Milan Zachariáš: Zápas ve Vigu je už historií
23. 8. 2003, Redakce
Přečtěte si velký rozhovor s obráncem Milanem Zachariášem, slávistickým odchovancem, který se v nové sezóně propracoval do základní sestavy.
Ještě na jaře jméno MILAN ZACHARIÁŠ ani letitým slávistickým fanouškům příliš neříkalo. Mladý obránce se totiž zranil, pak pomohl B týmu k mohutnému skoku v ČFL. Trenér Beránek sice několikrát připomenul, že v něm vidí velkou perspektivu, šanci v nejvyšší soutěži mu však nedal. Na začátku probíhajícího ročníku se ovšem slávistický odchovanec prodral do základní sestavy, nastoupil i v nejtěžším utkání, předkole Ligy mistrů ve španělském Vigu.
Očekával jste, že dostanete příležitost?
Přiznávám, že ani po zápase s Trebinje jsem s tím vůbec nepočítal. Předpokládal jsem, že trenér Beránek dá přednost Radku Bejblovi, jenž hrál ve Španělsku několik sezón a zná tamní prostředí. Škoda, že jsme neuhráli lepší výsledek, ohlasy by byly pozitivní.
Měl jste před utkáním rozklepaná kolena, nebo jste ho bral jako velkou výzvu, která může posunout vaši kariéru?
Rozhodně jsem se nebál. Věřil jsem si, protože jsem odehrál několik dobrých zápasů. Bohužel to nevyšlo.
Přestože jste přímo nezavinil ani jeden gól, bude vaše jméno s tímto nezdarem spojováno. Uvědomujete si to?
Počítal jsem s tím. Už po zápase jsem zachytil ohlasy, proč stavěl toho Zachariáše. Ten na to ještě nemá, měl nastoupit zkušenější. Naštěstí mě jiní podrželi. Ale to je dneska už minulost, čekají nás další zápasy.
Jste odchovancem Slavie. Jak jste se do klubu dostal?
Přišel jsem v šesti letech z Hájů, jsem tady od žáčků. Společně s bratrem Martinem. Otec Milan totiž za Slavii hrál, kopal za béčko, přivedl nás sem. Od malička jsem tedy její fanoušek.
Dostal jste jméno po otci, tuto výsadu mají většinou prvorození synové. S bratrem jste však dvojčata. Čím jste si tuto poctu vydobyl?
Narodil jsem se o pět minut dříve.
Otec byl rovněž obránce? Zdědil jste geny po něm?
Nastupoval v útoku, později se stáhl do středu zálohy, měl ale ofenzivní úkoly. Já taky býval záložník, postupně mě posouvali dozadu do středu obrany. Což mi vyhovuje.
Ve Vigu i v dalších ligových zápasech zadní linii s vámi tvořili Lukáš Došek, Adam Petrouš a Tomáš Hrdlička, věkový průměr dával 22 let. Nepovažujete toto složení za příliš mladé a nezkušené?
Adam Petrouš má zkušeností na svůj věk dost, stejně tak Lukáš Došek. Když je potřeba psychicky povzbudit, pomohou další. Máme okolo sebe starší spoluhráče, například Ríšu Dostálka nebo Patrika Gedeona. Ti poradí, pomohou.
Do kádru A mužstva vás hodně posunul úspěšný jarní turnaj v italském Viareggiu. Jak na něj vzpomínáte?
Dařilo se nám, prožívali jsme fantastickou atmosféru. Psaly o něm místní noviny, fanoušci chodili. Nastoupili jsme i proti Juventusu, hráčům, kteří okusili Ligu mistrů. Velké jméno si udělal Jakub Hottek, jemuž vyšel zápas proti Američanům, nejvíce se však dařilo Davidu Kalivodovi a brankáři Matúši Kozáčikovi.
Někteří obdrželi lákavé nabídky ze zahraničí. Týkaly se i vás?
Ne, mě nikdo neoslovil.
Neuvažoval jste v průběhu jara či v letní přestávce jít někam do hostování, do menšího klubu a tam si pod menším tlakem vydobýt pozici a získat ligové zkušenosti?
V průběhu jara jsem o tom přemýšlel, ale když se vyvinula situace takhle, chci zůstat. A rvát se o místo, i když vím, že třeba přijde pokles formy a ze základní sestavy vypadnu.
Říká se, že odchovanci to mívají těžší. Poznal jste to i na své osobě?
Myslím si, že situace se v tomto ohledu ve Slavii dost změnila. Když přišel trenér Beránek a sportovní ředitel Jan Říčka, začalo se s odchovanci mnohem více pracovat. Je ovšem pravda, že posily z jiných klubů mají už jméno a lidé je znají. Zápasy béčka sleduje málokdo.
Čeká vás odveta proti Celtě Vigo. Máte ještě nějakou šanci postoupit?
Je určitě velice malá, ale musíme se pokusit o nemožné.
Když Slavia nepostoupí do Ligy mistrů, bude to pro vás tragédie?
Spadneme do Poháru UEFA, ale pro mě to žádná ostuda nebude. Pro mě je každá evropská soutěž hodně vysoko. Prožívám její atmosféru poprvé.
S bratrem jste jednobuněčná dvojčata jako sourozenci Doškové. Také nepřipouštíte, že by vás fotbalová kariéra rozdělila a každý by šel do jiného klubu?
Jsme pořád spolu, takže jsme někdy rádi, když se nevidíme. Kdyby se přihodilo, že by nás fotbalový život oddělil, zvládli bychom to.
Fandí vám?
Stejně jako celá rodina. Nejvíce zápasy nyní prožívá maminka Jitka.
A vaše přítelkyně?
Jsme spolu pár měsíců. Když jsme se poznali, nevěděla, že budu kopat ligu. Zatím prožíváme jen příjemnější okamžiky.
Stanislav Hrabě, časopis Gól
