Ambice musí být ty nejvyšší, říká brankářská jednička | SK Slavia Praha
Více

Ambice musí být ty nejvyšší, říká brankářská jednička

PRAHA - Slavia má pro sezonu 2017/2018 novou jedničku mezi tyčemi. Jan Laštůvka v sedmi ligových duelech udržel šestkrát čisté konto a inkasoval pouze jeden gól. Přečtěte si obsáhlý rozhovor se zkušeným gólmanem červenobílých.
Jak jste zabydlel ve Slavii?
„Nikdy jsem se změnami neměl problém. Kabina je tu skvělá, všichni mi tu s aklimatizací pomohli. Nemůžu si na nic stěžovat, jenom se soustředím na fotbal a doufám, že se nám splní cíl, který jsme si dali, uspět v Evropě i lize.“

Přišel jste do klubu po zisku titulu. Jakou jste tu našel kabinu?
„Kluci už dávno neoslavovali, zapomnělo se na to, začala nová sezona. Cíle jsou tady nejvyšší. Nechci nikomu podlézat, ale titul jsem na konci soutěže přál více Slavii než Plzni. Za to se nestydím. Mě tady nic nepřekvapilo, vesměs jsem o kabině věděl, že tu jsou dobří kluci, kolektiv je v pohodě. O tom jsem se přesvědčil.“

S Přemyslem Kovářem jste se neznali, ale za tu krátkou dobu jste se dobře skamarádili. Jaká je s Přémou spolupráce?

„Věděl jsem, kde chytal, ale osobně jsme se neznali. Za celou kariéru jsem nikdy nezažil úplně ideální vztah, jaký by mezi brankáři měl být. Tady si ale vyhovujeme a povzbuzujeme se. Celá naše brankářská skupinka je úplně v pohodě, mám nadstandardní vztah ať už se trenéry, nebo i mezi sebou s Přemkem Kovářem a Martinem Otáhalem. Já v tom nevidím žádný problém. Myslím si, že je to moc dobře, i když chytat může jen jeden. Ani já nejsem takový, že kdybych třeba nehrál, tak bych házel někomu klacky pod nohy. Jde hlavně o týmový úspěch.“

Když jste sem přicházel, jako jeden z důvodů přestupu jste uvedl trenéry brankářů. Jsou tu dva a tréninky jsou kvalitní. Potvrdilo se vám to?
„Potvrdilo. Já jsem se vším spokojený. Na nic si nestěžuji, ba naopak. Tréninky mi absolutně vyhovují, já jsem rád, že to je takhle nastavené, že tu jsou Milan Veselý a Radek Černý, protože vytvořili skvělou dvojici. To se ukázalo i v minulé sezoně, kdy hodně pomohli Jirkovi Pavlenkovi. Byl dobře připravený a byl oporou Slavie.“

Říká se, že věk kolem 35 let je pro gólmana ideální. Jak se cítíte?

„Doufám, že ano! Hlavně aby se to potvrdilo tady ve Slavii, abych v tomto věku také pomáhal mužstvu. Já za celou kariéru nejsem ten, kdo by to flákal, spíše naopak. Trénuji pořád, někdy možná až moc.“

Potřeboval byste někdy úlevu?
„Já na úlevy moc nejsem. Když jsem se vrátil do Karviné, tak jsem hodně trénoval s kondičním trenérem, který mi hodně pomohl. Po zápase mám většinou volno, dám si jen nějaký výklus, protáhnu se nebo si zacvičím v posilovně. Já žádné úlevy nechci, i když mi je pětatřicet. Moje kariéra byla založená na tom, že jsem si vždycky všechno vybojoval tvrdým tréninkem, tím se můžu ještě posunout.“



Máte za sebou pestrou kariéru, byl jste dlouho v zahraničí. Jaká je vnitřní motivace pokračovat?
„Fotbal mě pořád baví, začal jsem hrát v šesti letech. Když jsem byl starší, tak jsem vždycky mamince říkal, že moje povolání bude fotbalista. To se mi podařilo, pořád mám cíle. Zatím mě to stále naplňuje, mám rád sport celkově, takže o motivaci mám pořád postaráno.“

Když jste tehdy řekl mamince, že budete fotbalista, šlo to hladce?
„Nevybavuji si, že by byly nějaké překážky. Já jsem byl vždycky ve výběrech, potom i v mládežnických reprezentacích. U mě byla výhoda, že jsem byl docela vyspělý a hrál jsem vždycky se staršími, ať už za barákem nebo i v mládežnických soutěžích. Když mi bylo osm, tak jsem hrál s desetiletými kluky. Pak si vybavuji, že mi bylo patnáct a nakoukl jsem do divize u chlapů. To mi hodně pomohlo. Pomohlo mi taky to, že za svou věkovou kategorii jsem třeba hrál v útoku a za ty starší jsem chytal, takže mi to pomohlo i třeba ve hře nohou. O mně se taky ví, že se snažím hrát hodně vysoko, i když někdy to je na hraně, že i hodně riskuji. Ale tohle mi všechno pomohlo, nejsem brankář, který stojí na čáře. Všechny tyhle věci mě dostaly tam, kde jsem. Jsem nesmírně rád, že jsem jenom nechytal, ale zkusil jsem si i toho útočníka. Třeba v některých momentech vím, jak se útočník chová, i když teď je to strašně těžké, fotbal šel hodně nahoru.“

Jste odchovanec Karviné, ze které jste šel do Baníku. Jak vzpomínáte na období v Baníku?

„Karviná hrála druhou ligu, měl jsem tam asi tři starty. Baník mě pak koupil a nechal mě v Karviné na hostování. Já jsem v ní potom ještě hrál za dorost, protože jsme se zachraňovali v dorostenecké celostátní lize. Do Baníku jsem přišel, byl jsem v přípravě s áčkem, pak jsem byl v juniorce, ale v průběhu sezony přišel trenér Jarabinský, začali dávat příležitost mladším odchovancům. Já si té šance nesmírně vážím, stejně tak trenéra Jarabinského, který mě podržel po prvním kole, kdy jsem udělal nějakou chybu. Pak jsme získali s Baníkem titul a šel jsem ven.“

Jak vzpomínáte na mistrovskou sezonu 2003/2004? Tehdy to bylo velké zjevení…
„Ano, to bylo, hrálo se na Bazalech, atmosféra byla jiná. Bylo to něco fantastického, za námi jezdili všude fanoušci, od nějakého čtvrtého kola byly na Bazalech fronty na lístky. Možná každý čekal, že to nezvládneme a nedotáhneme ligu do konce. My jsme ji zvládli. Ta atmosféra, fanoušci, a i ti hráči, se kterými jsem měl čest hrát… Ať už Látal, Bolf nebo Heinz, pak mladí jako Matušovič, Bystroň, Besta, Čížek, to byli páni hráči. Jsem rád, že se to díky fanouškům tehdy povedlo.“



Po Baníku jste byl dlouhé roky na Ukrajině. Jak vás Ukrajina ovlivnila? Přemýšlel jste dlouho, zda tam půjdete? Měl jste i jiné nabídky?

„Po té mistrovské sezoně jsem nikam neutíkal, to rozhodně ne, ale přišla nabídka ze Šachtaru. Letěli jsme tam i s manažerem a s panem Peterou. Viděl jsem, že mě to opravdu může někam posunout. Na druhou stranu mi bylo líto, že bych s Baníkem nehrál ta předkola, ale myslím si, že z toho dobře vytěžil i Baník. Rozhodl jsem se pro Šachtar, byl jsem tam nesmírně spokojený. Na Ukrajině jsem pak strávil strašně moc let, byla by to pro mě taková druhá rodná země. Mám tam dodnes spoustu známých, ať už v Doněcku nebo v Dněpru, s nimi si často píši nebo volám, takže já mám jen nejlepší vzpomínky.“

Byl jste u rozmachu Šachtaru…

„Přišel jsem tam po zisku jednoho titulu. Trenér Schuster nebo Scala tam s nimi získal titul. Pak k týmu přišel jako trenér Lucescu a rozhodli se pro mě. Hned první rok jsme získali titul, odchytal jsem většinu zápasů i v Lize mistrů. Pak jsem měl zranění, které mě vyřadilo. Už tam taky začal být problém s cizinci, protože bylo v týmu hodně Brazilců. Rozhodli se, že budou spíše brát ukrajinského brankáře a budou stavět spíše na ukrajinské obraně a dopředu budou mít cizince. A tak jsem šel na hostování do Fulhamu.“

Kromě Anglie jste byl i v Německu, i když jste tam asi nebyl tak dlouho, jak jste si představoval. Jaké to je mít v životopise anglickou a německou ligu?
„Postupem času si říkám, že tam byly z mé strany chyby. Je to historie, nemá cenu nad ní brečet, zkusil jsem si to. Kdyby se teď vrátil čas, tak bych se asi zachoval jinak. Je už to za mnou, už nad tím nějak nepřemýšlím, dívám se dopředu.“

Byla to pro vás také velká zkušenost…
„To byla. Byl tam mimo jiné problém v tom, že jsem chodil na hostování a měl ve smlouvě moc velkou částku na přestup. Třeba v Německu chtěli, abych zůstal ještě rok na hostování v Bochumi, ale já jsem to chtěl rozlousknout. Vrátit se a podepsat někde smlouvu na několik let, ať se mohu usadit. Pak jsem byl ještě rok ve West Hamu s Luďkem Mikloškem, který mi volal, že chce dvojku ke Greenovi. Lákalo mě trénovat pod Luďkem, souhlasil jsem s tím. I když jsem odchytal jen jeden zápas, tak jsem nebyl zklamaný, na každý trénink jsem se těšil, měli jsme také super brankářskou skupinku s Robertem Greenem a Markem Štěchem. Byla to velká zkušenost, hodně jsem se sblížil s Robertem Greenem, cvičili a posilovali jsme spolu. Pak jsem šel do Dněpru, tam jsem podepsal smlouvu asi na tři roky a zůstal jsem tam nakonec asi šest let. Ukrajina mi přirostla k srdci.“

Jaké to bylo dostat se s Dněprem do finále Evropské ligy?
„Měli jsme hodně štěstí, já jsem v té sezoně moc nechytal, trenér dával přednost Bojkovi, který chytal fantasticky, měl hezké zákroky. Měli jsme i v těch zápasech štěstí, dostali jsme se tam, kam nikdo nečekal, že se dostaneme. Více mě mrzí to, jak to dopadne s Dněprem teď. Co mám zprávy, tak je otázka času, kdy bude bankrot a celý klub nějak zanikne. Vzniká tam jiný klub, který teď hraje třetí ligu. To je pro mě obrovská rána do srdce, protože Dněpr měl velkou historii, má skvělé fanoušky a teď to nechali dopadnout tak, jak to dopadlo. Dva roky od finále Evropské ligy z toho klubu nezbylo prakticky nic.“

Napadlo by vás, že se za dva roky potkáte s bývalým spoluhráčem Ruslanem Rotaňem v kabině Slavie?
„To vůbec, to je velké překvapení.“

Znáte se dlouho. Proč nikdy nehrál v zahraničí?
„Jak začala být politická situace na Ukrajině špatná, měl nabídku z Ruska a byl přesvědčený, že tam pojede. Nakonec se rozhodl zůstat, asi i z principu. Bylo to jen na něm. Je to obrovský dříč, profesionál, dělá černou práci, která se málo cení. To, že měl fantastické výsledky v testech, mě vůbec nepřekvapuje. Na to, kolik mu je, se o sebe pořád stará a kondici má výbornou. Pamatuji si ho z ligy – vynikající kopací technika, pravá nebo levá noha, přehled o hře. Je takový, že dokáže tým strhnout.“

Před rokem jste se vrátil domů do Karviné. Jakou jste našel v Česku ligu?
„Byla jiná. Když jsem odcházel, měli jsme super mužstvo, Sparta měla super mužstvo. Liga byla silnější, byla podle mě taková zajímavější, než když jsem se vrátil. Pořád má kvalitu, to musí potvrdit i hráči ze zahraničí. Někteří hráči si mysleli, že se vrátí domů, že to v klidu odehrají s prstem v nose. Opak je pravdou. Každý, kdo se vrátil, ví, že ten návrat není jednoduchý. Shořeli na tom i lepší hráči. Když tomu fotbalu nebude člověk dávat maximum a bude si myslet, že to pak odehraje na padesát procent, tak ho to rychle posadí zpátky na zem.“

Změnila se za tu dobu hodně infrastruktura jako stadiony a zázemí?
„Stadiony jsou opravdu hezké. Slavia má krásný, Sparta má pořád dobrý stadion. Je škoda, že Baník hraje ve Vítkovicích. Karviná teď postavila pěkný stadion. Mužstva, která chtějí hrát ligu, by to měla nějak udělat. Tím jsem třeba narážel na Hradec. Některé týmy dostávají výjimky, udělají pár sedaček a nic víc se na tom stadionu několik desítek let nemění. Myslím si, že stadiony jsou základ. Na Slovácku je taky pěkný stadion, Liberec, Jablonec a Plzeň má také hezký stadion. Kapacita nemusí být pro dvacet tisíc lidí, příkladem je Karviná, kde je kapacita pět tisíc lidí.“


Aktuálně

Sbírka na nový vozík pro slávistu Jakuba

28. 3. 2024
Slávista Jakub Vybíral trpící dětskou mozkovou obrnou, se na fanoušky obrací s prosbou o pomoc. Přispějete Jakubovi ve sbírce na potřebný nový elektrický vozík?

Závěr základní části, v sobotu proti Pardubicím v Horních Měcholupech

27. 3. 2024
Slávistky jedou v letošní sezoně spanilou jízdu, v základní části ani jednou neprohrály a tabulky vedou s pětibodovým náskokem. V sobotu 30. března se od 14:00 postaví na domácí půdě v Horních Měcholupech Pardubicím.

Repre přehled: debuty, Zimův gól a Oscarův postup

27. 3. 2024
První reprezentační přestávka roku 2024 je u konce. Pojďme se podívat, jak si vedli slávisté v národních týmech.

Další články