Vedoucí týmu: Slavia není žádný provinční klub!
PRAHA – Přes dvacet let rozdával Standa Vlček rozhovory jako hráč. Necelý týden poté, co ukončil profesionální kariéru, přišel rozhovor z jiné pozice – z pozice vedoucího A mužstva. „Nic lepšího mě teď potkat nemohlo,“ pochvaluje si Standa Vlček.
Vaše role ve Slavii se změnila, ale v kabině pořád zůstáváte. Co bude váš první úkol?
„Teď bych dělal nerad nějaké soudy, je to pořád čerstvé. Je to teprve chvilka, co jsem z kabiny jako hráč odešel. Navíc s klukama ještě trénuji. Řeknu to tak, jak to cítím. Slavia slaví 120. výročí od svého založení, to je neuvěřitelná historie a tradice. A pokud si to někteří kluci a vůbec všichni dole v kabině neuvědomují, že mají vůbec čest působit ve Slavii, tak se ze současných nezdarů nikdy nevyhrabeme. A to není Slavie jen jako klub, to jsou fanoušci v Praze, po celé republice, neuvěřitelná zodpovědnost. Je to o hlavě, každý se musí soustředit na svou práci. Přístup u některých musí být úplně jiný.“
Jména nám neříkejte, ale asi víte, o koho jde, že?
„Myslím si, že vím, o kom mluvím. V kabině jsem byl dlouhou dobu, udělal jsem si o ní obrázek. Myšlení některých kluků se musí změnit.“
Začnete tedy nějakým proslovem?
„Až se situace uklidní, tak si o tom promluvíme s trenérem. Já si myslím, že i on bude chtít vědět, jak jsem to viděl z pozice hráče. Přeci jen mám postřehy asi trochu odlišné než trenér. Bude dlouhá přestávka, ale abychom se hnuli někam jinam, tak toto se musí odbourat. Není přeci možné, abychom s týmy z první pětky v tabulce udělali více bodů než proti týmům, které bojují o záchranu. To není o kvalitě, to je pouze o tom, abychom se na zápas pořádně připravili a soustředili. A zároveň si uvědomili, že Slavia není žádný provinční klub a nároky jsou tu úplně jiné a pokud to tak někdo nevidí, tak nemá ve Slavii co dělat.“
Stačí změnit přístup, nebo jsou potřeba i změny v kádru?
„To je druhá věc. Já teď ale vidím pouze ten přístup. Vezměte si, že jsme schopni porazit Spartu, remizovat v Jablonci, sehrát dobré zápasy s Olomoucí nebo Plzní. Nevidím jediný důvod, proč bychom neměli sehrát vítězný zápas v Českých Budějovicích, v Hradci Králové a doma s Ostravou. To nebylo o kvalitě kádru, ale o tom, jak jsme k tomu všichni přistoupili.“
Téměř jste nestačil sundat dres a už nosíte funkcionářské sako. Jak to přijme kabina?
„Určitě to nebude jednoduché. Ale věřím, že mám v kabině takovou pozici, že jsem si nikdy na nic nehrál. Doufám, že to bude moje výhoda, že mě kluci znají a že já znám je. Pokud se chceme někam hnout, tak si musíme určité věci vyříkat. Máme dva měsíce na to, abychom se z určité letargie probudili.“
Kde nastal podle vás během podzimu zlom?
„První věc byla to, že jsme neuřídili euforii po derby. Tam jsme to nezvládli. Byla to chyba i nás starších hráčů, že jsme i my té euforii propadli. Byli jsme asi tři body od prvního místa, skoro jsme se bavili o pohárech a najednou během pěti zápasů mluvíme zase o záchraně. To mě mrzí, že jsme to jako ti zkušení nezvládli ohlídat. Na druhou stranu je pravda, že přeci na každý zápas se musí každý hráč připravit tak, jak nejlépe umí.“
Už se podílíte na zimní přípravě? Čeká vás spoustu telefonátů, zařizování a dalších věcí…
„Moje obrovská výhoda je to, že pan Držmíšek mi bude pomáhat. Já začínám nový život. Chtěl jsem na sto procent vědět, že si Míra Držmíšek přál a chtěl, abych tuto práci dělal. Abych ji nedělal jen proto, že jsem hrál ve Slavii. On za mnou bude stát, pomáhat mi. Mluvil jsem i s Radimem Kučerou, který v Olomouci začíná v podobné roli. Co se týká zimní přípravy, tu celou naplánoval právě Míra Držmíšek, takže se do toho budu dostávat za pochodu. Teď si spolu před Vánocemi sedneme a začne mi to pomalu ukazovat.“
Při zápasech tedy budete na střídačce?
„Přesně tak. Tam bych měl převzít právě jeho roli. Dále bych měl objednávat hotely, autobusy a podobně…“
Co na to říkali doma? Nebudete mít naopak mnohem méně času a více zařizování?
(smích) „No, možné to je. Ale vysvětlil jsem ji to, trochu tuší, o co půjde (smích). Já si toho nesmírně vážím, že můžu nadále působit ve Slavii. Vždyť kolika lidem se poštěstilo, že po konci kariéry můžou zůstat nejen v klubu, ale hlavně i šatně. Dostal jsem na výběr ze dvou možností, takže si myslím, že mě teď nic lepšího potkat nemohlo. Na generálního manažera jsem si ještě netroufl (smích).“
