Pohled do slávistického archivu na zajímavá březnová jubilea
Podívejte se s námi do archivu na slávistická březnová jubilea, některá z nich bohužel připomínají smutné události.
Před 95 lety se narodil Ota Nožíř...
Dne 12. března 1917 se narodil Ota Nožíř. Byl jedinou posilou Slavie pro ligový ročník 1936/37. Především díky jeho přihrávkám si prý prodloužil ligový život kanonýr Franci Svoboda (16 gólů) a Slavia sesadila z ligového trůnu Spartu. V tomto ročníku dávali naše góly vyhlášení nahrávači: Vlasta Kopecký 26 a Sobotka 18. Ale Nožířův vrchol teprve přišel. Ve Středoevropském poháru 1938. Slavia s duem střelců Pepi Bican a Vojta Bradáč a znamenitými nahrávači Kopeckým, Vytlačilem a Nožířem excelovala a trofej vyhrála. Bican prohlásil Nožíře za nejlepšího nahrávače, se kterým si kdy zahrál. „Špekula“ byl skutečnou osou týmu. Po dlouhá příští léta z Moravy na Slavii mezi přátele zajížděl. Byl členem Odboru přátel a „na stará kolena“ dosahoval velmi dobrých výsledků mezi tenisovými veterány...
Před 90 lety stála Slavia u kolébky Československé asociace fotbalové a poprvé vyslovuje termín liga...
Dne 26. března 1922 byl proveden zápis o registraci nové organizace: Československé asociace fotbalové, která nově sdružovala dosavadní národní svazy do jediné střešní organizace. Svazy a podsvazy byly tyto: československý, německý, maďarský, polský a židovský. Asociace se stala nositelem úkolů reprezentace země, jmenovala asociačního kapitána (ten prováděl reprezentační nominace v pozici dnešního tenisového nehrajícího kapitána). Národní svazy organizovaly dále soutěže ve svých župách a organizovaly soutěže o mistra republiky. Asociace v blízké době zřídila amatérskou komisi, připravovala v návaznosti na platné zákony i profesionalizaci fotbalu, zákonné vedení evidence a účetnictví i další povinnosti „pořadatelské“. Zástupci fotbalové Slavie na její půdě vyslovují poprvé termín liga. Uznávají sice potřebnost zahraničních zájezdů pro klubové pokladny, ale ústy J. W. Maddena vyslovují názor, že je zde nedostatek hodnotných domácích soutěží a potřeba „národní fotbalové ligy“ – alespoň jedné, tedy nejvyšší. Zároveň Slavia doporučuje zpracování pravidelného kalendáře, kde by byly definovány termíny pro povinné soutěže domácí, klubové zájezdy i termíny pro reprezentační zápasy. Zajímavost? Vánoční svátky a první dny Nového roku SK Slavia požadovala zakotvit jako „zájezdy do jižních krajin“. Jen na okraj, řadu let to tak fungovalo...
Před 80 lety Slavia otevírá nový stadion Bohemians
Poslední březnový víkend byl v roce 1932 velikonoční. A „na pondělí velikonoční“ byl slavnostně otevřen nový stadion AFK Bohemians ve Vršovicích u Botiče. Dnes se mu říká „Ďolíček“, ale tehdy bylo hřiště s tímto označením jinde. Stadionu se říkalo „Dannerák“, protože se právě předseda klubu doktor Zdeněk Danner (jinak významný finančník) podílel největší měrou na zafinancování pozemků i stavby samotné. Zahajovacím zápasem byl duel Bohemians – Slavia. Společný snímek obou jedenáctek a činovníků obou klubů z toho slavnostního odpoledne je hojně rozšířený a byl už nesčetněkrát použit v historických publikacích obou klubů. A jen pro pořádek – vyhráli jsme 4:1 a náš fotbalový boss (dnes by se řeklo sportovní ředitel) ing. Jaroslav Cháňa (brankář prvního mužstva před Pláničkou) věnoval z rozpočtu Slavie šek na tisíc korun československých ve prospěch mládežnického fotbalu zelenobílých...
Před 70 lety skončilo ligové derby Sparta – Slavia 1:8...
Sparta hraje o záchranu a Slavia vede ligu. Je 15. březen 1942 a trávník na Spartě připomíná vesnickou podmáčenou louku. Slávistická obec nabízí odložení zápasu na lepší časy, ale Sparta si myslí, že slávisté mají obavy. Na tomhle trávníku svou techniku neuplatní. Trenér Seifert se „zaťal“ a po debatě s naším kapitánem Pepi Bicanem tedy sdělil: „Dobře, hrajeme!“ Správce Sparty nedal domácím ani bílé trenýrky, tolik se mu terén nelíbil. Slavia měla potíže se sestavou. Na levém křídle musel hrát Habásko z rezervy a fanoušci se při ohlášení sestav smáli, že jde o nějakého povedeného filmového dubléra z filmu „Muži v ofsajdu“. Jak to dopadlo? Vyhráli jsme drtivě 8:1! Spartě zapůjčený Vojta Bradáč připravil pro Zmatlíka jediný gól domácích, ale bylo to žalostně málo… Josef Bican sám dal čtyři góly! Legendárně se zapsal mezi střelce i Habásko (nikdy už si ligu nezahrál a ani v rezervě neměl stálé místo, s Bicanem ale hrál velmi dobře nohejbal na Žlutých lázních). Legendární Pepi – většinou na připomínku Otíka Hemelů - pak dával „k dobru“ mezi přáteli tento moment: “Skákavý balón od Holmana šel přes celé malé vápno a po teči dvou sparťanských beků u zadní tyče začal poskakovat před Habáskem. Nevěděl, co s ním. Zařvali jsme na něho s Vlastou Kopeckým: Dej ho tam třeba pinďourem, hlavně dělej! A tak se Habásko zapsal do análů. Byl to fajn kluk a moc let se právě touhle historkou chlubil...“
Před 65 lety zemřel Vojta Bradáč...
Bylo mu pouhých 34 let, spolu s Bicanem tvořil ještě nedávno hlavní útočnou sílu Slavie při výhře ve Středoevropském poháru, teď byl hrajícím trenérem v Duchcově a jeho mladší bratr Tonda ve Slavii pořád ještě hrál. Byl to bourák, tank, oblíbenec bariér (tradiční dítě Žižkova, ovšem u funkcionářů obliby nepožíval pro svou životosprávu a způsob vyjadřování). Ta otištěná zpráva ze dne 30. března 1947 zněla neuvěřitelně pro všechny: Vojta Bradáč je mrtev. Zemřel na selhání srdce. K nám do Slavie přišel 1. dubna 1932 jako stálý střelec Viktorie Žižkov, po nějakém čase (po neshodách s funkcionáři) byl zapůjčen na hostování do Francie a v dresu FC Sochaux byl autorem vítězného gólu ve finále poháru. Vrátil se a stanul na spojce vedle čerstvě získaného Bicana, dál sporadicky reprezentoval. Vyhrál s námi Středoevropský pohár 1938. Odehrál všechno. Na jaře 1942 byl zapůjčen Spartě, aby jí pomohl k záchraně v lize – stal se jejím nejlepším střelcem. Ještě 1944 hrál o záchranu v lize v dresu SK Nusle (znovu na hostování, přibýval mu věk i kila). Byl v našem dresu nejlepším střelcem ligového ročníku 1935/36 s 26 góly, má odznak číslo 16 Klubu ligových kanonýrů...
Před 40 lety se narodil Karel Poborský...
Dne 30. března 1972 se narodil Karel Poborský. Neodmyslitelně patřil do kádru, který na jaře 1996 získal pro Slavii po dlouhých 49 letech ligový titul a v nadplánu ještě semifinále Poháru UEFA. V koncovce sezóny patřil k oporám reprezentace naší republiky na evropském šampionátu v Anglii. Prohráli jsme až ve finále a jeho „oblouček“ do sítě Portugalců byl pro celý kontinent doslova lahůdkou. Nebylo divu, že přišla nejvyšší nabídka v dějinách fotbalové Slavie. Manchester United! Závratná suma a přechod do nejlepšího klubu světa těch let (v přáteláčku na Old Trafford jsme remizovali 2:2). Karel Poborský každé dva roky měnil dres: 1996 až 1998 Manchester United (ligový mistr), 1998 až 2000 Benfica Lisabon (ligový mistr), 2000 až 2002 Lazio Řím (Nedvěd ho získal do řad ligového mistra), pak se náhle vrátil a dopomohl Spartě k titulu. Vrátil se na jih Čech a v Českých Budějovicích působí dodnes. Ve své kariéře stačil startovat na třech po sobě jdoucích mistrovstvích světa (1996, 2000 a 2004)...
Před 35 lety rozhodl derby slavně „Segi“...
Robert Segmüller měl pověst zakončovatele a střelce, ale žádné derby se Spartou vlastně v našem dresu nerozhodl. Až v březnu 1977 na Spartě. Trenér Jareš překvapil už před zápasem. Sestavou. Nechal sedět na lavičce prvního brankáře Stárka, ale Zlámal nebyl o nic horší… A musel nechat sedět i pravidelného levého obránce Cipra pro tři žluté karty, a nechal to hrát Dušana Herdu – poprvé v životě. Nechal sedět i do té chvíle nejlepšího klubového střelce Petra Herdu, aby postavil nováčka získaného z Příbrami a odchovance Sparty, totiž Karla Nachtmana. Dlouho to nevypadalo dobře. O poločase vedla domácí Sparta 1:0. Po přestávce se ale v nejlepším světle představil právě populární „Segi“. Dvěma góly „otočil“ skóre na 2:1 pro nás. Ten vítězný gól byl slavně zvěčněn na snímku fotoreportéra Večerní Prahy Stanislava Tereby. Na rohový kop Hotového naskočil právě Segi a hlavičkou těsně před rukama brankáře Poštulky a kopačkou obránce (brouska = „táty“) Kotka poslal míč do sítě. V kabině se nesla ironie. V tom zápase totiž „Segi“ nahradil v roli kapitána právě distancovaného Cipra a tak spoluhráči „předhazovali“ trenérovi, ať mu pásku nechá, že nám to zase vyhraje. Pro pamětníky ještě tehdejší sestava: Zlámal – Pauřík, Biroš, Frydrych, Dušan Herda – Rudolf Svoboda, Nachtman, Lubas – František Veselý, Segmüller, Hotový. Pět minut před koncem střídal Petr Herda Františka Veselého. O čtyři dni později byli za přítomnost tehdejšího ministra školství Milana Vondrušky (také příznivce Slavie) promováni za doktory práv naši dva (již zmínění) ligoví hráči : František Cipro a Pavel Biroš...
Před 20 lety se stali Pavel Řehák s Františkem Myslivečkem japonskými profíky...
Japonsko se stalo další členskou zemí FIFA, která založila profesionální fotbalovou ligu. Profesionální licenci pro její hráče obdrželi i dva nedávní hráči Slavie Pavel Řehák s Františkem Myslivečkem. Řehák se stal dokonce kapitánem klubu JEF United Furukawa. Spoluhráčem tu byl i německý internacionál Pierre Littbarski (mistr světa 1990) a manažerem velký borec japonské reprezentace Yasuhiko Okudera, který se v německé bundeslize v dresech Herthy Berlín, FC Köln a Werderu Brémy s úspěchem celé desetiletí pohyboval...
Historické ohlédnutí připravil: Vladimír Zápotocký.
