Slavia mi dodala odvahu a odhodlání se vrátit
Co jste prožíval, když jste se dozvěděl o zájmu Slavie?
„Byl jsem nadšený, protože Slavie splňovala aktuálně všechny body, které jsem si přál pro svůj další krok v kariéře. Slavia mi představila projekt, který splňoval naprosto všechno, co jsem si přál.“
Jaké jsou vaše aktuální ambice a jaký je plán na nadcházející měsíce?
„Ambice jsou jedna věc. To jsou nějaké sny a cíle. Druhá věc je realita, která je prostě taková, že jsem po těžkých zraněních, které jsem vždy překonal a pokouším se o to i teď, potřetí. Věřím, že se přes B-tým budu mít možnost podívat třeba v létě na přípravu s A-týmem. Chci se vrátit znovu na fotbalovou úroveň, kterou věřím, že mám. Jsem aktuálně k dispozici všemu, co se tady nastaví a budu dělat maximum pro to, abych Slavii tuto důvěru splatil.“
Jaký je tedy momentálně váš zdravotní stav?
„Aktuálně jsem na tom tak, že jsem připraven do týmového tréninku."
S čím jste se potýkal?
„Byla to třetí operace kolene a není to nic jednoduchého. Je spousta hráčů, která něco podobného zažila, spousta hráčů se už třeba ani vrátit nedokázala. Někteří dál bojují a já jsem jeden z nich. Miluji fotbal, a proto jsem se nevzdal. Nevzdávám se ani teď. Musím ještě jednou poděkovat Slavii vůbec za to, že tady mohu být a že mi dala možnost bojovat o to vrátit se. Věřím, že ten potenciál mám, ale bude to teď hlavně o trpělivosti, mé práci a odhodlání abych to dotáhl do konce. Pořád před sebou nějakou cestu mám.“
Co vám v průběhu zranění, nebo i rekonvalescence pomáhalo?
„První operace byla pro mě v tu dobu jakýmsi vysvobozením. Byl jsem v Itálii, bylo mi sedmnáct let a v tu dobu začínal Covid. Situace tam nebyla úplně dobrá. Cítil jsem se obecně tak nějak vyčerpaný i po mentální stránce. Po operaci jsem měl čas na spoustu jiných věcí, na práci na sobě po fyzické i psychické stránce. Vrátil jsem se úplně v pohodě, všechno bylo bez problémů. Pak ale přišlo druhé zranění, které se stalo hrozně nešikovně a vlastně kvůli tomu se pak stalo i to třetí.“
Chystáte se na třetí návrat, cítíte v tom nějaký rozdíl?
„Teď, když už mám za sebou dva návraty, tak jsem věděl, co mě čeká. Věděl jsem, co všechno musím podstoupit, ale asi nikdy jsem nepochyboval víc, jestli to půjde nebo ne. Slavia mi dodala obrovskou odvahu a odhodlání se vrátit. Jinak i v těch předchozích případech mi dodávala sílu hlavně rodina, kamarádi, lidé kolem mě, kteří ten můj příběh znají.“
Do Itálie jste přišel v patnácti letech. Jaké to pro vás bylo?
„V tu dobu jsem měl sen a cíl, jít do zahraničí. Do Slavie jsem mohl jít už právě tenkrát, dnes jsme se tomu při podpisu smáli, že ten projekt nakonec vyšel a že se kruh uzavírá. V tu dobu jsem se ale rozhodl prostě jinak. Šel jsem do Atalanty. Chtěl jsem si splnit sen, jít do zahraničí v mládežnickém věku. Něco mě tam prostě hnalo, fascinovalo. Ten příběh teď může pro někoho vypadat tak, že jsem neuspěl a vracím se. Já si ale moc vážím toho, co jsem tam dokázal, čím jsem si prošel, kam mě to dostalo, jak jsem změnil a jak jsem vyspěl. Vracím se teď proto, abych znovu našel chuť do fotbalu i do života. Věřím v to, že zkušenosti, které jsem tam získal přenesu sem a že mi pomůžou.“
Jak byl přesun do Itálie náročný, jak jste to zvládal?
„Do Itálie jsem šel v tu dobu úplně sám. Řešili jsme s rodinou, jestli se mnou nepůjde táta nebo máma, ale já nechtěl. Chtěl jsem jít sám, abych se lépe adaptoval. Byl jsem s klukama na internátu, na ubytovně, neměl jsem chuť tam být s rodinou. Chtěl jsem si to všechno zvládat sám za sebe. Z tohoto ohledu musím říct, že to bylo v pohodě. Nemůžu říct, že bych něco nezvládal nebo by se mi stýskalo. Do té doby, než jsem se zranil, tak jsem tam byl s tím, že ze mě bude evropský fotbalista, že se dostanu do Ligy Mistrů, do Serie A. Je to tak, že fotbal vám vždy něco vezme a něco dá, já jsem v tu dobu věřil že je má cesta správná, i na úkor rodiny a kamarádů. Pak ale přišla zranění a začal jsem si uvědomovat co ztrácím a co jsem tomu všechno obětoval.“
Do Serie A jste ale přeci jen nakoukl. Nastoupil jste do tří utkání, proti AC Milán, Lecce a Udinese. Jaká to pro vás byla zkušenost?
„Pro mě byly zápasy hlavně obrovský zážitek. Vzhledem k tomu, co jsem si prošel. Po dvou operacích, ke třem startům v Serii A, nechci znít povrchně nebo namyšleně, ale myslím si, že to není všední věc, ještě k tomu pro českého kluka, který pochází z Boskovic a jde přes Brno až do Serie A. Myslím si, že to není běžný, a proto si toho moc vážím. Vážím si toho i díky tomu, že jsem si to musel všechno vybojovat, i přes všechno, co mě potkalo jsem se dokázal na tu úroveň vrátit a zabojovat o to. Myslím si, že jsem i v těch třech startech dokázal, že fotbal hrát umím. A jak říkám, strašně moc jsem si toho v té době vážil, bylo to pro mě takové za dosti učinění. Nicméně dnes je to historie, je to něco z čeho čerpám, na co rád vzpomínám, ale fotbal se děje teď a tady a nemůžeme se na to dívat tak, že mám za sebou tři starty. Startů má spousta hráčů plno. Já se na to dívám tak, abych se dal co nejdříve dohromady a měl co nejvíce startů tady, v Edenu.“
Jaký je váš nejsilnější zážitek z italského angažmá?
„Ten nejsilnější zážitek prožívám asi právě teď. Že můžu být tady, ve Slavii. Že se po sedmi letech vrací nějaký fotbalista s nějakou historií, nějakými zraněními, ale že se vrací i nějaký člověk, který v patnácti letech odcházel úplně jiný, než je teď. To je asi ten největší zážitek. To, že se po sedmi letech můžu dostat do největšího českého klubu je pro mě obrovský krok dopředu.“
