Skvělá kulisa, výkon i choreo. Sny ale máme ještě výš
„Do zápasu jsme nevstoupili úplně nejlépe, soupeř se na začátku velice dobře pohyboval. Ukazoval technickou kvalitu, kterou má, my mu dost těžko odebírali balon. Nátlakovou hrou jsme se ale pak zlepšili, pomohl nám první gól, který padl po situaci, na kterou jsme se připravovali. Ten křižný balon na zadní tyč nám pomohl, tam jsme viděli slabší místo, kudy se prosadit. To se povedlo, pomohlo nám to do dalších minut zápasu, byli jsme pak hodně produktivní. Náročný výkon jsme dokázali přetavit ve čtyři branky. V celém zápase jsme dominovali a dosáhli skvělého výsledku, který završil skvělý pohárový podzim podtržený domácími výkony. Jsem rád, že jsme vyhráli skupinu po skvělém výkonu, jsem rád, že jsme to uzavřeli doma, lidi si to užili. Byla fantastická kulisa a skvělé choreo, měl jsem možnost to více vnímat. Jsme rádi, že jsme tu šanci na první místo proměnili,“ říká po výhře nad Servette trenér Jindřich Trpišovský.
Mojmír Chytil je momentálně jeden z nejproduktivnějších hráčů Evropské ligy, odehrál tu tři skvělé domácí zápasy. Říká se, že hráči pod vaším vedením potřebují delší čas na aklimatizaci, u něj to ale asi neplatí. Jak byste zhodnotil jeho první půlrok ve Slavii?
„Z Mojmy mám velkou radost. Pamatuji si jeden z jeho prvních ligových zápasů, na ten jsem koukal v televizi, když nastoupil za Olomouc proti Spartě. Od začátku, co jsem ho v lize v televizi viděl, tak se mi líbil, byl to zajímavý prototyp mladého hráče. Psal jsem tehdy do skupiny klukům, že jsem zvědavý, jak zahraje. A on dal gól a byl nejlepší hráč zápasu. Měl jsem ho od té doby zafixovaného, pak si samozřejmě prošel nějakým hostováním, jak už to u mladých hráčů bývá. Měl jsem ho ale fakt dobře naskautovaného, jeho výkony ve Slavii souvisí s jeho adaptabilitou a s tím, jak připravený přišel. Když podobně jako třeba David Douděra, přijde hráč se sto ligovými zápasy, adaptuje se rychleji než hráč, který přijde ze zahraničí nebo začíná. Je vidět, že mu svědčí prostředí, i když se také chvilku rozkoukával. Přišel opravdu výborně připravený, ať už po fyzické, nebo taktické stránce. Bylo to podobné jako u Vency Jurečky, přišel z týmu, který využíval jeho potenciál. Další věc je, že si myslím, že jde o jeden z příchodů, kdy si stoprocentně věříme, že typologicky zapadne do týmu. Někdy nějakého hráče chcete trochu předělat a on se musí přizpůsobit týmu nebo tým jemu, Mojma ale přesně zapadá to naší typologie. Proto jsme dříve využívali Standu Tecla, který měl všechny předpoklady splnit komplexnost a náročnost výkonu. To znamená kvalitu s míčem, krytí míče, presingové situace, chytrost na hřišti, hru zády k bráně a tak dále. To Mojma splňuje, zatím se mu daří dobře. V Evropě jsou zápasy otevřenější, týmy hrají s konstruktivními hráči hodně nahoru, Mojma se objevuje v situacích, které mu vyhovují. Má situace jeden na jednoho, vyhovuje mu, že tam není tak těsné bránění, v lize je to úpornější. Paradoxně se někdy bavíme o hráči, který přichází, a říkáme, že nám pomůže v lize více než v Evropě. Mojma nám pomůže v obou soutěžích, evropský styl fotbalu mu ale vyhovuje o něco více než ligový.“
Jak vysoko řadíte mezi vašimi úspěchy první místo ve skupině Evropské ligy?
„Řadím ho do kolonky splněných met, kterých se nám dosud nepodařilo dosáhnout. Měl jsem to hodně vysoko a celkově to vnímám hodně vysoko. V každé skupině evropského poháru vždy potkáte velký tým z velké ligy, vždy je úspěch postoupit ze skupiny, první místo je opravdu skvělé. Máme pět vítězství ze šesti zápasů, je unikátní něco takového zvládnout v kombinaci všeho, co nás čeká. Bylo úžasné, že jsme to na konci měli ve vlastních rukou. Hrozně si toho vážím, sny máme ještě ve vyšší kategorii, je to ale splněná meta. Mám rád, když klub a já jako trenér něco zažiji poprvé, musíme si vážit každého úspěchu v Evropě. Vyhrát skupinu, stejně jako se to povedlo Plzni, je unikátní. Fakt si toho moc vážím, když máte možnost sáhnout si na něco, co ještě nebylo, tak je to vždy výjimečné. Zápas se Servette navíc nesl spoustu benefitů, sportovních i ekonomických, dohromady jsme hráli třeba o sedmdesát milionů. Jdeme navíc rovnou o kolo dále, takže máme další osmifinále v posledních pěti letech. Hráli jsme i o klubový a národní koeficient, prestiž, možnost sáhnout si na první místo. Jsem strašně rád, že se to takhle sešlo, je to poslední zápas ve skupině, doma, skvělá návštěva a fantastická kulisa, nadšení lidé. Je to jeden z těch úžasných večerů, rád na to i na celou skupinu budu rád vzpomínat. Byl to skvělý zápas na Servette, AS Řím, Mourinho, Lukaku. První místo je výjimečné, strašně si ho vážím.“
Který z těch všech zápasů ve skupině pro vás byl nejtěžší?
„To je strašně těžké. Oba zápasy s AS byly složité, Servette bylo vloni druhé ve švýcarské lize, letos to bude podobné. Jsou to nevyzpytatelné zápasy, nejemotivnější asi bylo domácí utkání s Římem. Pro mě byl sportovní zážitek i venkovní utkání na AS, vstup do skupiny v Ženevě také nebyl jednoduchý. První zápas hrozně určil ráz, nastoupili tam noví hráči, bylo to opravdu hodně složité. Týmu se tam ale povedlo uspět. Nejtěžší asi bylo udržet kontinuitu a kvalitu ve všech šesti duelech.“
Máte nějaké vysněné přání na osmifinálového soupeře?
„Když se podíváme na ty týmy v osudí, nepamatuji se, že by někdy byl takhle nabitý los. Z těch, které by přicházely v úvahu, je to těžký výběr, určitě bych ale chtěl Liverpool, Anfield Road. Další můj sen je Old Trafford, někdo to občas kritizuje, já ale chci, aby se český fotbal dostal na výjimečné stadiony, a fanoušci se dostali na místa, kde ještě nebyli. Jen jednou za čas máte v osudí nějaký velký klub, Liverpool tam teď mám už asi pošesté, byl v osudí už s Libercem. Když ta možnost je, strašně bych si to přál. Vím, jaké to bylo na Chelsea, Barceloně nebo Interu, jsou to velké zážitky pro celý klub. Kdybych si měl vybrat, beru Liverpool, bylo by to pro mě výjimečné a speciální. Z těch týmů v osudí bych ale samozřejmě jinak bral úplně kohokoli.“
Jaroslav Köstl dokončuje trenérskou licenci, zajímají se o něj na FAČR a v Českých Budějovicích. Připravujete se na to, že by z vašeho týmu mohl případně odejít?
„Jarda nějaké možnosti, které s námi probíral, má. Je to logické vyústění, podobné jsem to měl i já. V podobném věku jsem dokončoval profi licenci, máte sny, já se chtěl dostat do ligy. Učíte se od lidí, někam směřujete. Jarda se toho spoustu naučil, už když jsme se o tom bavili dříve, tak má ambici se na post hlavního trenéra dostat. Čeká na správný čas a příležitost, rozhodnutí je hodně o něm. Už jsme spolu něco probírali, bude záležet na něm, jestli bude chtít být ve Slavii, nebo přijmout roli jinde. Říkal mi, že se psalo, že jsou mezi námi neshody, což musíme popřít, nikdy nic takového nebylo. Známe se odmala, přejeme si, jednu dobu jsme dlouho bydleli 300 metrů od sebe, známe se strašně dlouho. Žádné rozpory mezi námi nejsou, Jarda jednou chce jít svojí cestou a ta doba se asi blíží. Třeba tu s námi ještě bude tři čtyř roky, někdy ale může přijít nabídka, kterou nejde odmítnout. Pracoval tady s x top hráči, má profi licenci, jednou nastoupí svoji cestu. Nějaký kontakt proběhl, probrali jsme spolu, co pro něj bude nejlepší, bude ale na něm, jakou cestou se bude chtít ubírat.“
Jak se vám poslouchá to, že jste v základní skupině Evropské ligy měli doma skóre 12:0?
„Říkal jsem dole klukům, jaký vidím rozdíl mezi loňským a letošním rokem. Trápili jsme se tady s Balkani 3:2, s Kluží prohráli a se Sivassporem remizovali. Teď jsou to úplně odlišné výkony, z toho týmu cítím jinou energii. Po AS jsem říkal, že to byl nejlepší výkon nové Slavie, ukazuje to, že se tým nějak buduje a někam směřuje. Sedí mu styl evropského fotbalu, strašně důležité jsou i terény, tohle všechno to ovlivňuje. Další věc je atmosféra, která v Edenu panuje, v evropských zápasech je výjimečná. Vloni ale byla taky, přesto jsme to na hřišti nedokázali prodat. Měli jsme technické hráče, kteří ale třeba nedokázali tolik zapadnout do naší hry, byli jsme navíc v některých situacích zranitelní. Řekl bych, že to je důležité, nejsme tak zranitelní jako loni, těžko se nám dávají góly. Celý tým pracuje do defenzivy, Igoh Ogbu hraje skvěle, zvládá to i Tomáš Vlček ve své první evropské sezoně, to je obdivuhodné. I ofenzivní hra, sebevědomí je vidět, což bylo vidět proti Servette třeba na začátku v rozehrávce pod presingem. Tým si sedá, zlepšuje se, Zafi i Wallem jsou hráči, které do hry potřebujeme a nejsme tak zranitelní, jako vloni.“
Sledujete koeficient? Co říkáte na to, že české kluby atakují desáté místo? A co říkáte na to, že v případě zisku titulu můžete za určitých okolností rovnou postoupit do Ligy mistrů?
„Přiznám se, že sleduji spoustu věcí, koeficienty ale tolik ne. Vždy mě zajímá, abychom zvládli tu naši věc. Náš šéf je specialista na koeficienty, myslím si, že ten o tom ví úplně všechno, vždycky mi naposílá spoustu věcí. Netajím se tím, že to pro mě je spíš taková vzdálená budoucnost. Jsem rád, že to narůstá, že jsme něco přidali a přispívá k tomu tolik týmů. Pro mě je důležité, že to narůstá, co tam hlavně přidáme my a aby naše kluby získaly zkušenosti a ohrály hráče. Jinak to sleduji až před koncem sezony, teď je takových věcí, které musíme řešit, od zimní přípravy, přes kádr a start jara, že koeficienty moc nesleduji. Samozřejmě vím o téhle možnosti, je tam ale ještě tolik variant, které se musí naplnit, že radši napřed něco splním a až pak se podívám, co to přinese.“
Čeká vás poslední zápas podzimu proti Baníku. Souhlasíte, že to může být ještě těžší utkání než proti Servette?
„Je to přesně tak, já se tam ale vždy těším. Je tam skvělé hřiště, kulisa je bouřlivá, obrovské fotbalové prostředí. Miluju tyhle velké zápasy, i Baník hraje zajímavý fotbal, vždy je to fakt dobrý zápas, i když tam někdy remizujeme 3:3 a dohráváme v devíti. Většinou jsou to ale zajímavé zápasy, proto se tam těším, bude skvělá kulisa. Těžké to bude na 100 %, je to venkovní zápas, Baníku tyhle domácí zápasy se silnými týmy sedí. Někdy mají větší problémy v jiných zápasech, tohle jim ale bude vyhovovat. Čeká nás hodně náročné a těžké utkání, mám rád dobrý pocit z toho, že po velkém zápase hned jedete hrát další velké utkání. Je to někdy jednodušší, než hrát před poloprázdnými tribunami. Vždy lituji, že už končí podzimní sezona, protože většinou býváme rozjetí, proto doufám, že to tam prodáme a bude to supr zápas jako třeba v Olomouci. Snad tam ukážeme jak my, tak Baník dobrý fotbal, a zakončíme podzim velkým zápasem.
Na levém wingbacku se nejvíce ustálil Conrad Wallem. Počítal jste s ním na tuto pozici od začátku?
„Kromě všech věcí, když jsme ho sledovali, byl jeden z podstatných faktorů jeho univerzálnost. To asi nejvíce převážilo, i když nás samozřejmě lákaly i jeho běžecké dovednosti. Ty nejsou na první pohled vidět, je to i o tom stylu běhu. U Doudise všichni vidí, jak maká, u Conrada to tak nevypadá, ale má podobná, top čísla. Další věc, která rozhodla, byla hra hlavou. Není to klasický hlavičkář, před brankami je ale použitelný, umí z toho dát gól. Nejvíce ale převážila právě ta univerzálnost, hrál šestku, osmičku, levého nebo pravého wingbacka, levé křídlo a tak dále. V létě jsme ještě hráli 4-5-1, takže jsme s ním počítali na více pozic, nejvíc ale na levé křídlo místo Olieho. Bavili jsme se s ním o našem stylu fotbalu a on sám se nejlépe cítí na levé straně. Je obounohý, má silnou levačku, tím, jak ale hraje pravou nohou do hřiště, je strašně platný pro mužstvo. Dalším jeho rysem je herní inteligence, rychle se učí, poznáte to, když řešíme video, sleduje každé slovo, i když třeba nehrál. Rychle se chce přizpůsobit tomu stylu, je zaťatý, zarputilý, pořád si dobře hraje s prostorem, ví, kdy jít za obranu a kdy se stáhnout. Na wingbacku musíte dobře pracovat s prostorem, což on umí. Rozjížděl se pomaleji, napřed se dvakrát zranil, trvalo mu, než přivykl tréninkové intenzitě. Teď je pro nás hodně důležitý hráč, momentálně jsme spokojení, jak jeho pozici máme obsazenou a nikam jinam s ním teď nepočítáme.“
