Atmosféra byla neuvěřitelná, řekl po postupu Trpišovský
Jak hodnotíte postupovou výhru nad Sevillou?
„Krásný večer pro nás pro všechny a pro celý český fotbal. Když jsme šli nahoru na tiskovou konferenci, tak jsem říkal panu Tvrdíkovi, že víc ve fotbale už nemůže zažít. Dát ve 119. minutě postupový gól na Tribunu Sever se šestým týmem světa není samozřejmost, nebude to každý měsíc. Myslím si, že jsme si to všichni užili. Hlavně bych chtěl poděkovat lidem. Atmosféra byla neuvěřitelná. I když jsme dostali ten třetí gól v prodloužení… Asi nemá smysl se o tom bavit, všichni jsme to viděli. Je to obrovské poděkování a satisfakce pro hráče, kteří dokazují, že v týmu je velká síla a drží při sobě, nejsou to jen slova. Velká poklona před nimi, že dokážou sehrát takový dvojzápas s týmem, jako je Sevilla. Překonali vše, co se nám v tomhle dvojzápase stalo. Měli jsme také i štěstí. Potkali nás ale také nepříjemné věci, gól v Seville v první minutě, v odvetě gól v prodloužení. Soupeř vždy vyrovnal a tým se přes to přenesl. Sáhl do svých rezerv, o kterých hráči ani nevěděli, že je mají. Dokáží se strašně vyždímat a drží při sobě. Důležité je být ve fotbale nezdolný. Velký zážitek pro nás, jsme šťastní.“
Hned v neděli vás čeká Příbram. Bude přesto nějaká oslava?
„Jak znám kluky, tak oslava bude. Trochu jsme upravili režim, v pátek ráno jsme měli mít trénink. To mohu přiznat. Sejdeme se na losování, teprve pak půjdeme trénovat. Někteří asi nebudou po těch 120 minutách moci. Bude to i o regeneraci. Potřebujeme zatížit hráče, kteří nehráli. V neděli nás čeká další důležitý zápas. Vzhledem k tomu, že se pozdě končilo, hrálo se prodloužení, k tomu další věci, sejdeme se až v půl jedné, podíváme se na losování, pak půjdeme trénovat.“
Viděl jste, jak Zdeněk Hoštecký zboural studio České televize?
„Jestli tam byl Houšťa, tak nevím, jestli studio přežilo. On je emotivní člověk a hodně to přenáší na hráče. Je důležitou součástí týmu. Bude muset do studia chodit častěji. Byli jsme na něj před zápasem naštvaní, protože on tam to, co jsme celou dobu tajili, řekl ještě dříve, než se začalo hrát.“
Jaké jsou vaše pocity po postup?
„Úplně si to neuvědomuji. Měl jsem tu po dlouhé době rodinu a syna. Byl jsem za nimi v boxu, vyprovázel jsem je, když jeli domů. Dole jsou všichni lidi šťastní, trávníkáři brečeli. Všichni lidi si to užívají. Jediné, co si vybavuji, je, že budeme v losu. Jsme mezi osmi nejlepšími týmy, bude tam Arsenal a Chelsea. Jsme v téhle společnosti. Náš sen všech, s Vláďou Coufalem ho máme dlouhou, odehráli jsme spolu přes 30 evropských zápasů, je dostat anglický tým. To by byla ta největší satisfakce, co mi běží hlavou. Myslím v podstatě jen na tyhle dva týmy. Ať už to pak dopadne jakkoliv, je šance se potkat ve čtvrtfinále s takovými celky. Bylo by nádherné sem dostat takové hráče. Myslím jen na to, že jsme nevypadli a jsme v dalším kole. Teď už jsou to jen dva týmy ze sedmi, které bychom si hodně přáli.“
Věřil jste ještě za stavu 2:3, že zápas dokážete otočit a dáte Seville dva góly?
„Spíš mi běželo hlavou, abychom hlavně takové utkání neprohráli. Ve fotbale se může stát cokoliv, ale byla to strašná rána. Přišlo to z ničeho. Ke konci zápasu a prodloužení jsme byli lepší. Věřili jsme hráčům, kteří tam chodili, že nám dokáží vytvořit tlak. Pak jsme z takové dost banální situace dostali gól. Poprvé jsme nechali hráči ve vápně trochu prostoru a on to proměnil, což jsme tušili, hráči jsou v zakončení skvělí.Ještě když zápas probíhal tak, jak probíhal. Naši hráči toho strašně moc naběhali bez míče, hodně se vraceli za míčem, zdvojovali hráče. Ještě jsem sestřihy neviděl, ale myslím si, že Sevilla tolik šancí neměla. Ze všeho, co přišlo, jsme inkasovali. Běželo mi to hlavou a hráče jsme burcovali, abychom měli ještě tlak a pokud možno dali třetí gól a zápas neprohráli. Nejdříve musíte dát gól, když jsme ho dali, tak pak máte patnáct nebo šestnáct minut. Na soupeři bylo také vidět, jak je unavený. Máme spoustu gólových hráčů. Věřil jsem, že branku dáme.“
Jaké byly emoce po třetím gólu?
„Já jsem v první chvíli měl strach, jak jsem zvyklý na video. Proletělo mi hlavou, že tam byla taková skrumáž. Nikdy nevíte, jestli to pomezní nezvedne. Chvíli předtím tam byla jasná penalta na Tomáše Součka, která se nepískala. Chvíli jsem váhal, pak jsem viděl rozhodčího, jak ukazuje na půlku. S hráči jsme běželi až za střelci. Byl jsem pěkně zadýchaný, protože jsem se pak ještě vracel zpátky. Rozhodčí mě tam celý zápas napomínali. Uvědomil jsem si, že jsem mimo zónu. Pak by nám nalosovali Chelsea a já bych to strávil na tribuně. Upaloval jsem rychle zpátky, byl jsem první ze všech. Vybavuji si euforii a zadýchanost. Pak mi rychle běželo hlavou, že se ještě chvíli bude hrát a bude nějaký nákop. Stahovali jsme Frýďu zpátky na střed. Samozřejmě v té euforii, co se děla, tak vás nikdo neslyší a neposlouchá. Bylo důležité ubránit nákop, který přijde hned po rozehrávce. Nesměli jsme udělat nějaký faul. Kdo tam dole stál, tak ví, že i v takové chvíli nesmíte pořád myslet, že je konec. Může se stát cokoliv.“
Byla vaše první branka po rohu nacvičená?
„Byla to nacvičená věc, protože jsme věděli, že největší šance překonat soupeře je po standardních situací. Dokonce jsme tohle zpracovávali ve grafice. Ukazovali jsme to hráčům dopoledne, když jsme měli rozcvičení. Nechci to vše prozrazovat, máme ještě nějaké varianty celé situace. Jedná se ale o situaci s rozehráním na zadní tyč s náběhy a blokem, pak to ještě Michael Ngadeu dohrál. Nacvičené bylo, že dva hráči už budou zakončovat, vrátilo se to ale ještě přes celou bránu a Michael to zavíral. Chtěli jsme to kopat dozadu, přesně do toho prostoru, pak tam dát bloky pro Tomáše Součka a Milana Škodu, kteří to měli zakončovat nebo podle souboje vracet zpět.“
Jak vám vycházely plány se střídáním?
„Bylo to hodně těžké. Do zápasu jsme vstupovali v rozestavení 3-5-2, hráli jsme ho ve Slavii poprvé. Měli jsme to poskládané tak, že můžeme během zápasu kdykoliv přejít na 4-5-1 s Ondrou Kúdelou na beku a Lukášem Masopustem s Miňo Stochem na křídlech. Tyhle varianty jsme měli připravené, ale jak se pak střídalo, tak to v tu chvíli bylo rozházené. Chtěli jsme dát nahoru Micka s Olayinkou pod ním, abychom tam měli dva čerstvé hráče. Čtvrtého hráče jsme si pak nechávali na penalty, kdyby na ně došlo. Hráči jsou ve stavu, kdy najednou mohou ze vteřiny na vteřinu potřebovat střídat. Chtěli jsme tam dát tři čerstvé hráče a poslední si nechat, Simon a Ibrahim toho měli plné zuby. Nechtěli jsme pak dohrávat v deseti. Mick šel do útoku, bohužel jsme pak dostali gól. První myšlenka byla střídat Alexe Balutu, abychom se udrželi na míči. Pak zase přišel gól Micka. V tu chvíli už bylo jasné, že to bude válka a boj. Chtěli jsme mít Frydrycha nahoře jako hlavičkáře a dalšího soubojového hráče. Byla tam spousta rohů. Už tam byla velká únava, kdy to hráči občas nedotáhnou. Chtěli jsme získávat auty a rohy, získávat standardky.“
Je tento zápas potvrzením vaší roční snahy?
„Doufám, že to ještě přijde. Máme velké cíle, hlavní sen, který chceme dotáhnout. Doufám, že to ještě přijde. Tohle je samozřejmě velký úspěch. Sevilla je šestý klub světa v tabulce týmů. Všichni víme, co tam je za hráče. Viděli jsme jejich zápas s Barcelonou, který sice 2:4 prohráli, ale kdyby Messi, který dal tři góly, nebyl na hřišti, tak vyhráli naprosto zaslouženě 2:0. Je to tým na téhle úrovni. My jsme s nimi dokázali v prvním zápase remizovat a ve druhém utkání vyhrát po prodloužení. Je to velká odměna pro tým. Troufnu si tvrdit, že můžeme být ještě lepší. V Seville jsme uhráli dobrý výsledek, ale neodehráli jsme úplně dobrý zápas. Mohli jsme hrát lépe. V odvetě jsme hráli velice dobře celé utkání. Soupeř má skvělý dotek, museli jsme hodně reagovat na to, abychom zápas s nimi odehráli vyrovnaně. Troufnu si říci, že až na tu pasáž v prvním poločase, kdy nás zle zamkli a nestíhali jsme se přesouvat, se nám to dařilo. Odehráli jsme dobrý dvojzápas a dokázali jsme je vyřadit větším srdcem a touhou. Oni jsou zase techničtější, dokonalejší a nebezpečnější ve vápně. Splnili jsme to, co jsem si před utkáním říkali, že si to nemůžeme užít, ale musíme to strašně odbojovat. To je ta šance, jak se soupeři v jeho dovednostech vyrovnat. Zdaleka to dokonalé nebylo. Má to krásný příběh, gól a postup v nastavení. Ukázali jsme vrchol v mentalitě a bojovnosti. Víme, že ve fotbale se musíme ještě posunout, abychom takový zápas dokázali hrát častěji, ne jednou za čas.“
Nechcete si Arsenal nebo Chelsea nechat na další kolo a raději dostat nějakého schůdnějšího soupeře?
„Myslím si, že v osudí už nejsou lehcí soupeři. Koukal jsem se na utkání Sevilly s Villarrealem, který Villarreal vyhrál 3:0. Naprosto jednoznačně. Týmy jsou všechny skvělé. Mojí černou můrou byl Salzburg, ale ten už dostat nemůžeme. To jsem rád, protože jsme s nimi byli na soustředění. Na ně bychom si museli koupit motorky. Nechci si to s přáním na los rozmyslet, protože nikdy nevíte, kdy tu šanci budete znovu mít. Je to strašně těžké. BATE hrálo s Arsenalem dvakrát za dva nebo tři toky. Anglie je sen pro všechny. V dobrém závidíme klukům, kteří pojedou na nároďák do Wembley. Když sem přijede Chelsea, tak je to prostě Chelsea. Bůh ví, kdy se to bude zase opakovat. Šance na postup proti nim by byla malá. Víme, jak naposledy Slavia dopadla na Arsenalu. Všichni si to zaslouží – fanoušci, hráči a lidé, kteří se o nás v klubu starají, trávníkáři. Přijel by anglický velkoklub. Možná by bylo v osudí i něco schůdnějšího. Frankfurt jsem ale viděl hrát proti Bayernu, to byl taky fofr. Genk je pořád podceňovaný. Zápas nám tam vyšel, oni jsou skvělý tým. Hráli jsme se Zenitem, který asi získá ruský titul, Kodaň získá titul. Viděl jsem Bordeaux hrát proti PSG. Remízový zápas. I dnes jsme si ukázali, že umíme hrát s velkými týmy. Nechci si to rozmyslet, chtěli bychom Chelsea. O poločase a před zápasem jsme se motivovali. Říkali jsme si, že když si na to hráči chtějí sáhnout, tak musí Sevillu vyřadit. Když si chtějí měnit dresy s Hazardem, tak musí Sevillu sprovodit ze světa. Když už jsme se takhle motivovali, tak ji chceme.“
Neobával jste se penaltového rozstřelu?
„Trošku jsme to za stavu 2:2 měli v hlavě. Hodně jsme soupeře znegovali běháním, kluci toho oběhali strašně moc, síly pak chybí. Bylo to vidět na Alexovi Královi, jak tahá nohy. Trochu jsme kalkulovali s tím, že by na penalty mohlo dojít. My jsme nějaké nedali. Máme zase skryté střelce, jako je Michael Ngadeu a další, kteří se k zahrávání penalty pořád nedostali. Měli jsme připravena střídání na penaltového střelce. Pro velký tým je to pak v penaltovém rozstřelu těžké. Ví, o co může přijít. Když hrají velké týmy se slabším, tak většinou kolabují velké týmy, protože tíha okamžiku je pro ně větší. Mysleli jsme na to, na střídačce jsme to hodně řešili. Řešili jsme to s Tomášem Součkem, jestli neposunout jednoho stopera nahoru. Sevilla ale neměla žádnou šanci ze hry, tak jsme to nechali takhle. Pak přišel gól skoro z ničeho.“
Díval jste se na penaltu Tomáše Součka? Byl vybrán mezi čtyři nejlepší hráče kola…
„O Tomášovi jsem toho namluvil tolik, že mi to pak dole vyčítají. Přijdu do kabiny, jdu kolem něj a oni říkají, že jsme táta se synem. Strašně mu to přeji. On tu zůstal. Říkal jsem mu: Ještěže jsi nešel do Fiorentiny. Podívej se, co jsi zažil a možná ještě zažiješ. Všichni víme, že v létě nám zamává a někam odejde. Proti Seville dominoval ve středu pole. Ne vše dělá dokonale, občas přihraje soupeři. To si uvědomuje, ale během zápasu přes něj jde 120 útočných akcí, ostatní jich mají 70-80. Vždy je to procento ztrát nějaké. On má o 40-50 akcí za utkání více. Je logické, že nějaké věci zkazí. Dnes vymazal Banegu ze hřiště, hrál skvěle. Přeji mu to. Snad to dokáže zopakovat ještě v dalším kole. Pro něj skvělé.“
Co říkáte na děkovačku? Jaké to je vzít si mikrofon?
„Mám z toho trochu mrazení. Když jsem tu začínal, tak ke konci jarní části mi jeden pán říkal, ať hlavně nechodím na děkovačku, protože když nějaký trenér šel na děkovačku, tak do třech měsíců skončil. Pak mi říkali, že s mikrofonem budu jediný trenér. To jsem se uklidnil. Bylo to hezké, takové spontánní. Sešli jsem se tam, skvělý pocit. V tu chvíli vidíte, kolik lidí uděláte šťastní. To je to, proč to hrajeme. Samozřejmě jsme šťastní, čeká nás další tým. Ale vidíte lidi, kteří tu jsou do půlnoci a ránou půjdou do práce a jsou tu s vámi. Vždy jsem říkal, že ve fotbale musíme být odvážní a hrajeme pro emoce a pro lidi. Není nic hezčího než rozdávat lidem radost. Když vidíte lidi takhle šťastné, tak je to to nejvíce a největší odměna za práci. Hráči trénují, jak trénují, my sedíme hodiny u videa, je odměna lidi vidět šťastné.“
Díval jste se na penaltu Tomáše Součka?
„Nedíval jsem se. Naštěstí. Byl jsem tam, kde vždycky. Tentokrát jsem udělal já vše dobře. Ani nevím, kam šla.“
Do horního rohu…
„Tak je šikovný. Některé věci fungují. Jsem rád, že jsme si zachovali některé věci. Nechci o tom moc mluvit. Třeba jsme ale mohli zápas s Baníkem odehrát s míči Molten. Je toho dost. Jsme na spoustu věcí pověrčiví. Jsem rád, že to zatím funguje a hráče neznervózňuji. Odběhnu bokem a jsem klidnější. O malý infarkt méně, že nevidím, kam míč letí.“
Je jedním z dlouhodobých cílů Slavie základní skupina Ligy mistrů?
„Ne, to je sen. Naším největším cílem je ligový titul. Tohle všechno je krásné, skvělé a nádherné. Jsou to další body do koeficientu. Všichni víme, jak je těžké se dostat do Ligy mistrů. Nikdy nevíte, jaký bude los. Dlouhodobý cíl je mít šanci se do Ligy mistrů probojovat. Chceme mít tým na úrovni, aby dokázal v kvalifikaci na Ligu mistrů takové dvojzápasy, jako jsme odehráli proti Seville. Víme, jak těžké to je.“
Není větší šance na postup do Ligy mistrů přes Evropskou ligu?
„Tomáš Syrovátka mi dole říkal, že jsme pět zápasů od Ligy mistrů, tak ať se snažíme. Nechci to zakřiknout. Jsem na takové věci strašně pověrčivý. On mi to říkal už když jsme letěli na první zápas do Petrohradu. Když by to vyšlo, tak to prozradím. Pořád se k tomu hodně přibližujeme. Když se ale podíváme na týmy, které tam jsou, tak k tomu všemu, co hráči dokázali, potřebujete také mít sportovní štěstí. Vždy se přikloní k tomu, kdo si o něj řekne. Bavili jsme se o tom. Říkal jsem hráčům, že si to zasloužili. Je to jeden zápas. Kdybychom se Sevillou hráli desetkrát, tak vyhrajeme jednou, možná dvakrát. Fotbalový pánbůh jim za to vše nadělil tenhle zápas. Musíme pro to udělat maximum. Povedlo se to, pak narazíte na jiné kvality a zase se to obrátí proti vám. Uvidíme, co bude dál. Musíme hlavně v neděli porazit Příbram, to je nejdůležitější. Všichni jsme v euforii, ale za nějaký 48 hodin hrajeme v Příbrami. Čeká nás soupeř, který odpočíval. Už jsem to jednou zažil, že hrajete 120 minut a za tři dny hrajete znovu, prohrál jsem ho 1:3. Byl tam neskutečný rozdíl. Těším se na losale na druhou stranu mě už straší v neděli Příbram. Budeme řešit, jak sestavu poskládat.“
Jak velký úspěch je postup do čtvrtfinále?
„Začnu od jiného konce. V sytému evropských pohárů, který se chystá, bude pro české kluby hodně těžké se dostat do závěrečných kol. Když si porovnám nás a sedm týmů v tom, jak se tam dělá fotbal... Byli jsme teď v Seville. Co je to za fabriku na fotbal, to je neskutečné a neuvěřitelné. Skvělé tréninkové centrum mládeže… Jak tam fotbal pokročil za osm let… V Genku mají osm tréninkových hřišť pro mládež. Podmínky úplně neskutečné. Je strašně těžké se dostat do takové fáze. Museli jsme postoupit přes skupinu s Bordeaux, Kodaní a Zenitem. Zenit už také vypadl, pak musíte projít přes Genk, který bude belgický mistr. Musíte pak jít přes Sevillu, která je pětinásobný vítěz poháru. Bude to jen těžší a těžší. Nůžky mezi českým fotbalem a evropským fotbalem se na klubové úrovni pořád rozevírají. To jsou neskutečné úspěchy. Musí se vám vše sejít tak, jak se to kdysi sešlo Spartě, když došla do čtvrtfinále. Kdyby neměli v zápase v Villarrealem tolik vykartovnaých a zraněných, tak by mohli dojít ještě dále. Možná na Villarreal narazíme my. Je to výjimečné a obdivuhodné. Podívejte se, kdo se tam nedostal. Třeba Sevilla s rozpočtem přes šest miliard. Dostat se tam je hrozně těžké, bude to ještě těžší a těžší. Když se podíváte na podmínky klubů. Byli jsme se Sazlburgem na soustředění a vidíte, jaké mají zázemí a jaké hráče si mohou dovolit přivést, jejich skauting. My o tom u nás hodně mluvíme, ale málo pro to děláme. Klobouk dolů nad tím, co Slavia za dva roky udělala. Neskutečně se rozvinula. I proto můžeme my hrát na téhle úrovni. Musíme všichni dělat maximum pro to, aby další generace hráčů mohly vyrůstat a měly na čem. Tím, jak jezdíte po Evropě, mluvíte s kluby, vidíte tréninková centra, tak vidíte, že Slavia je špičkový klub, ale kolik toho ještě musíme vybojovat a kolik cesty je před námi, abychom se ostatním týmům ještě přiblížili.“
