Zemřel velký slávista Vladimír Čech
22. 3. 2013, Redakce
PRAHA – V pátek 22. března zemřel ve věku 61 let herec a moderátor Vladimír Čech. Všechny slávisty tato smutná zpráva zasáhla dvojnásob, Vladimír Čech byl celoživotním příznivcem červenobílých barev.
Vladimír Čech pocházel ze slávistické rodiny. Jeho dědeček hrál za červenobílé házenou, slávistou byl jeho otec a slávisty jsou i jeho synové. Herec, moderátor a dabér s nezaměnitelným hlasem byl také dlouholetým členem Odboru přátel Slavie.V posledních letech se Vladimír Čech angažoval i v sdružení Sešívaní drží spolu nebo v sdružení Desítka pro domácí, které kandidovalo v komunálních volbách na Praze 10. Jeho hlasem promlouvaly i krátké filmy, které měli fanoušci možnost vidět během oslav 120 let Slavie v Národním divadle.
Čest jeho památce!
„Pojďte dneska všichni na fotbal, jdeme fandit Spartě,“ řekl jednou po tréninku jeden z Čechových spoluhráčů. Čech ovšem opáčil, že nepůjde, protože se mu to nějak nehodí.
„Počkej, všichni sparťani tam musejí jít!“ zdůraznil týmový kolega. „Věděl jsem, že se řítím do maléru, a přesto jsem na celou šatnu oznámil: ´Ale já nejsem sparťan!´ Všichni ztichli, všichni se na mě otočili a on se zeptal: ´Komu teda fandíš?´ Věděl jsem, že se láme chleba, ale nemohl jsem jinak. Řekl jsem nahlas: ´Já fandím Slavii!´,“ vzpomíná Vladimír Čech.
„Byla to tehdy situace, kdy by člověk měl svůj vztah k milovanému klubu přiznat. Kdy je to naprosto zásadní věc. A ani na okamžik jsem neuvažoval o tom, že by to bylo jinak,“ dodává Čech.
Aleš Pivoda ve své knize Červenobílá bojová síla neopomněl velkého slávistu zmínit:
Herec a moderátor Vladimír Čech je tělem i duší slávista. Jak říká, jsou životní situace, kdy se ke své „sešívané víře“ člověk prostě musí přihlásit, i když tím hodně riskuje. Sám v mládí hrál basketbal za Spartu, ale když došlo na pověstné lámání chleba, přiznal přímo ve sparťanské šatně barvu. Červenou a bílou - slávistickou!„Pojďte dneska všichni na fotbal, jdeme fandit Spartě,“ řekl jednou po tréninku jeden z Čechových spoluhráčů. Čech ovšem opáčil, že nepůjde, protože se mu to nějak nehodí.
„Počkej, všichni sparťani tam musejí jít!“ zdůraznil týmový kolega. „Věděl jsem, že se řítím do maléru, a přesto jsem na celou šatnu oznámil: ´Ale já nejsem sparťan!´ Všichni ztichli, všichni se na mě otočili a on se zeptal: ´Komu teda fandíš?´ Věděl jsem, že se láme chleba, ale nemohl jsem jinak. Řekl jsem nahlas: ´Já fandím Slavii!´,“ vzpomíná Vladimír Čech.
„Byla to tehdy situace, kdy by člověk měl svůj vztah k milovanému klubu přiznat. Kdy je to naprosto zásadní věc. A ani na okamžik jsem neuvažoval o tom, že by to bylo jinak,“ dodává Čech.
