Jan Mikula dává přednost útočení před obranou
Devatenáctiletého Jana Mikuly si naši fanoušci poprvé výrazně všimli na halovém turnaji v O2 Areně. Na diskusních fórech ho chválili za bojovnost, se kterou se rval o každý míč. „Když ztratíte míč, musíte ho přece chtít získat hned zpátky,“ říká ke své zarputilosti. Svůj první rozhovor poskytl webu slavia.cz na soustředění na Kanárských ostrovech.
Můžeme začít od vašich fotbalových začátků? Kdo vás k fotbalu přivedl?
„K fotbalu mě přivedl táta. Ve čtyřech letech mě vzal na první trénink v Ledči. Už jsem u něj zůstal, i když jsem zkoušel i jiné sporty jako tenis nebo házenou, ale ty spíš jen tak okrajově. Máme fotbal v rodině, táta hrál krajský přebor, fotbal hraje i brácha. Na zápasy mě jezdí povzbuzovat celá rodina.“
Jak jste se dostal do Slavie?
„Na jednom halovém turnaji v Třebíči jsem se stal nejlepším střelcem. Na turnaji byli lidé ze Slavie, pak se na mě přijeli podívat na zápas, po kterém mi nabídli hrát ve Slavii. Přestěhoval jsem se do Prahy na internát. Bylo mi tehdy asi čtrnáct let. Začínal jsem pod vedením pana trenéra Jíry v dorostu.“
V té době jste hrál ještě jako obránce a přitom jste byl na turnaji nejlepším střelcem...
„To máte pravdu, že jsem ten turnaj odehrál v obraně. Tak nějak to vyšlo a byl jsemi jako obránce nejlepší střelec. V hale se přece jenom dostanete ke střelbě víc než na velkém hřišti.“
To se hned nabízí otázka, jak to s vámi je, jste rozený obránce nebo útočník?
„Já jsem v Ledči začínal jako útočník, odtud jsem přešel do Jihlavy, kde mě stavěli do obrany, protože jsme měli málo obránců. Ve Slavii jsme taky začínal vzadu, ale poslední půlrok už hraju v útoku. Trenér Pavel Řehák mě tam vrátil. Ve třetí lize se nám moc nedařilo, ke konci zápasu mě posílal na deset, patnáct minut do útoku. Dařilo se mi tam, měl jsem i dvě asistence a v dalším zápase jsem už od začátku hrál v útoku.“
Kterému postu vy sám dáváte přednost?
„Určitě útoku. Je tam větší volnost, v obraně je to velká zodpovědnost. Když ztratí míč útočník, spoluhráči mají čas to napravit. Když o něj přijde obránce, už je to většinou jen na brankáři.“
Poprvé jste nakoukl do áčka vloni v zimní přípravě ještě pod trenérem Jarolímem, teď jste v přípravě podruhé, cítíte velkou šanci se tu udržet?
„Určitě, jsem už zkušenější, navíc je tu mnohem víc mladých hráčů. Udělám všechno pro to, abych tu zůstal, soustředím jenom na fotbal a svoje výkony, všechno ostatní musí jít stranou. Přiznám se, že kvůli fotbalu jde trochu stranou i učení na maturitu, tu asi teď na jaře nestihnu. Spíš na ni dojde na podzim.“
Jaký je váš fotbalový sen?
„Já bych se chtěl prosadit ve Slavii, nastupovat v základu.“
Na Kanárských ostrovech se vám určitě libí víc než v promrzlé Praze...
„Určitě, je tu krásné počasí, trénujeme na přírodní trávě. Je tu vynikající regenerace.
S kým bydlíte na pokoji?
„S Ondrou Petrákem, bydlíváme spolu vždycky, nejenom ve Slavii, ale i na reprezentačních srazech.“
Jak se bavíte ve volném čase?
„Moc volna tady nemáme, trénujeme dvakrát denně, navíc bývá posilovna, člověk si rád odpočine. Když už je volno, tak se diváme na filmy na laptopu.“
Na hřišti působíte hodně klidným dojmem, myslíte si, že budete při své premiéře ve Slavii přece jenom nervózní?
„Rád bych se té premiéry především dočkal, nejlépe už v zápase s Brnem. Nervózní určitě budu, ale jak začne zápas, už na to nemyslí. O to nervóznější asi bude táta.“
Trenér vás chválil za to, že pro vás není žádný míč ztracený...
„Mě to baví bojovat do posledního kroku o každý míč. I když ho člověk třeba zdánlivě ztratí, musí se pokusit ho získat hned zpátky. Dá se z toho znovu získat nebezpečná situace před brankou. Do žádného souboje se nesmí jít napůl.“
