Jan Lála | SK Slavia Praha
Více

Jan Lála

Jan Lála

10. září 1938

Kluby: Meteor Žižkov, Dukla Karlín, Slavia (Dynamo) Praha (56-57, 59-69 ), Dukla Pardubice, Lausanne Sports , Spartak Ústí nad Labem
Reprezentace: 37 utkání, 1 branka

Charakteristika hráče: Technický, rychlý, v soubojích nebojácný pravý obránce. Nebál se s míčem podnikat výpady po křídle, unikal, centroval, střílel. Soupeřům odnímal míče jednoduše a čistě. Obránce dnešního moderního střihu.

Biografie

Jan Lála přišel do Slavie jako mladík z Čechie Karlín a prošel trenérským vedením známých slávistických jmen V. Luky a E. Seiferta. Pod vedením druhého jmenovaného už válel na místě záložníka či obránce juniorky. Do áčka jej povolal v létě 1956 Josef Bican.

Ihned se dostal do základní sestavy. Nejprve univerzálně zastupoval na potřebných místech. Při ligové premiéře proti Hradci Králové například uhlídal na levé straně nebezpečného Pičmana. Na podzim se zúčastnil výpravy slávistů do Jižní Afriky. Spoluhráči nebyli nikdo jiní než Pepi Bican - hrající trenér, Ota Hemele, Ladislav Hlaváček, Jiří Pešek, Stanislav Kocourek či Alois Jonák. V jižní Africe se tehdy z Lály stal místo záložníka obránce. Vzpomínáte na tu historku, kterak v jednom utkání nemohla sešívaná defenzíva uhlídat soupeřova útočníka Montgomeryho? Inu, po poločase jej dostal na starosti mladíček Lála, takže Montgomery měl po útočných choutkách. A Slavia našla sobě pravého obránce na dalších třináct let.

Brzy zavolala armáda a její povinnosti. Jan Lála se přesunul do fotbalového týmu Dukly Pardubic. Hrál s ní první ligu, ovšem na samotném konci tamního „angažmá“ se přimotal k údajně prodanému zápasu zachraňující se Spartě. Trest měl být vysoký - dva roky bez fotbalu. Po roce došlo alespoň k jeho dalšímu odpuštění. Lála se opět objevil v dresu Slavie, resp. Dynama. Roky to nebyly nejsnadnější. Slavia balancovala na hraně sestupu do druhé ligy, a dvakrát do ní také spadla - po sezóně 60/61 a 62/63.

Odolávat vábení tehdy slavné Dukly zajisté nebylo snadné. A že tlaky nebyly jen z prostředí fotbalového, ale i politického. Navíc - byl tu propastný rozdíl mezí šancí reprezentovat jako hráč elitního českého klubu Dukly Praha a druholigové Slavie. Lanařit vynikajícího obránce se pokoušela i Sparta. Bezúspěšně. Ofenzivně laděný obránce Dynama - Slavie se nenechal zviklat. Zůstal ve Slavii po celý druholigový čas. Bez odezvy nechával všechny nabídky k přestupu a dál nastupoval k fotbalovým utkáním v sešívaném dresu. Mimo jiné po boku velkého kamaráda nejen na fotbalovém pažitu Karla Nepomuckého, další slavné postavy Slavie té doby.

Byl oporou, byl hvězdou. Svými tahy na branku zaplňoval hřiště, což značilo vrchol jeho formy a sil. Takže ani reprezentační ambice nezůstaly nenaplněny. V dubnu 1962 se probojoval do základní sestavy A-mužstva a jel s ním na MS do Chile. Hrál v obranné čtveřici vpravo vedle ostřílených borců Pluskala, Popluhára, Nováka. Čtyřiadvacetiletý mladík byl oporou ve všech zápasech, jen ve finále nemohl nastoupit kvůli zranění. Uhlídal např. slavného „kličkaře“ Genta v zápase se Španělskem. Jeho výjimečného potenciálu útočně obranného pojetí využívala naše reprezentace ve 37 utkáních, až do roku 1967.

Odlehčeme naše vzpomínání a připomeňme si jednu z fotbalových historek na mistrovství světa 1962 v Chile kolem trenéra Rudolfa Vytlačila a konečně naší hráčské legendy - Jana Lály:
Říká se, že v předvečer prvního zápasu na Mistrovství světa 1962 v Chile nemohl Jan Lála usnout, protože na druhý den měl svádět boje s Franciskem Gentem, ofenzivní hvězdou Španělska. Ten byl ve vrcholné formě, jeho umění kliček, úniků a střel budilo respekt celé Evropy. Spoluhráči Lálovi s úsměvem radili, ať si na něho radši vezme laso, aby jej udržel… Obavy byly na místě a Lála se s nimi svěřil trenéru Vytlačilovi.
Ten jen mávl rukou a pravil: „Co pořád máš, Honzo? Gento... Kdo to vůbec je? Hraj zítra co umíš, a uděláš z něho trhací kalendář!“
A tak se druhý den také stalo. Naše obrana byla neprostupná, Lála Genta nepustil vůbec k míči. Československá reprezentace zvítězila 1:0 a Jan Lála byl ten den jejím nejslavnějším hráčem. A Gento po zápase na otázku, jak se mu hrálo, odpověděl: „To se jděte zeptat pana Lály...“

Potvrzením jeho kvalit a odměnou za jeho vynikající výkony mu byla nominace do utkání mužstva Evropy proti Jugoslávii v roce 1964, kde si zahrál v mužstvu mj. s Jašinem, Schnelligerem či Masopustem.

Když i Lálova víra v sešívané barvy tou dobou jaksi klesala a rozmýšlel nad přestupem z Edenu, bylo zle nedobře. S celou Slavií – Dynamem potácející se v hlubinách druhé ligy. Nově vzniklý Odbor přátel však situaci zachraňoval a zachránil. Jana Lálu pro Slavii uchoval, tým posílil a navrátil jméno Dynama zpět k původnímu a správnému jménu - Slavii. Píše se historická doba renesance klubu.

Po slavném návratu do první ligy na jaře 1965 se obrozený a zachráněný tým pral až do posledního kola ročníku 65-66 o titul mistra. Obranné trio Lála – Hildebrandt - Smolík si mohlo připsat ocenění za třetí nejlepší defenzívu v lize. Prohraný zápas s Interem Bratislava v posledním kole patří mezi smolné okamžiky Lálovy kariéry. Ale nejen jeho. Ztrátu titulu v posledních minutách utkání – ligy nelze označit jinak než za zlomyslnost červenobílého osudu. Vždyť ten titul byl tak blízko...

Slavii zůstal věrný až do jedenatřiceti let. Snad mu bylo alespoň částečnou odměnou angažmá v Lausanne Sports, v duchu tehdejších pravidel na sklonku kariéry. Ani tam nevystoupal Jan Lála se svým týmem na úplný vrchol. Opět zůstal těsně pod trůnem. Lausanne v letech 70 - 71 dvakrát nešťastně přišlo o titul.

Největší úspěchy Jana Lály: účastník MS 1962 v Chile (2. místo), člen mužstva Evropy 1964 v zápase proti Jugoslávii. 3. místo v prvním ročníku ankety Fotbalista roku, druhý nejlepší československý fotbalista roku 1967. Za první mužstvo Slavie odehrál celkem 402 utkání (143 prvoligových), vstřelil celkem 21 branek (1 v první lize). Je držitelem Plakety J. Maddena.