Ač Schranzík jinak odehrál dobrý zápas, začalo to jeho zbytečným centrem do rukavic gólmana. Gól mě mrzí, Pelkas tam vyplaval, byl to jediný volný hráč ve vápně, všechny ostatní jsme měli obsazené. Na druhou stranu, na vyrovnávací gól jsme skvěle zareagovali a těmi dvěma slepenými brankami jsme si udělali dobrou výchozí pozici do odvety. Jedná se pro nás o velké vítězství, Fenerbahce je velký klub, což je vidět po celém Istanbulu. Moc si toho vážíme, jsem hrdý na kluky i celý realizační tým, na to, jak jsme se prezentovali. Jak říkám, je to výhra proti velkému klubu, pořád jsme ale jen v poločase celého dvojzápasu,“ hodnotí výhru v Istanbulu asistent trenéra Jaroslav Köstl.
Do Turecka s vámi neodcestoval nemocný trenér Jindřich Trpišovský. Jak probíhala vaše vzájemná komunikace?
„Jindra řekl, že to nechává na nás, protože jsme s týmem. Vždy všechno připravujeme společně, takže jsme s ním samozřejmě některé kroky konzultovali. Během zápasu jsme úplně nekomunikovali, akorát o poločase nám poslal své poznatky, protože utkání samozřejmě sledoval v televizi. Znovu ho zdravíme a jsme rádi, že jsme mu asi také udělali radost. Ještě jsem s ním nemluvil, zavolám mu hned po tiskovce.“
Oba týmy hrály hodně ofenzivní fotbal. Čím si vysvětlujete, že padlo hned pět branek?
„Je to kombinace více věcí. Musím pochválit místní trávníkáře, protože hřiště je strašně rychlé, což nahrává fotbalu. Byl to aspekt, který nám strašně pomohl. Když to srovnám například se Slováckem, tam nebylo pokropené hřiště, to je pak samozřejmě těžší. Do zápasu jsme také nasadili hodně ofenzivních hráčů, koneckonců jsme po zranění Oscara končili se dvěma útočníky na pozici krajních obránců. Vyzdvihnout bych chtěl výkon Ibry Traorého, který hrál skvělý zápas, potvrdil to i tím gólem. Strašně nám pomohl svým klidem na míči, je to hráč, který chce vždy za každou cenu hrát. Udržel se na míči a skvěle distribuoval přihrávky. Záviselo to ale i na hře soupeře, který pak musel hru nějakým způsobem otevírat. Když to za stavu 3:1 a 3:2 tahali přes Kadiogla přes levou stranu, tak jsem byl spařený jak jetel. Nemohl jsem si ale sundat bundu, protože když jsme vedli, tak přece neporuším tradici. Máme do sbírky na cestu pár zapalovačů, tak je to dobré. Mohu prozradit, že jsme si s sebou vzali malý talisman, máme tu paní Barošovou a malého Baryho. Bary tady zažil nejlepší úspěchy kariéry, vyhrál tady Ligu mistrů a zažil další skvělé zápasy.“
Syn Milana Baroše hraje za mládež Slavie, že?
„Je to tak, je velký fanoušek Slavie. Dokonce si pamatuju, že když ještě Bary hrál v dresu Ostravy, tak jsem se v tunelu ptal jeho kluků, komu budou fandit. Jeden řekl, že Baníku a tátovi, druhý dokonce, že Slavii. Je to takový náš talisman.“
Krásnou branku vsítil Oscar, který poprvé na jaře nastoupil do soutěžního zápasu. Vykoupil se tak z vyloučení ze zápasu s Baníkem?
„Asi už mu to odpustíme (smích). Už si toho od nás vyslechl dost, byl to nesmysl, co v Ostravě udělal. Možná jsme ale díky tomu uspíšili příchod Davida Juráska, což je další plus, protože Osky našel novou motivaci a v konkurenčním prostředí na tréninku vypadal výborně. Možná mu konkurence pomohla a proti Fenerbahce podle mě předvedl výborný výkon.“
Podle oficiální grafiky jste měli nastoupit v systému se třemi obránci, nakonec jste ale hráli tradičně se čtyřmi obránci s Ivanem Schranzem na pravém beku. Chtěli jste tím zmást soupeře?
„My jsme tak i nastoupili na hřiště, byla to taková "mind game". I do médií jsme pustili zprávu, že budeme hrát 3-5-2, aby to soupeř měl o něco složitější. Hned po výkopu jsme se ale zformovali do klasického čtyřobráncového systému. Chtěli jsme udržet Tomáše Holeše ve středu hřiště, proto na pravého beka připadala varianta Petera Olayinky a Ivana Schranze. Jednak jsme nechtěli trhat vazbu Oskyho s Oliem, kteří už spolu nastoupili do spousty zápasů, druhá věc byla komunikace, která je u Schranzíka trochu snadnější. V ten moment jsme hledali hráče nad něj, na pravou zálohu. Potřebovali jsme tam dostat někoho zodpovědného, kdo by mu s tím bráněním pomohl, protože samozřejmě Ivan na to napřed koukal jako puk v oslabení. Pak to ale vzal za své, seděli jsme s ním nad videem, připravili jsme ho na tu roli. Dali jsme před něj Péťu Ševčíka, který mu s tím měl pomáhat. Ivan to, až na tu jednu, spíše náhodnou, situaci odehrál skvěle, vytáhl nám trn z paty. V ten moment se uvolnilo místo na hrotu. Původní představa byla trochu jiná, když jsme tady ale měli předzápasový trénink, viděli jsme to rychlé hřiště a pouštěli si nějaké zápasy Fenerbahce, rozhodli jsme se pro Yiru Sora. Ten nakonec obráncům soupeře hodně zatápěl, kluci mu pomohli, aby zapadl do týmu, a stejně jako všichni ostatní odehrál výkon na hranici svých možností.“
