Jiří Trenkwitz oslavil na soustředění šedesátiny
Ve středu odpoledne nový kapitán Slavie Karol Kisel a jeho zástupce Martin Vaniak popřáli za všechny fotbalisty slávistickému masérovi a fyzioterapeutovi Jiřímu Trenkwitzovi k jeho šedesátinám. Populární masér je ve Slavii od roku 1963, u fotbalového týmu je sedmnáct let.
Kolik let z těch šedesáti let jste strávil ve Slavii?
„Když vezmeme celou Slavii, tak jsem v ní od roku 1963. Dělal jsem atletiku, takže jsem patřil do atletického oddílu. U fotbalu jsem sedmnáct let. Během nich jsem byl u všech zápasů včetně přáteláků. Chyběl jsem jenom na dvou utkáních, kdy jsem byl na operaci. Statistici by asi spočítali i přesný počet. Já bych se asi nedopočítal, je to pěkná řádka.“
Není vám to přece jenom trochu líto, že šedesátiny trávíte na Kanárských ostrovech se Slavií a ne doma s vaší rodinou?
„Takový je fotbalový život. Bylo by příjemnější být doma s rodinou, ale tady je to moje práce, Slavii mám rád odmalička. Tatínek, strejda, máma, všichni jsme slávisti, takže to ti to pochopí. Na oslavu najdeme čas, až se vrátíme domů a bude vhodná příležitost se sejít.“
Dneska vám také popřáli fotbalisté, mluvili za ně Karol Kisel a Martin Vaniak, co vám přesně popřáli?
„Potěšilo mě to, že na mě nezapomněli, že ocenili to, že s nimi trávím už dlouhé roky.“
Při poděkování za gratulaci jste měl jediné přání, svěříte ho i našim fanouškům?
„Já bych si přál, abychom my slávisti neměli nervy až do konce soutěže a zvedli jsme se, pokud možná v tabulce co nejvýš a co nejdříve.“
Vy jste tu už sedmnáct let, pamatujete takhle složitou situaci po podzimní části?
„Takovou ne. Jednou jsme byli po pěti nebo sedmi kolech na konci tabulky, ale v závěru jsme hráli ještě o Ligu mistrů. Tehdy se to ale obrátilo k lepšímu ještě během podzimu.“
Vy jste zažil Slavii už ve starém Edenu, na co nejraději vzpomínáte?
„Byla tam taková domácká atmosféra. Lidí fotbal prožívali asi víc. Teď máme nový, krásný stadion, ale návštěvy jsou nízké. Přál jsem si, aby vydržely vysoké návštěvy, které byly v prvním roce a půl po otevření stadionu, ale asi tam chodili lidé spíš ze zvědavosti než kvůli pravému slávistickému srdíčku. Z toho jsem zklamaný. Na druhou stranu se jim nedivím, když se slávisté dovídají všechny ty zprávy z médií a to i třeba ty kolem stadionu. Jsou rozladění a naštvaní, mají k tomu důvod. Doufejme, že je teď přilákají výkony našich mladých kluků, kteří dostanou šanci ve slávistickém dresu a půjdeme nahoru. Je mi ale jasné, že to bude chtít čas a trpělivost.“
Když jsme vás našli na fotografiích ze starého Edenu, zjistili jsme, že nestárnete, jak se udržujete v takové kondici?
„Pokud mi to zdraví dovolilo, tak jsem hodně akcí absolvoval i s klukama během tréninku, třeba v posilovně. Teď už to kvůli zdraví moc nejde. Na mé postavě je už vidět, že mi nepřibyly jenom roky, ale i kila. Rád bych se toho zbavil, těch kil. Léta už neuberu.“
Jak jste prožil dnešní šedesátiny, byl to v něčem výjimečný den?
„Byl pracovní, probudil jsem se brzo ráno, odpověděl jsem na pár blahopřejných smsek, po snídani jsme už balili věci na zápas a jeli jsme do Las Palmas.“
Nemrzí vás, že Slavia právě v den vašich narozenin nevyhrála?
„Mrzí, ale snad si ten dárek kluci schovali na Brno. V Las Palmas se to všechno ještě zkoušelo, po přestávce už nám nefungovala souhra, soupeř přitvrdil a rozhodčí jim to toleroval. Zápas asi účel splnil, v přípravě výsledek není ještě tak důležitý. To hlavní přijde s Brnem. Když kluci získají tři body, bude to pro mě ten nejlepší dárek.“
