Hlavu vzhůru
9. 8. 2001, Redakce
První poločas nebyl z naší strany nic moc, ze začátku jsme sice byli mírně aktivnější, ale taky nervózní a bez jistoty. Po dvacetiminutovém oťukávání jsme dostali smolný gól, Ríša Dostálek mohl vyrovnat, ale jeho krásnou přízemní střelu brankář hostí zlikvidoval. V závěru půle nás Řekové zle zmáčkli a hráči se probrali, až když po přestávce inkasovali podruhé.
Konečně pak začali jezdit nahoru dolů a dostali soupeře pod tlak. Výsledkem bylo několik šancí a gól Kuky. Místo vyrovnání však přišla pohroma v podobě vyloučení Radka Černého. A protože už jsme nemohli střídat, musel do kisny někdo z pole. Radek si vybral Dostálka a udělal dobře. Náš záložník-srdcař projevil pevné nervy a za mohutného povzbuzování celého Strahova donutil Banise minout branku.
Škoda přeškoda, že jsme nevyužitou příležitost Panathinaikosu nepotrestali. Jestli chceme postoupit, budeme muset v Aténách dát dva góly. Druhý poločas ukázal, že to není nereálné. Když odehrajeme se stejným nasazením celých devadesát minut odvety, tak není nic ztraceno.
Postupujícího ještě neznáme, ale už teď je jasné, že máme skvělé fanoušky. Na středeční galavečer se sjeli z celé republiky, téměř vyprodali stadión a hnali naše chlapce stále vpřed, prohra neprohra. Každou útočnou akci i každý povedený obranný zákrok mužstva ocenili potleskem. Kdykoliv se Richard po 86. dotkl míče, diváci vydechli nadšením. Neopustili svůj tým, i když si asi výsledek představovali trochu jinak.
Pojem ‘slávista’ prostě není prázdný, je to věrnost, styl, tradice, vzpomínka. Sešívaný dres není jen textílie, je to nedílná část fanouška, třeba jako ruka.